4 : Strach

2.3K 87 0
                                    

Oblékla jsem si obyčejné bílé šaty a na to jsem si hodila bundu, kterou táta dal mámě když jim bylo sedmnáct a oficiálně spolu začali chodit.

Oblékla jsem si obyčejné bílé šaty a na to jsem si hodila bundu, kterou táta dal mámě když jim bylo sedmnáct a oficiálně spolu začali chodit

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nemáš ani tátu a mámu jsi zabila ty sama, vlastní vinou.

• • •

,,Kde vězíš?!" zařvala Kie ze zahrady protože na mě už dávno čekala dole. Řekla jsem jí ať mě počká venku, že musím rychle na záchod a jo, byla to pravda, ale teď se z koupelny nedokážu dostat. Seděla jsem na podlaze s čekáním na to, že to přejde, ale to co slyším dokola a dokola nepřestává. Nejradši bych objala mámu, aby mi řekla, že se jim budu líbit protože jsem bezvadná holka a o tom, že vlastně nepotřebuju abych k nim zapadla a byla něco jako "v jejich partě". Ani nevím, kdo jsou nebo co to je za partu lidí a asi mi to je jedno. Zvládnu to a nebude to trapný, slíbila jsem si to.

• • •

Kie mě zavolala asi už po čtvrté, což mě konečně odehnalo z myšlenek a tak jsem rychle seběhla dolů a obula si boty, které jsem si na schodech ještě vázala. ,,Kdes tak dlouho byla proboha? Tobě to trvá dýl než mně a to je co říct" houpla rukama a udělala další nechápavej pohled.

• • •

Už jsme byly skoro tam a jsem tak neklidná, že jsem z toho, co mi Kie vykládala, pochytla jen pár slov.
Z myšlenek mě odradila hlučná hudba a řev  velkého davu lídí na pláži. Pořád koukám jen na to, kam šlapu a kolem sebe vlastně vůbec nekoukám, i když vím, že bych měla když jsem tu nová a vlastně tady nic a nikoho neznám. Naštěstí tu mám Kie, kéž by věděla jak jsem za ní vděčná jen po jednom dni. Celý večer jsme prokecaly a přišlo mi, jako kdybych jí znala už roky. ,,Kie, ani nevíš jak moc si tě za tu chvilku vážim" vyvrhla jsem ze sebe jen tak, když už jsme se přibližovaly k opilým, tančícím lidem.
,,Já si tebe taky moc váží-" ,,I když tě ani neznám, vůbec nevím čím vším sis prošla a kdo přesně jsi, tak to chci zjistit. Fakt tě mám strašně ráda a nechci, aby se něco pokazilo víš? Prostě jsi tu jediná koho tu mám a co bych tu dělala, kdyby jsme se nepotkaly? Seděla bych doma s babičkou a četla si knížku za knížkou?" přerušila jsem jí ale to už jsme se houžily mezi davem lidí. Chytla mě pevně za ruku, klidně se na mě usmála a pak mě jen táhla dál a dál.

Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat