Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

16 : Sousedé

Dnes jsem nešla do školy. Kolem stěhování byly strašné zmatky, takže jsem musela pomáhat babičce a hlavně sobě s balením.
Položila jsem krabici před dveře kdyžto mi začal zvonit telefon. Cizí číslo. Típla jsem to ale po chvilce mi zavolalo zase, takže jsem to radši zvedla. ,,Kdo je tam?" zeptala jsem se s pytlem v ruce. ,,Čau Kate, tady John, John B" cítila jsem jak přešlapuje z místa na místo a jak od neznámého hluku odcházel pryč. ,,Čau, promiň, nemám tě uloženého, co je, potřebuješ něco?" zeptala jsem se mile, protože jsem byla ráda že ho slyším.
,,Ne, všechno v pohodě, ale chtěl jsem se tě zeptat, teda né přímo já, z největší části JJ ale mám to říct takhle, jestli dnes nemáš čas. Jdeme surfovat a měly by být dobré vlny. Nestihli jsme se ani pořádně poznat a Kie s JJem o tobě vykládají každou chvíli, tak bych se někdy chtěl zapojit do konverzace" začala jsem se smát a on se zasmál taky. ,,Jestli budu stíhat tak dojdu, kam?" ,,Na stejné místo jak byla ta párty, ve tři tam buď, měj se" řekl a najednou bylo zase ticho. Z jednoho z dvaceti pytlů jsem rychle vytáhla plavky, a pyžamo, které jsem měla na sobě, jsem odhodila ke dveřím.

Došlo mi, že jsem až moc odhalená. Jiné plavky jsem najít nemohla, tak jsem si navlekla první kraťase co jsem viděla a šla pokračovat v odnášení krabic a pytlů.

• • •

Dívala jsem se na cestu, jak jsme míjeli domy a vjížděli do té nejluxusnější čtvrti, druhé strany ostrova jménem Figure Eight. Z dálky jsem už poznala dům Cameronů a když jsme se přibližovali blíž a blíž k němu, auto zpomalilo, a mně hned došlo, zě náš nový dům je hned vedle. ,,Proboha" řekla jsem si nahlas sama pro sebe, protože nevím, jestli to mám brát jako dobrou zprávu nebo jako špatnou zprávu. Vypadá to tak, že teď s Rafem budeme sousedi, co v noci lezou po střeše jen proto, že jim nejde usnout a vždy to dopadne tak, že u sebe stráví celou noc.

• • •

,,Wow, babi, je to nádherný" řekla jsem když auto zastavilo a rozhlížela se z okýnka ven. ,,Věděla jsem, že budeš nadšená" řekla babička, která se soukala z auta ven.
Rychle jsem vylezla z auta a rozhlížela se po nádheře, před kterou jsem stála a vlastně už i bydlela.
,,Babi, babi! Můžu už dovnitř?" šťastně jsem si poskočila a když babička kývla na ano, vběhla jsem do velkých, skleněných dveří.

• • •

Hned když jsem vešla dovnitř, přede mnou stály dlouhé bílé schody a já si jen poskakovala radostí po celém domě, v kuchyni a v dalších 12ti dolních místnostech, které byly úplně zbytečné, ale nádherné.
Vyšla jsem rychle po schodech nahoru a jak jsem poznala, horní patro bylo postavené skoro stejně jako u Cameronů. Pokoj na konci chodby měl dva schody, napravo velkou mramorovou koupelnu a po levé straně další 3 pokoje. Pořád mi nedocházelo, že bydlím vedle Rafea a vlastně i vedle Sarah. Chci to vůbec takhle?

• • •

Vešla jsem do pokoje, postaveného stejně jako byl Rafeův a hned jsem veděla, že je můj. Přejížděla jsem prstem po nábytku na kterém byly stopy prachu a zastavila se u okna, které bylo hned naproti Rafeového pokoje. Když jsem otevřela okno, uslyšela jsem, jak má Rafe puštěné písničky a já si ho zase jen prohlížela, jak dělá přítahy na záda. 'Ten stroj v pokoji máš kvůli mně:*?' odeslala jsem mu textovku a sledovala ho, jak zvedá telefon ze země. Došel k oknu a rozhlížel se kolem sebe, až po chvíli se podíval před sebe a konečně mě spatřil. Navázali jsme oční kontakt a já šťastně začala cenit zuby a prudce mávat rukama, což nás oba dva rozesmálo. Podíval se zpátky na telefon, a já se na obrazovce dívala na tři tečky, dokud se zpráva od něj konečně odeslala. 'Musím to posunout víc doprostřed, ať toho vidíš víc' pak odložil telefon na poličku a fakt ho začal odsouvat víc doprostřed. Ve smíchu jsem odešla z pokoje, odepsala mu pouhé 'pako' a hned vyrazila ze dveří, rozhodnutá a nachystaná jít surfovat.