Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

24 : Pokračování

Roztočila jsem flaškou a po chvilce se zastavila na Popeovi a Kie mě zadávat. ,,Pravda nebo úkol?" zeptala se. ,,Úkol." odpověděl Pope a byl celej natěšenej i když nejmíň opilej z nás všech. ,,Vyber někomu z party oblečení, který si má vyslíct." napil se piva a všichni na něj směřovali pohledem. ,,To sis docela zavařila Kie." vycenil na ní úsměv a ona udělala směšný zaražený pohled a věděla, že si má sundat tričko. Udělala tak. Vyslekla si tričko pod kterým měla černou podprsenku a já sledovala všechny kluky jak si jí prohlíží ale jí to nevadilo, přece jí vidí v plavkách skoro každej den, tak jsme obě nechápaly, proč z toho dělají takovou vědu. ,,Nečumte tak blbě, není na tom nic zajímavýho." přiložila si ruku na hruď a zase flašku roztočila. Flaška padla na Johna a na mě, jenže mě už tak trochu došly otázky, i úkoly. ,,Pravda nebo úkol?" zeptala jsem se a zrovna přemýšlela nad otázkou. "Pravda, radši pravda. Úkolů už bylo dost." řekl a jeho dopitou flašku hodil za sebe. ,,Hmm.." přemýšlím dlouze kdyžto mi do hlavy přiletěla myšlenka se Sarah. ,,Existuje někdo, do koho ses zamiloval a teď toho lituješ?" zeptala jsem se a nevěděla, jestli to byla zrovna vhodná otázka, ale tak.. hrajeme flašku ne?

• • •

Chvíli bylo trapné ticho, které ale probořily jeho slova, o kterých jsem si myslela že nakonec nevysloví. ,,Jo, existuje, jedna blondýna, která si teď radši šuká smetánku než blbýho špinavce jako jsem já." řekl a vím, poznám, že z něj mluví opilost. Neřekl by to jen tak, ale je to pravda. Nejspíš.

• • •

Všechny nás to zarazilo a najednou jsme se všichni lekli, protože se z povzdálí vynořila Sarah s obyčejným ,,Čaute lidi."

• • •

Nevím, jestli jsem dělám dobře ale rychle jsem za ní došla a objala jí. I když nevím, jak dlouho tam stála, vím, že obejmutí je to, co teď potřebuje nejvíc. ,,Ahoj Sarah, pojď za mnou.." řekla Kie a když jsem Sarah vyprovodila ke Kie místu, sledovala jsem Johna při tom jak si dlaněma držel obličej a formuloval to, co právě teď řekl a co právě teď Sarah slyšela. Najednou se ale všichni zase bavili, jako kdyby tam John nebyl. Dělají, že je všechno v pohodě, ale já i on víme, že není.

• • •

,,Tak bejby, roztoč za dnešek poprvé flašku!" vykřikl JJ, podal Sarah flašku a ona se jen zasmála a zatočila ní tak, že padla na ní, na Kie plus na mě.
,,Hraj, já už nemusím." řekla Kie a nechala Sarah slovo. ,,Dobře.. tak.." najednou se zarazila a přišlo mi to, nebo se na mě lítostně, možná zlomislně dívá? ,,Nech někomu, kdo sedí na pravo o místo dál, tvůj telefon ať může někomu poslat jakoukoli textovku, a ty se nemůžeš dívat co píše, do té doby než ji neodešle." řekla a je mi kurva jasný, o co přesně jí jde.

Mrcha zasraná.
Kráva.
Děvka.

Věděla jsem to a to jsem jí ještě objala.
Proč to udělala? Proč tohle má za potřebí?Nebudu dělat scénu teď, protože to pořád nemusí skončit zle. JJ na mě směřoval pohledem, pak zpátky na Sarah a pak zase na mě, protože nechápal, o co jde.
Kie prolomila to trapné ticho, protože je jedna z těch co to taky nechápala. ,,Tak pohněte! Nezdržujte to!" zasmála se a rychle jsem JJovi podala můj odemklý telefon a to s velkým váháním.

• • •

Mám ruky u očí tak, jak to bylo zadané a jen čekám, co se stane. Je ticho, samé ticho a neslyším nic. Žádné ťukání na klávesnici, nebo pohyby ostatních. Nic.
Začala jsem se šíleně klepat a došlo mi, že je všechno v prdeli. Všechno, jakoby se najednou rozpadlo a nedávalo smysl. Oddělala jsem si pomalu ruce z tváří a když mi skápla první slza, sledovala jsem JJe jak projížděl zprávama nahoru a nahoru.

Zpráva po zprávě,
přejetí po přejetím,
slza za slzou.

Když se na mě po dlouhém tichu podíval, najednou mám v hlavě milion otázek, na které si nedokážu vytvořit jedinou odpověď.
,,JJi, ne.. prosím.." nahrnuly se mi slzy do očí stejně jako jemu a když jsme se na sebe dlouze dívali, najednou mobil prudce hodil na zem a když odcházel, hlasitě vzlykal brekem.

• • •

Všechno bylo zpomalený, sledovala jsem jako ostatní jak nechápavé pohledy v obličejích měli a když jsem konečně dokázala vstát, rozbrečela jsem se ještě víc protože vím, že je konec. Definitivní konec a nechci si to přiznat, fakt nechci.

,,JJi prosím!"
,,Ne.. Nech mě to vysvětlit"
,,Prosím!"
,,JJi!"

Brečím, řvu, vzlykám a když se sesypu na kolena, příšerně se mi zamotala hlava a viděla jsem jen černo.
Tenhle pocit jsem už zažila a děje se zase. Necítila jsem nic, vůbec nic.
Nepoznám, jestli je to horší než předtím nebo není, ale podle těch hlasů, co se hrnuly za mnou a volaly na mě Kate společně s hlasem v mé hlavě, který se zase vrátil a opakoval mi vše, co jsem v život posrala, to vycítím.