Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

10 : Čelo

Na ošetřovně mi doktorka zašila ránu na čele a já se mezitím seznámila se Sarah a dozvěděla jsem se, že je to Rafea sestra. ,,Nechápu jak to můžeš vydržet" řekla Sarah a dala si ruce před oči. ,,Tyvole.. nemůžu se na to ani koukat, chudáku" dodala Kie a vyhoupla se jen kouskem zadku vedle mě na křeslo, aby mi podržela ruku a já do ní mohla tlačit plnou silou.

• • •

,,Tak, chcete mi říct kdo to udělal?" zeptala se nás doktorka a koukla se na mě s Kie, až pak na Sarah. ,,Jo, byl to ten můj debilní b-"
,,Vlastně ne, já si nic nepamatuju a holky za mnou doběhly až potom, co utekl. Stála jsem k nim zády a nevšímala jsem si nikoho, takže nevím" přerušila jsem Sarah a ona mi pusou naznačila ,,Co to kurva děláš?" já jen protočila panenky a sykla na ní povelem, ať nic neříká.
,,Rádi bychom to zjistili, ale jelikož se nikdo v kruhu nepřiznal a kamera chodby nefunguje, nemáme to jak udělat.." vzdychla doktorka ale mně to vlastně vůbec nevadilo. Nechci mu zavařit. Je mi jedno že to byl on, neudělal to úmyslně.

• • •

Rozloučily jsme se, poděkovala jsem doktorce a holky vyšly z ošetřovny hned za mnou.
,,Kurva co to mělo bejt?!" zavrčela Sarah.
,,Co by mělo bejt?" odsekla jsem jí a Kie se přidala do rozhovoru. ,,Ježis Sarah přestaň vyšilovat.."
,,Vyšilovat?! Nevyšiluju, jen mi kurva nejde do hlavy proč Kate brání mého bratra před tím, že jí ten čůrák rozbil hlavu?!" zastavila se, opřela se o něčí skříňku a naštvaná čekala na odpověď.
,,Prostě jen nechci být za bonzáka, chápeš? Nejsem tady ani týden a nechci se ztrapnit.
Chci se všema vycházet tak, aby o mně nemuseli nic vědět. Nepotřebuju ani sobě ani mu dělat problémy, ještě když ho vůbec neznám"
,,Ok, je mi to jedno, dělej si co chceš, ale on si nezaslouží to, aby ho někdo od problémů chránil"

Vidíš, nemá tě ráda.
Nikdo z nich tě nemá rád.
Má pravdu.

,,Nebráním ho, ale sebe" zazvonilo, Sarah odešla bez pozdravu a Kie se na mě jen usmála a jednou rukou mi zamávala. Já jen došla ke svojí skříňce a vzala si věci,  které jsem si tam ráno dala zbytečně.

• • •

Chci jít domů. Nejradši bych šla domů za mamkou, jenže to není možné. Vyšla jsem ze dveří a omylem do někoho narazila. Jasně že to je on. Je to JJ, pozdě na vyučovaní, je mi to jasný. ,,Jsi v pohodě Kate?" zeptal se mě a pohladil mě rukou po rameni. ,,Jo, teda ne ale jo" zkoušela jsem si krýt a nechávat hlavu tak, aby neviděl moji ránu na čele. Musím u toho vypadat jak totální kráva. ,,Jsme my v pohodě? Neodepisovala jsi mi a nebrala jsi mi telefon celý 3 dny. Jediný co jsi napsala je že jsi ok a že se nemusím strachovat, ale to mě donutilo se o tebe bát ještě víc" vzal mě lehce za ruku a přimáčknul mě zády ke zdi. ,,Asi jo, jsme v pohodě, jen mi nebylo dobře. Jestli se zase opiju, tak na mě buď klidnej a nevyužívej mojí opilosti. Prosí-" ,,Co to máš na čele?" neodpověděl mi.
Palcem mi lehce otočil hlavu na druhou stranu a taky mi palcem sjel na rty. ,,Co se ti to stalo bože. Nezasloužíš si tohle, vždyť tu jsi takovou chvíli" přišel blíž ke mně a zase sledoval moje oči. ,,Kdo to udělal?" zeptal se a já nevěděla, co mu na to chci odpovědět.
,,Nikdo, já- nevím, neviděla jsem je. Parta kluků stála za mnou a jeden na mě spadl, pak už jsem nic neviděla" říkala jsem mu pravdu ale zároveň jsem lhala, protože vím kdo to byl. Byl to Rafe. A už vím kdo je Rafe, princ smetánky.
,,Zjístíme to, dobře? Teď tě zavezu domů a půjdeš si lehnout" chytnul mě jednou rukou za rameno a opatrně se mnou sešel ze schodů.