Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

25 : On a krev

Probudila jsem se.
Zase a znova a pořád jsem tady a nevím, jestli o to ještě stojím. Podělala jsem to, fakt jo.
Nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle, tak, že mi nezbylo nic a nerada to říkám ale radši bych byla zpátky v děcáku. Ne v děcáku, s mámou.
Chybí mi máma, tak strašně moc, tak strašně moc ji potřebuju a tak strašně moc se stydím za všechno, co jsem tady stihla udělat a vím, že by mě ona uklidnila tak, jak to nikdo nikdy jiný nedokázal.

• • •

Je mi ze sebe tak zle.. Chci se rychle postavit, protože mám pocit, že brzo budu zvracet kdyžto do pokoje vtrhla Kie s babičkou. ,,Ježiši Kate, sorry že jsme tu nebyly dřív!" rychle mi podala a přidržela u hlavy koš, do kterého jsem se hned vyzvracela.

• • •

Je mi trapně za to, v jakém stavu mě musí Kie pozorovat, ale stalo se, přece jenom je tady moje jediná kamarádka, která mi vlastně zůstala a je taky opravdová, a to už od začátku. Odvrátila jsem hlavu od koše, který Kie vzala a pozvracenej sáček v něm šla hodit rovnou do koše v koupelně. ,,Babi.." natáhla jsem k ní ruku a ona mi ji rychle stiskla. ,,Neboj broučku, za chvíli už bude dobře ano? Neboj se.. Nějak to vyřešíme.." hladil mě druhou rukou po čele a pečlivě si mě prohlížel když vidí, jak jsem zničená z venku, tak i ze vnitř. ,,Zlatíčko, někdo na tebe čeká.. Můžu ho sem pustit?" zeptala se mě babička a já nevěděla, koho tím myslí.
JJe? Doufám v to, prosím. Když Kie měla na odchodě, jen se na mě lítostně usmála a za ní odešla i babička, kdyžto vešel on.

• • •

On.
Rafe, ne JJ.
Zastavil se sem za mnou a čekal tady tolik hodin, co jsem prospala? Jen kvůli mně?
,,Rafe?.." vyslovila jsem jeho jméno a trochu se mi zamotala hlava, takže jsem hned zavřela oči. ,,Kate? Jsi v pohodě?" sedl si vedle mě na židli, chytl mě za bradu a palcem mi přejel po tváři.
,,Jo, promiň.. Proč jsi tady Rafe?" otevřela jsem oči a když před sebou mám jeho tvář, usmála jsem se. Jsem vlastně ráda, že je tady, ale stejně mě zajímá, jestli je tu i JJ..
Vlastně ne, nezajímá, a je mi to jedno.

• • •

Rafe je ten, který je teď tady se mnou, zrovna když oporu potřebuju nejvíc a jo, jsem za to ráda, vážně. Potřebuju ho a je pro mě důležitý, že se vlastně stará po tom, co se stalo.
,,Chci ti něco říct, jde o tebe a o to, co o těchto prázdninách budeš dělat." usmál se na mě a když mě chytil za ruku, opatrně jí dvakrát políbil. ,,Fajn takže.. o co jde?" řekla jsem a při jeho polibcích jsem se začala usmívat.
,,Jde o to, že tvoje babička na ty celé dva měsíce odjíždí pryč.. nic zvláštního neřekla, nechtěla to říct.. Prej nějáký pracovní zařizování a staří známí, prostě kecy.." najednou, jako by mu úsměv zmizel z tváře, ale rychle ho zase nahodil zpátky, jako kdyby to chtěl zakrýt. Sedím na posteli celá zmatená a jen sleduju jeho dlaň, jak přejíždí palcem po té mé. ,,Ty dva měsíce, co bude pryč, budeš bydlet u nás.. Tím pádem, pokud mi odpustíš, strávíme spolu celé prázdniny?.." sám nevěděl, jestli se mě ptal nebo mi to oznamoval, ale tyhle informace mě zaskočily tak, že mám zase potřebu zvracet. ,,Raf-.." rychle jsem se nadechla, abych to aspoň trochu zadržela a Rafe mi rychle podal koš, v kterým nebyl sáček a je proutkovanej takže v největší rychlosti se rozběhl pro ten z koupelny a stihnul to hned ve chvilce, kdy už jsem měla zvratky v puse. Do pokoje někdo vešel a jediný co přes Rafea vidím je jen sestra a to co slyším je hlas Warda. ,,Rafe, co se děje? Jak je na tom Kate?" ptal se ho a přitom sledoval mě a sestru, která mi utírala pusu od čehosi červeného a až potom mi to došlo. ,,To jsem právě- vyzvrace.." v rychlostí blesku se mi z úst nahrnula další várka červené tekutiny, tentokrát naštěstí v menším množství. ,,Krev?" zeptala jsem se zmateně s bolestí v krku od zvracení. ,,Ahoj Kate.. neboj, budeš v pořádku, postaráme se o tebe." přišel ke mně Ward a když si všiml že sleduju vodu, která je položená na stolečku vedle postele, otevřel ji a rovnou mi ji podal. ,,Děkuju.. moc.." usmála jsem se na něj, napila se a znova chytla Rafea za ruku. ,,Co mi je?" rychle jsem se zeptala sestry a u toho si odkašlala.

• • •

,,Zjistili jsme, že máte zánět jícnu, konkrétně Esofagitidu. Přijde nám to všem zvláštní, protože jsme se ptali vaší babičky i vaší kamarádky, jestli jste měla nějáké bolesti břicha nebo krku při polykaní nebo pálení žáhy, kašel.. a prý neměla, je to tak?" jen jsem jí na to rychle přikývla a Rafe s Wardem mě u toho sledovali, jako kdybych umírala.
,,Vyléčíte se, to se nebojte, jen to bude chvilku trvat. Budete muset brát antibiotika a přesné prášky, taky budete muset jíst co nejvíce vitamínů, pak probiotika v jídle.. Budete muset omezit alkohol, kouření, kofein a hlavně stres.." řekla a já na ní udiveně koukala.
,,Ještě si vás tu necháme do zítřka a se zvracením, bolestmi hlavy a břicha počítejte, ale bude se to jen a jen zlepšovat, nemáte se čeho bát. Nastavte si klid a lečte se." řekla klidně s úsměvem a já se pohledem na naše ruce chtěla ujistit, že všechno vážně bude v pořádku.

• • •

Po tom, co Rafe s Wardem odešli, jsem začala řešit všechny ty nové informace s babičkou, která je odhodlaná mě tu nechat s Cameronovýma samotnou.
Jsem ráda, že v nich chová takovou důvěru, protože se o mě prý budou muset starat, ale já jim nehodlám viset na krku.

• • •

Později k večeru, co jsem se konečně trochu dobře prospala přišla Kie a kdyby ji sestry nevyhodily, kecaly by jsme až do rána.
Mluvily jsme v kuse o nás, o našich životech a to bez jediné zmínky o JJovi nebo Sarah, s kterou teď každopádně budu žít v jednom domě, což mi pořádně došlo taky až teď, fakt paráda. Další důvod, na co se těšit.