Trosečníci [SasuNaru] ✓

26. Snad to zabere

Omlouvám se, že kapitolka nevyšla již včera, ale vůbec jsem se nedostala k počítači. Děkuji za pochopení :3

Plavovlasý mladík zíral na svého spícího spolužáka se silně bušícím srdcem v hrudi a najednou vůbec netušil, co by měl dělat. Silně se kousl do rtu a s roztřeseným celým tělem se díval do jeho sinalé tváře. Netušil, zda to bylo tím, že bylo v jeskyni bez plápolajícího ohně hrozné šero, ale dal by ruku na srdce, že je v opáleném obličeji ještě bledší než obvykle. Několikrát se zhluboka nadechl, přisunul se k němu a hřbet rozklepané dlaně mu znovu položil na čelo, aby zjistil, zda se mu to jenom nezdálo. Avšak stačil jen jediný dotek, aby mu došlo, že to, čeho se celou tu dobu bál, se konečně stalo. Jejich lehkomyslné chování, jako kdyby byli na nějaké dovolené, či co, způsobilo, že jeden z nich byl ve vážném zdravotním stavu.

Naruto měl dlaň celou dobu přitisknutou k jeho vařící pokožce a se srdcem silně bušícím skoro až v krku a s pevně sevřenými víčky se snažil přemýšlet, co bude dělat. Na hruď mu začínala z těch všech problému tlačit počínající hysterie a on měl sto chutí, se k Sasukemu jen přitulit a začít brečet. Nikdy si na pláč příliš nepotrpěl a po většinu času na jeho tváři hrál přívětivý úsměv, ale nikdy v životě také nezažil tolik stresu a vypjatých situací najednou. Moc dobře věděl, že jako sedmnáctiletý teeneger by takovéhle věci vůbec neměl řešit. Neměl by se starat o nejspíš na smrt nemocného spolužáka, ani se strachovat nad tím, že nejspíš hodně brzy zemře, pokud se nad nimi Jashin nesmiluje a někdo je velice brzy nezachrání. Měl by si užívat života spolu se svými vrstevníky, chodit do školy a chovat se lehkomyslně.

Ale on byl místo toho tady, k smrti vystrašený a vůbec nevěděl, jak by se měl zachovat. Několikrát zamrkal, aby zahnal palčivé slzy, které se mu draly skrz slzné kanálky ven, několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil a pokračoval ve snaze Sasukeho vzbudit. Několik dlouhých minut s ním jemně třásl a opakoval jeho jméno stále dokola a dokola, mrtvý strachy z toho, že se snad už nikdy neprobudí. Po rozpáleném obličeji mu tekly slané kapky potu a hrudník se mu lehce nadzvedával, jak mělce a nepravidelně dýchal. I tak ale po několika pro Naruta snad nekončících chvílích konečně líně zatřepotal víčky a černočerným rozespalým pohledem se zastavil přímo na plavovláskovi.

"Naru-to," zachraptěl ztěžka a vykulil oči, překvapený, jak ho řeč i takové prostě gesto stojí tolik námahy.

"Sasuke!" vyjekl blondýn a chtěl ho okamžitě sevřít v náruči a už nikdy jej nepustil, avšak věděl, že v jeho momentálním stavu to nebyl ten nejlepší nápad. Místo toho hmátl za sebe pro plnou plastovou lahev včerejší vody natočené z pramene v jeskyni, otevřel ji, natáhl se k němu a přiložil mu ji k vyprahlým měkkým polštářkům, které v několika posledních dnech tak rád líbal. "Pij!"

Druhý nijak neprotestoval, zvedl hlavu a žíznivě se do chladné tekutiny pustil. Netušil, proč má tak strašnou žízeň, ani proč ho každý nádech či letmý pohyb bolí, jako kdyby ho přejel parní válec, ale pro tu chvíli to neřešil. Teprve až když měl dost a znovu se položil na gumové měkké dno záchranného člunu, se mu obličej stáhl do zvědavé grimasy.

"C-co se děje?"

Naruto se kousl do rtu a nehty si silně zaryl do stehna, aby nezačal brečet, jak ho černovláskův slabý hlas rozechvíval až do morku kostí. Místo toho, aby se na místě složil jako malá holka, se přinutil zeširoka se usmát a jemně kývnout hlavou, aby si dodal trochu na sebevědomí.

"Asi máš horečku, úplně hoříš," začal a v okamžik, kdy v jeho černočerných hloubkách spatřil rychle potlačený náznak strachu pomyslně udupaný do prašné země, se ještě víc usmál, až ho z toho bolely svaly, "Naštěstí máme ještě dost prášků proti bolesti a myslím, že zabírají i na teplotu, takže až tě odtud dostanu nadýchat se čerstvýho vzduchu, hned ti jedem dám a převážu ti ránu, co ty na to?"