Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

38 : Spoušť

,,Kate? Co to kurva-?" řekl zmateně JJ a když se rychle rozešel ke mně, omylem tu holku žduchnul tak, že spadla na lavičku. Přišel ke mně a já tam jen tak stála, nevědící co dělám a jak se zachovám. Všichni na mě lítostně koukali a já koukala na ně. Mapovali si můj krk, kterej je tak třikrát horší než předtím a JJ, kterej si mě tak dlouho prohlížel a nepoznával mě, mě pevně obejmul. Když se jeho hřejivé, svalnaté ruce obeply kolem mého těla, teprve teď jsem ucítila ten správnej domov. Vůni domova, kterou chci cítit vždy když domů přijdu. Chytil mě za vlasy a přivoněl mi k nim, poté mi do nich dal malou pusu. ,,Je to on.." opakovala jsem si v hlavě pořád dokola dokud se ostatní nezačali zvedat. Kie se nalepila na mě a pevně mě obejmula a hned na to se přidali ostatní. Ve chvilce jsme se všichni v kruhu objímali a to mě dostalo. Začala jsem tiše brečet a JJ, kterej mě pořád držel ve stejně silným objetí mě nepustil ale naopak, chytnul mě za hlavu a oddělal jí ze svého ramene. Přesunul se tak k mé tváři, kterou ve dlaních držel a začal mi po bradě pomalu přejíždět palcem, u toho mi koukat do očí ale najednou se všichni odvrátili za hlukem a světlem.

• • •

,,Kate! Ty děvko! Kde kurva jsi?!" ozvalo se najednou strašně nahlas. Byl to Rafeův řev, kterej se čím dál tím rychleji přibližoval, protože jsem ani nepostřehla, že je skoro přede mnou. Ostatní si stoupli kolem nás a JJ se rychle přesunul přede mne. V ten moment jsem věděla, že to nebyl dobrej nápad, protože mě chytil za ruku. Rychle jsem se hlavou opřela o jeho rameno a zašeptám mu ,,JJi, prosím, kašli na něj." on mě za ruku stisknul ještě víc ale neřekl ani slovo. ,,Tak tady jsi ty malá svině." zasmál se nad tím zfetovanej Rafe, kterej pořád cenil jeho bláznivej úsměv. ,,Rafe, nemáš tu co dělat!" štěkla po něm Kie, když přešlapovala od místa k místu. ,,Nemám? Tak proč máte něco, co patří mně?" přišel zase o trochu blíže k nám a usmívá se nad tím. ,,Tak takhle sis vybrala? Špinavýho plebse, co opíchá každou obyčejnou holku kterou potká protože na víc nemá? Kate ty máš na víc než na něj! Máš mě, pamatuješ?!" zařval po mně ve vzlykání protože se rozbrečel a když už se rozhodl si stoupnout před hlavu JJe, JJ se neudržel a škubnul sebou. Chtěl ho praštit, ale nepovedlo se. Rafe najednou ze zadní kapsy vytáhl pistol a mířil mu jí přímo k hlavě. ,,Děláš si ze mě prdel?!" zařval vystrašenej Pope. ,,Nech toho! Rafe přestaň!" ,,Odlož to!" ozývalo se zezadu, kdyžto JJ pronesl. ,,Nemáš tu co dělat, slyšels mě?" udělal krok blíže k němu, aby Rafe udělal krok dozadu. On se ale nepohnul a ve chvilce tou pistolí Rafe praštil JJe přes obličej tak, že JJ vyplyvnul bokem milion krve. Protože byl skoro na zemi, Rafe se po něm vrhnul a začal ho mlátit do obličeje, kdyžto ostatní jen řvali ať toho nechá. JJ se ale rychle vzpamatoval a převrátil ho pod sebe.

• • •

,,JJi ne! Nech toho! Zabiješ ho!" řvala jsem pořád dokola už dvě minuty a i když se všichni snažili, nešlo ho z Rafea oddělat. Mlátil ho do krve a mně bylo tak špatně, že se snad každou chvíli pozvracím. Tříštila mi hlava a srdce mi bušilo jako o život. Jako tehdy, naposledy s mámou a když na ni vzpomínám, už ani nedokážu popadnout dech. Pořád ale vidím. Vidím to, jak má Rafe rozbitý obličej a už nemá sílu. Jeho oči se pomalu zavíraly a když jsme všichni měli slzy v očích, nemotorní s tím, že nedokážeme nic udělat, najednou spatřím pohyb Rafea, kterej se rukou hnul pro pistol, dobře schovanou pod ním. Bohužel si toho nikdo nevšimnul dříve než já a když si toho John B všimnul pozdě, Rafe už ruku nadzvedával směrem k JJovému tělu. Protože ho JJ pořád bije, někdo z party do Rafeové ruky kopnul, aby odhodil pistol pryč ale on tak omylem zmáčknul spoušť.

• • •

Když jsem uslyšela výstřel kterej se mi pomalu ztrácel z hlavy, ucítila jsem šílenou bolest v břiše. Podívala jsem se na břicho a přesně jak jsem myslela, kulka vystřelila a vystřelila tam, kam rozhodně neměla. Bylo to tady. Bolest, tma, vztek, smutek a pláč. Všechno zaráz se mi najednou začalo promítat v hlavě. Máma, JJ, Rafe, pogues, moje minulost.. budoucnost?
Oči se mi zavíraly při pádu na zem ale pořád jsem je zkoušela nechávat otevřené. Když moje třepající tělo zvedly známé, horké ruce, přiložila jsem si ruku na pravou stranu břicha. I když chci, nedokážu ze sebe dostat ani jeden zvuk té příšerné bolesti. Ležela jsem na zemi s rukou od krve, přímo před očima slyšící miliony hlasů co volaly ubohé Kate.

• • •

Vzpomínám na mámu. Na moment, kdy jsem ji viděla naposledy. Její úsměv, kdy v autě hrály obyčejné písničky nebo její úsměv když byla pyšná na to, jak před zrcadlem vypadám.
Uvědomuju si, že sledovala to, jaká doopravdy jsem a vím, že na to, jak báječnou mě stvořila byla neskutečně pyšná. I když tu není, jako bych jí četla myšlenky. Myslela na moji budoucnost, ve které si nedokážu představit vůbec nic. Jen pocit, kdy mě Nikdo, Nikdy nedokázal zachránit před mým vlastním životem.