Trosečníci [SasuNaru] ✓

2. Snad bys nežárlil

Hned potom, co ten den Sasukemu skončila poslední vyučovací hodina, měl ještě hodinu a půl dlouhý kurz hraní na klavír, než se konečně mohl vydat domů. Celou dobu, co pomalým krokem kráčel směrem k bohatší čtvrti města, se snažil vymyslet způsob, jak svého o pět let staršího bratra přesvědčit, aby ho na výlet pustil. I když byl Uzumaki pěkný hňup, měl ve své podstatě pravdu. Od té doby, co zemřeli jejich rodiče při tragické autonehodě, ho Itachi kvůli chorobnému strachu skoro nikam nepouštěl a on na to docela dost doplácel tím, že přišel o většinu zábavných věcí, které kamarádi plánovali.

Tentokrát to ale nemůžu přece nechat jen tak! pomyslel si rozhořčeně a v duchu si vybavil otravný ksicht blonďatého spolužáka, jak se mu přidrzle vysmívá a snaží se ho před jeho přáteli shodit a udělat z něj naprostou nulu. V žádným případě nemůžu dovolit, aby na tu plavbu jel on a já ne!

Když konečně dorazil domů, houknul do ticha narušovaného bublajícím filtrem z akvária a datlování dlouhých, hbitých prstů do klávesnice prosté "čau", skopl boty z nohou, úhledně je srovnal do botníku, sundal z ramen lehkou šusťákovou bundu, aby ji pověsil na věšák a i s batohem v rukou se vydal do obýváku, kde tušil svého staršího, prací věčně zaneprázdněného bratra.

"Čus," pozdravil ještě jednou a zarazil se mezi futry ve dveřích, "Dneska děláš z domova?"

Itachi, aniž by se na něj snad jen jednou podíval, pokračoval v práci. "Ne. Dneska pracuju ze svý soukromý jachty a tohle je jenom trapná iluze," protočil očima.

"Nemusíš bejt pořád tak jízlivej. Jestli toho máš moc, tak si dej den volna a trochu si odpočiň," zamručel mladší černovlásek, "Jo a i když už mluvíš o tý jachtě... chtěl bych tě o něco požádat."

Až v ten okamžik se dlouhovlásek zarazil a pohlédl na něj černočernýma, unavenýma očima, pod nimiž se vyjímaly dost tmavé, fialové kruhy. Moc často se nestávalo, že by to rozmazlené smrádě o něco žádalo, takže si to zasloužilo jeho pozornost. "Kdybych si vzal dovolenou, nebudeme mít brzo co jíst," řekl nejdříve a chystal se přejít k jeho požadavku, když ho bráška přerušil.

"Kdybys tak urputně neškudlil prachy po rodičích, tak bysme žádný problémy neměli a mohli si žít jak v bavlnce."

Itachi zúžil rty do tenké linky, než odpověděl: "Ty peníze jsou na tvojí vysokou a pro případ nouze. Tak mluv, co máš na srdci, nemám čas na to, se tu vykecávat."

Sasuke si povzdechl. "Víš jak jsem byl na tý matematický olympiádě?"

"Jo?" založil druhý ruce na hrudi, zvědavý, co z něj vyleze.

"Vyneslo nám to dost velký peníze a Kakashi nás chce vzít na školní výlet," řekl a sledoval, jak se obličejové svaly v bratrově tváři začínaly stahovat jako temná mračna na obloze, "Je to týdenní plavba na jachtě, samozřejmě s učitelským dozorem a podle všeho to má být dost poučný. Všechno je hrazený, ale stačí jenom podpis rodiče nebo opatrovatele. Tak jsem myslel..."

Starší vydechl. "No já nevím, Sasuke... Zní to dost nebezpečeně. Víš co všechno se na takové lodi může stát? Co když spadneš přes palubu a utopíš se?"

Jmenovaný zamrkal. "Je to loď jako kráva s kapitánem a bude tam Kakashi. Nic se mi stát nemůže. Navíc jedou úplně všichni a byl bych za totálního lůzra, kdybych nejel. To chceš? Navíc si to zasloužím, ty prachy jsem jim vyhrál hlavně já," dal našpuleně ruce v bok. Moc dobře věděl, že když se bude chovat jako fracek, moc mu to nepomůže, ale on na tu cestu prostě chtěl jet, sakra!

"Předpokládám, že nedáš pokoj do tý doby, než ten papír nepodepíšu, co?"

"Si piš."