Trosečníci [SasuNaru] ✓

6. Ručníky došly?

První dny plavby neprobíhaly vůbec tak, jak si Naruto a Sasuke představovali. Plavovlásek plánoval, že si spolu se svým nejlepším přítelem užije spoustu zábavy jak přes den, kdy se hodlali rozvalovat u bazénu, popíjet zdánlivě nealkoholické drinky, u nichž však místní barmany podplatí, aby jim do nich nějakého toho panáka nalily, tak v noci, kdy si budou vyprávět všechny svoje zážitky, koukat na filmy nebo prostě jen tak kecat o ničem. Zdaleka si ani nepředstavoval, že ten, s nímž bude sdílet kajutu, bude jeho odvěká nemesis, kterou nemohl již od prváku ani cítit. Kdykoliv tedy přišel do jejich společného pokoje a potkal jej tam, nezapomněl se tvářit co nejvíc rozhořčeně to šlo a také se neostýchal, utrousit nějakou nevhodnou a dost sprostou urážku na jeho osobu.

Uchiha při těch situacích, kdy povětšinou ležel ve své posteli s knihou v ruce, jen protočil očima, zavrtěl hlavou, nebo jej rovnou ignoroval. Nechápal sice, co měl ten vlezlej blonďák pořád za problém, ale rozhodně odmítal hrát jeho stupidní hru. Zatímco on se snažil, lézt Kakashimu do zadku a chovat se v jeho přítomnosti co nejslušněji, aby se nad ním smiloval a povolil mu, odstěhovat se k Suigetsovi, on zvolil úplně jinou taktiku, kterou mu veškeré jeho snahy o usmíření se s třídním učitelem naprosto bojkotoval. Vždycky, když byl poblíž, utrousil nějakou nevhodnou poznámku o jeho zevnějšku a charakteru. V těch okamžicích Sasuke vždy složil hlavu do dlaní a snažil se předstírat, že neexistuje.

Ne, že by byl machr na mezilidské vztahy, ale něco mu říkalo, že když bude Uzumaki jejich vyučujícího ještě víc srát, tak to akorát jen zhorší.

Pro ostatní cesta probíhala naprosto fantasticky. Kakashi dostál svému předsevzetí, které sám sobě ještě ve škole v duchu dal a jediné, co přes den dělal, bylo vysedávání u baru, nebo u bazénu s kelímkem nějakého drinku s hromadou alkoholu a samozřejmě s tolik vytouženým deštníčkem. Na očích měl sluneční brýle, aby mu nebylo vidět, kam kouká, ale podle jeho uslintaného výrazu to bylo všem více méně jasné. Zejména ve chvíli, kdy se před ním v úzkých plavečkách, které nezakrývaly skoro nic, promenádovala mladá Yamanaka.

Všichni se skvěle bavili a užívali si teplého, slunečného počasí. Po třech dnech plavby sice předpovědi hlásily zvýšenou možnost větrů a bouřek, ale podle všeho je takové útrapy měly pokaždé minout, a tak se nikdo neměl čím stresovat. A i když se původně mělo jednat o poučný výlet, šedovlasý učitel zavedl politiku žij a nech žít, což v podstatě v kostce znamenalo, že pokud nikdo nedělal bejkárny a byl včas na snídani, na oběd a na večeři, bylo mu úplně u prdele, co kdo dělá, hlavně, že ho nikdo neotravuje. Teda samozřejmě až na známou dvojici pubertálních delikventů.

***

Byl zrovna čtvrtý den plavby, když od sluníčka unavený Naruto rozrazil dveře kajuty s úmyslem, dát si alespoň malého, odpoledního šlofíka. Z rozcuchaných, zlatých vlasů mu padaly chladné kapky vody až na od zářivých paprsků zarudlá ramena, a v tenkých potůčcích stékaly po snědě opálených prsních a břišních svalech až dolů k lemu plavek, kde se vsakovaly do šustivé látky. Ať měl do té doby bůhvíjak dobrou náladu, stačilo mu pohledem přejet po starším chlapci ležícím na posteli čtoucím knihu, aby se hned cítil o něco hůř.

Uchiha podvědomě zvedl zrak k nově příchozímu a nakrčil obočí.

"Ručníky došly?" zeptal se, když sledoval, jak jeho spolužákovi z nohavice odkapává na podlahu hotový čůrek.

On si ale jen odfrkl, sehnul se, aby ze sebe mokré oblečení stáhl a odhalil tak světu svůj bílý zadek a přirození. Díky zlaté barvě opálení, kvůli kterému jeho až do té doby ukrytá kůže nyní svítila, mohl rázem dělat perfektní navádění pro lodě za temných nocích. Stačilo by jen, aby vylezl na maják, stáhl kalhoty a předklonil se zadkem ven.