Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

37 : Návrat

Byl přede mnou jinej člověk, nebyl to ten Rafe kterýho jsem znala, byl to kluk co udělal pár chyb a poučil se z nich, ale pozdě.

• • •

,,Rafe?.." řekla jsem jeho jméno tiše, když jsem měla bradu položenou na kolenou a on mi u toho umýval záda. ,,Mhm?" ani nepromluvil a nanesl na žínku více sprcháče. ,,Udělali jsme chybu.." silně jsem se nadechla a vydechla, protože se mi ulevilo že jsem to konečně řekla. ,,Jakou Kate? To, že ses se mnou před chvílí vyspala?" zasmál se tomu, ale tak to nemyslím. Vůbec mu to nechci říkat, nechci mu říkat vůbec nic, prostě bych chtěla jen zmizet. ,,Ne Rafe.. myslím tím, my, celkově.." jeho pohyby v ruce se zastavily a on se zvedl k odchodu k zrcadlu. ,,Cože? Děláš si ze mě prdel, že jo?" najednou zvýšil hlas a koukal od zrcadla na mě. Věděla jsem to ale já neotočila ani hlavu, pořád jsem k němu byla zády a koukala do zdi. ,,Do prdele já se s tímhle vším seru, abych tě donutil přimět tomu, že mě kurva miluješ ale ty ne! Ty se rozhodneš pro tohle Kate?!" zrychlil se mu dech a já začínala mít strach.

Sleduj, tohle jsi zavinila.

Kdybys nemluvila, nic by se nestalo.

Jsi tak nechutná, můžeš si za to sama.

Jen ho využíváš.

,,Tohle, tohle jsem přesně věděla, že se zase stane Rafe.." řekla jsem protože chci přerušit ten zasranej hlas, kterej se v hlavě i s příšernou bolestí zase objevil. ,,Vždyť to víš sama, že mě miluješ!" přišel rychle ke mně a ve vteřině mě držel za krkem. ,,Raf-" zatla jsem prudce hlavu a chtěla na něj zařvat ale pozdě, teď si mě protočil přímo k němu a držel můj bolavej krk. Škrtil mě ještě víc než minule.. Minule - to je tak bolestivý slovo. Minule se nikdy stát nemělo a tohle, tohle taky ne. ,,Přiznej si to Kate! Přiznej to!" pořád mě škrtil a když začal zvedat jeho pěst, musela jsem ho začít kopat a bít do něj fakt silně, protože mě ve chvilce upustil na zem a já znova spadla po kachličkách dolů do vany, která byla pořád napuštěná horkou vodou.

• • •

,,Kurva Rafe! Jsi normální?!" rozbrečela jsem se když se oběma rukama chytnu za krk a jen když jsem ucítila bolest na dotek, chtělo se mi řvát. Protože jsem nevnímala a neviděla nic kolem sebe, uslyšela jsem jen prásknutí dveří a hlasité kroky které směřovaly do mého pokoje. Ležím pořád ve vaně a přemýšlím nad tím, jestli mě vážně Rafe chtěl udeřit, nebo co to vlastně znamenalo. Udělal hluk něčím těžkým na schodech, u toho jsem poznala jak někoho prozvání. Později, když začal mluvit jsem zaslechla jen blbé - ,,Hej potřebuju.." rychle jsem se s bolestí zvedla a když jsem si přes sebe obmotala ručník, zadívala jsem se do zrcadla a kvůli modřinám, které se za ani ne 30 sekund sledování zhoršily, se rozbrečím ještě víc.

• • •

Opatrně jsem se držela zábradlí na schodech a po malých krůčcích směřovala dolů, kde vidím Rafea venku, u černého mercedesu. ,,Až dojedeš domů, Wardovi s Rose řekneš že ti to udělal nějakej hnědovlasej, vysokej kluk s vousama a že se zase vloupal když jsem byl pryč, rozumíš? Jestli se budou ptát na víc, nic neřekneš a jestli jo.."
,,Co Rafe, co?! Co uděláš?! Zmlátíš mě stejně jako si chtěl teď?!" vzala jsem si nachystaný oblečení ze stolu a šla rovnou do koupelny dolů. Zamkla jsem se a opřela se o dveře.

Posralas to.

Můžeš za to ty, ne on.

Jsi svině a nikoho si nezasloužíš.

,,Kate.. já-" když jsem vycházela ze dveří, Rafe mě chytil kolem pasu. ,,Nešahej na mě! Už nikdy! Nikdy na mě už nešáhneš Rafe! Můžeš jít tak maximálně do prdele!" i když pořád v kuse brečím, zase se rozbrečím ještě víc. ,,Kate, omlouvám se jo!? Já za to nemůžu!" sklesnul mu hlas, i když musí být pořád hlasitej, protože nasedám do auta, kde je naštěstí mile vypadající, starší pán.

• • •
Zpátky doma

Namalovala jsem se makeupem smícháným i se slzama a převlekla jsem se do černých baggy jeans, k tomu jsem si dala hnědý vršek od plavek a vyrazila ven. Nikdo nebyl doma, naštěstí, ale zajímalo by mě, kde je Sarah, která mi to zase nebere. Vyšla jsem před dům a když jsem spatřila Rafeovo auto, vrátila jsem se zpátky pro klíče, které vím že má v pokoji na stole.

• • •

Po cestě jsem klikala na mobil, docela nedávala pozor a pouštěla si na Spotify moji oblíbenou písničku, Rolling in the Deep od Adele.
V hlavě se mi přehrávalo tisíc vzpomínek na mámu, jízda v autě u které všechno skončilo a kvůli tomu se stalo tohle. Jsem tady, na ostrově jménem Outer Banks a to, co se mi všechno stihlo stát není v pohodě. Tentokrát nebrečím, spíš si potřebuju zapálit, tak v přihrádce popadnu balíček cigaret a jednu si zapálím. Když jsem držela zapalovač u pusy, volant jsem vůbec nedržela a proto na mě začalo troubit auto za mnou, které mě po chvilce začalo předjíždět. ,,Čůráku!" ukázala jsem na něj prostředníček a on jenom zatroubil.

• • •

S cigaretou v prstech jsem vysedala z auta a hned uslyšela hluk a smích pogues. ,,Když jsou tady, proč mi neberou mobil?" zeptala jsem se sama sebe a přistiupila blíž ke světlu, blíže k nim k táboráku. Uviděla jsem JJe, kterej pil pivo ze spodku plechovky na ex, ale nedržel ji on, držela ho bruneta s kudrnatýma vlasama a s tmavýma očima, které šly vidět už z dálky. Je docela hezká, ale vím, přesně vím, že není JJův typ. Přemýšlela jsem nad tím a zklamaně zůstala stát u schodů od Johnova domu. Ještě párkrát jsem si potáhla a pak odhodila cigaretu do trávy. Všichni tleskali, užívali si, smáli se a když najednou uslyšeli můj hlasitej krok, kterým jsem omylem šlápla na klacek dřeva, nastalo úplné ticho a holka to pivo rozlila, protože díky mně přestala dávat pozor.