Trosečníci [SasuNaru] ✓

13. Tohle ti nakecal?

Noc byla pro ona mladíky velice děsivá, strašidelná a temná. Ačkoliv byl měsíc v novu a nemohl jim tak svítit, nad hlavou jim zářila miliarda krásných a třpytivých hvězd. Stačilo jen, aby se oba položili na záda, dali si ruce za hlavu a tu nádheru v podobě těch krásných jiskřivých diamantů si plnými doušky, hezky bok po boku, užívali. Avšak místo toho, aby ten večer dokázali ocenit takovou krásu a nádheru, se jen zády k sobě tulili jeden ke druhému a snažili se nevnímat všechny ty zvuky linoucí se z blízké džungle. Oba po většinu doby spali jak zabití, naprosto vyčerpaní z předešlého dne plného nepříjemných zjištění, ale čas od času se jeden či druhý z neklidného spánku probudil. V ten okamžik zvedli hlavu a rozhlédli se kolem, aby zjistili, jestli se nad nimi Jashin nesmiloval a jestli už náhodou není ráno, nebo jestli už alespoň nesvítá. Když ale jejich rozšířené zorničky pohlédly do hotové tmy, jen rychlým pohledem přejely přes stromy kymácející se ve větru a zadoufali, že se k nim neblíží žádné divoké zvíře, nebo snad krvelačný domorodec. Jakmile zjistili, že vzduch je čistý, opět složili hlavu na gumové dno záchranného člunu a opět usnuli.

Avšak nakonec se i oni dočkali a po několika temných hodinách konečně začalo na obzoru za mořem svítat. Přes dosud potemnělé nebe se rozlila zlatavá záře ranních paprsků, která pro další nový den slibovala krásné a teplé počasí bez jediného mráčku.

Tmavovlasý mladík asi kolem půl šesté hodiny ranní rozespale otevřel víčka, doufaje, že to, že je na pustém ostrově spolu s Uzumakim, byl jenom pouhý hloupý sen, ale jakmile jeho černé oči přivykly jasnému světlu a on nad sebou spatřil volný prostor, na němž se již takto brzy proháněli cizokrajní barevní ptáci, se mu v žaludku usadil obrovský a těžký kámen, dávající mu jasně najevo, že to opravdu nebyl žádný exotický sen, ale zkurvená realita. Nasucho polkl a kousl se do rtu, když mu okamžitě došlo, že jsou v opravdu velkém průseru. V hlavě se mu roztočila všechna kolečka, jak se usilovně snažil přijít na to, co by asi tak měl dělat, když mu nepříjemně zakručelo v žaludku.

Nespokojeně se zamračil a silně stiskl zuby, až o sebe zaskřípaly. S prázdným žaludkem se mu nikdy nepřemýšlelo zrovna dvakrát dobře. A nyní, když byl v podstatě mozkem celé operace, si tohle nemohl dovolit. Nasucho polkl, když si představil nějaký krásně propečený steak, nebo obrovský burger, a chystal se se zvednout, aby si dal alespoň polovinu proteinové tyčinky, když se zarazil. Lehce nadzvedl hlavu a zadíval se na záplavu zlatavých vlasů, která mu ležela na hrudi.

Několikrát zamrkal, když mu došlo, že Naruto k němu celou tu dobu leží přitisknutý a spokojeně oddychuje. Jak to tak vypadalo, nejspíš se v noci musel přetočit na druhou stranu a podvědomě vyhledat jediný zdroj tepla v okolí. Opatrně, aby ho nevzbudil, mu z čela odhrnul vlasy a zadíval se na jeho spokojenou spící tvář a na malý, opravdu malinký okamžik jej zahřálo u srdce, když si uvědomil, jak moc před třemi lety toužil, aby ho viděl právě takhle. Spokojené a stuleného u něj v náručí, jak tiše oddechuje. Vzpomínal si, jak se každý den ráno chtěl budit vedle něj a s radostí mu připravovat snídaně do postele, ale to se nikdy nestalo, jeho sny se nikdy nevyplnily.

Smutně vydechl, pomalu, aby druhého nevzbudil, ho od sebe odstrčil a konečně se zvedl, aby se alespoň trochu protáhl. Vylezl ze člunu, rozhlédl se všude kolem a pohled mu téměř okamžitě padl na zelenající se les, z něhož se ozývalo štěbetání papoušků a dalších ptáků, a spousta dalších zvuků. Otočil se směrem k moři a na několik okamžiků ustrnul na klidné hladině, kterou jen čas od času protnulo několik malých vlnek, a i když mu do smíchu zrovna moc nebylo, nemohl jinak, než se jemně usmát. Ať jejich situace včera večer vypadala jakkoliv příšerně a hrozně, dneska ráno se Sasukemu dařilo, vidět to najednou v novém světle. Vždyť to všechno kolem, ta příroda a obrovský modrý oceán, byla taková nádhera! A oni dva byli skoro dospělí, šikovní muži s mnoha vědomostmi, kteří se o sebe jistě zvládnou postarat. Důležité bylo, nepropadnout panice a hlavně se nezačít hádat.