Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

32 : Překvapení

Vrátili jsme se k JJovi domů, kde jsem se rozhodla přespat protože teď nechci řešit fakt nic. Mobil je mrtvej a neřeším to. ,,Půjčíš mi prosím nějaký tričko? Půjdu se osprchovat." řekla jsem JJovi když jsme vcházeli dovnitř domu. ,,Můžu se přidat?" hodil klíče na stůl a pousmál se. ,,Jasně, na." hodil mi tílko, které jsem na sobě měla to ráno po houpací síti. Oba jsme se na tílko v mých rukou zadívali, pak se na sebe jen pousmáli. ,,Pako." prohlásila jsem a nechala JJe mě zavést do koupelny.

• • •

Vylezla jsem ze sprchy a popadla první ručník co jsem viděla, obmotala ho kolem sebe a když se na sebe chci podívat do zamlženého zrcadla, ve kterém bych stejně nic neviděla, uviděla jsem v něm velikou prasklinu na pravém rohu. ,,Ježiši.." řekla jsem tiše a přejela přes zrcadlo rukou. Natáhla jsem na sebe kalhotky a tílko, které je stejně krátké tak, jak si ho pamatuju a zasměju se nad JJem, kterej ví co dělá. ,,Blbečku, chtěla jsem dlouhý tričko. Přijde ti toto dlouhý?" protočila jsem se mu rychle před očima a i když mě viděl už hodněkrát, i tak se zastydím. Zasmál se a posunul se na kraj postele a deku držel tak, aby nás ní rovnou mohl přikrýt. Lehla jsem si za ním a protože je postel úzká, ležíme hned naproti sobě a JJ mě začal hladit po čele. Po ráně, kterou mi udělal Rafe ve škole, ale o tom jsem mu lhala a doufám, že nic netuší. Potom mi sjede palcem ke krku, který taky pomalu začal hladit a já jen sledovala jeho oči, které si prohlížely celý můj obličej.

• • •

,,Kate.. proč ti to udělal?" zeptal se tiše, pořád mě hladící. "Nevím.. žárlivost na tebe?.." zeptám se sama sebe, i jeho. Vzdychne a pramínek vlasů mi přesune za ucho. "Myslíš, že bych ti tohle někdy udělal?.." skloním hlavu a pomalu jí zavrtím. Jeho odpověď je jasná. "Nikdy. Nikdy v životě bych na tebe tímhle způsobem kurva nešáhl Kate.. on není v pohodě, chápeš? Všichni ti to říkali.." přehodím si ruku na jeho bok a začnu mu tak pomalu sjíždět po celém břiše. "Je to těžký.. Nechci o tomhle teď přemýšlet.." vydechnu a prohrábnu mu jeho známé, blonďato-rozčepýřené vlasy.

• • •

,,Dobrou Kate." dohladil mě po vlasech asi po dalších dvou hodinách povídaní si. Mluvili jsme o všem, o věcech, které jsou tak zábavné probírat ani jsem o tom netušila a nedělali jsme nic jiného. Nevím, jestli bych to chtěla, asi jo, ale teď zrovna ne. ,,Dobrou.." dala jsem mu malou pusu na čelo a otočila se k němu zády se svolením obejmutí mě.

• • •
Zpátky u Cameronů

Zavřela jsem tiše vchodové dveře, protože je ještě brzo ráno a zároveň nechci, aby mě někdo viděl, někdo jako Rafe. ,,Překvapení!" ozval se za mnou hlas Rafea a zase jsem se lekla. ,,Ježiši.. vyděsils mě." promnula jsem si krk a prudce dýchám. ,,Jo, ty mě docela taky když ti volám kurva celou noc a nezvedáš mi ani ten zamrdanej mobil." prsknul na mě a zvedl se z gauče a rovnou se po schodech vydal do pokoje. ,,Rafe promiň, já- vybil se mi telefon a už jsem domů nedošla. Fakt promiň, je to moje chyba." řekla jsem sklesle a následovala ho. ,,Jo je Kate, je to tvoje chyba. Chtěl jsem s tebou mít jeden hezkej večer a pozvat tě na týden na chatu ale ne, ty radši budeš se špinavcem jako je Maybank." pronesl jeho jméno nahlas, ironicky a když se začal smát přes celej barák, dost mě to naštvalo. ,,Takhle o něm nemluv." prskla jsem po něm zpátky a když se zase rozešel pryč, já šla jen za ním. ,,Jo? A jak jinak bych mu měl říkat hm? Tvůj novej milenec? Tak ať! Katelyn novej šukací králík!" zasmál se a došlo mi, že má v krvi zase a znovu fet. ,,Děláš si ze mě kurva prdel? Nikdy jsem s ním nespala do prdele a to, že u něho jen přespím to fakt nedokazuje! Rafe.. co sis proboha dal?" zeptala jsem se ho seriózně a naštvaně zároveň. ,,Nic Kate, vůbec nic. Trochu závislosti na tebe a koukej jak jsem v prdeli!" odešel ze dveří svého pokoje a šel zase zpět, prostě jsme procházeli celej dům a hádka ho procházela s námi.

• • •

,,Takže to je teď moje vina? To, že jsi kurva závislej na drogách? Fajn, dobře, trhni si Rafe! Bež do prdele!" odešla jsem od něj na druhou stranu a stejně za sebou uslyším - ,,Zítra na oběd odjíždíme, na to sakra nezapomeň!" vyběhla jsem ze dveří ven a vím, že musím vypadnout. U toho mě ale zastavila Rose, kterou jsme nejspíš vzbudili. ,,Dobré ráno.. Za probuzení se omlouvám, vážně.." kopla jsem si do země a oči mám upřené na ní. ,,Pojď dovnitř, uděláme si čaj.." žádala mě, ale já na tohle nemám náladu. ,,Promiň Rose, teď na tohle nemám náladu ani čas.." odběla jsem a po cestě jsem se při hovoru s Kie rozbrečela.