Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

3 : Dopis

Po hodině vykladání a uklízení s Kiarou jsme se domluvily, že u ní budu spát. Vím, je to zvláštní, když ji znám teprve pár minut, ale co jiného tu dělat. Chybí mi to, si s někým promluvit a hlavně to, mít kamarádku.
,,Hele měla bych si ještě zajít pro věci k babičce, je to kousek. Aspoň ti ukážu kde bydlím" oznámila jsem jí a Kie jen přikývla.
Po asi půl hodině jsme měly vše hotové a já se rozloučila s Kie rodičema, i když jsem k nim za chvíli měla v plánu zase přijít.
,,Je už docela tma, nemyslíš?" zeptala jsem se při východu ze dveří The Wreck.

Teď si řekla úplnou blbost.

,,Neboj se, v Outer Banks se ti nemůže nic stát- teda jen když s náma nenaskočíš na loď. Což někdy musíš!" dodala a zasmála se.
,,S náma?" zeptala jsem se, koho tím myslí- s náma-, i když to dobře vím.
,,Samozřejmě, zítra je velká párty na pláži a ty půjdeš se mnou,- s náma" opravila se a u toho se zasmála. ,,Představím tě mojí partě.. Jestli nebudou dvakrát nadšení tak se omlouvám, nikdy si moc ostatní nepouští k tělu, protože jsme odjakživa jen my čtyři. Ale z tebe cítím i já, že jsi taková čistá duše a že jsi skoro stejná jako já" vyvalila ze sebe a já potřebovala chvíli na to to zpracovat, protože nevím, jestli jsem na poznání s nimi stoprocentně připravená. Po smrti mamky jsem se dost uzavřela do sebe a nedokážu si představit samu sebe mezi lidma stejnou jako jsem byla předtím. Bývala jsem strašnej extrovert, venku jsem byla pořád a bylo těžký mě mít o víkendu doma, ale co teď?
,,Nevím, jestli mě babička pustí" zalhala jsem, i když by to babičce mohlo být jedno. Nejsem blbá, abych něco provedla a i ona to za tu chvíli ví.

Proč lžeš?
Bojíš se, že se s tebou nechce bavit?

,,Bože, kdyžtak řekneš že u mě zase spíš, to je jedno. Stejně si myslím že skončíme u Johna B, takže se domů určitě nevrátíš" řekla a já rovnou věděla, že to nedopadne dobře.

• • •

Uběhlo pár minut a už jsme byly u mě. Pozdravila jsem babičku, Kie se jí hned představila, za což jsem byla ráda a obě jsme ze schodů vkročily rovnou do pokoje.
,,Tyvole, tady to je obrovský!" rozběhla se k posteli a hned na ní spadla. Lehla si na břicho, opřela se rukama na matraci a pozorně si pokoj prohlížela.
Za ten týden uběhlo hodně zmeň a jsem s nimi spokojená. Líbí se mi to tu, jako kdyby to tady rozzářil život.
Zavřela jsem nabalenej batoh kterej byl jak na prasknutí a měla v plánu se nezdržovat. ,,Tak jdeme?" zeptala jsem se a podala Kie ruku, abych ji vyhoupla z mojí postele.
,,Jop, jdeme"

• • •
Druhý den u Kie

Vzbudila jsem se s bolestí v zádech. Ležela jsem totiž na zelené nafukovací matraci, na které mělo být tak pět dek, ale všechny skončily na zemi, takže mi nezbylo nic. Chvíli jsem se rozhlížela po pokoji, dokud mi nedošlo že u sebe nemám mobil. Naposledy jsem ho dávala Kie, aby mi ho dala na nabíječku. V tichosti jsem se zvedla a taky tiše došla k nočnímu stolku, na kterém byl můj telefon s jakýmsi dopisem. Vzala jsem dopis do ruky, ani ho nestačila otočit abych si přečetla co je tam napsané a v to do mě drkla Kie.

Proč si ten dopis vzala?

Teď si bude myslet, že jí tu šmejdíš a už se s tebou dál bavit nebude.

Já vím, já vím. Neměla jsem to dělat, teď mě bude mít za totálního blázna. Ale ona si jen lehla, a já se divila, že mi ho v klidu vzala z ruky a jenom smutně vzdychla. ,,Něco jsem ti neřekla- vlastně toho ještě nevíš hodně, ale mám teď s rodičema nějaký problémy" ,,Aha.. To je na hovno.." odpověděla jsem lehce a nevěděla co říct, když těch problémů s rodičema mám sama až nad hlavu. Nedokážu v tomhle pomoct sama sobě, natož někomu jinému. ,,Jestli nechceš, nemusíš mi nic říkat" ujistila jsem jí, aby si nemyslela že vyzvídám. ,,Rodiče mě chtějí poslat do Blue Ridge" bez váhání mi odpověděla a začaly ji slzet oči. ,,Co to je?"
,,Je to něco jako polepšovna pro teenagery s problémama a tak, prostě psycho"
,,Cože? A proč tě tam chtěj poslat?" zeptala jsem se udiveně, protože se mi to nezdá. Její rodiče vypadali fajn a nepřipadalo mi, že by spolu měli nějaký problém.
,,Ukradla jsem tátovi auto a nabourala ho, šla snad tisíckrát za školu, utekla několikrát z domu, odjela jsem pryč a.." ,,Neboj, nedovolím aby mi tě odvezli. Budu tu teď s tebou, věř mi"