Nikdo, nikdy. [ Outer Banks - První díl ]

15 : Součást smetánky

Vzbudilo mě zvonení telefonu. ,,Bože, kdo ti tak brzo volá?" zabručel Rafe a zabořil se hlavou do polštáře. ,,Promiň, to je babička" ,,Pak to s ní vyřešíš, pojď zpátky do postele" řekl ospale a natáhl ruku na moje místo, aby zjistil, že tam opravdu nejsem.
,,Ahoj babi" ,,Kate?! Kde jsi?! Proč si zase nespala doma?! To, že jsem si tě vzala a odstěhovala ses kvůli mně na ostrov neznamená, že si můžeš dělat co chceš!" ,,Ježiši babi klid, tos mi nemohla zavolat později? Jsem u Sarah, u Cameronů, jsem v pohodě" vysvětlila jsem jí klidně ale uklidnění nepomohlo. ,,No to teda nejsi Kate, okamžitě přijď domů, musíme si promluvit!" když jsem koukla na Rafea, krerý zase usnul a najednou nastalo hluboké ticho. ,,Musím jít Rafe, promiň. Vynahradím ti to, slibuju" dala jsem mu malou pusu na čelo a u Sarah v pokoji si vyhrabala její tepláky, které mi konečně pasovaly.

• • •

Sešla jsem po schodech dolů, kdyžto mě zastavil Ward. ,,Ahoj? Ještě jsme se nepotkali, ale ty budeš nejspíš Kate. Jsem Ward, těch třech hlav táta" podal mi ruku a já ji s úsměvem přijala. ,,Jo, jsem Kate. Slyšela jsem o vás hodně. Prej jste skvělej táta, všichni tři vás mají rádi" zalhala jsem ve všem, co jsem řekla. Rafe mi řekl, kolikrát ho Ward zmlátil a co mu všechno udělal. Taky to, zě by ho nejradši zmlátil až do krve stejně jako on jeho, ale je to jeho táta, takže z něj má respekt a nikdy to neudělá. ,,Asi sis všimla, že tady Wheezie není, je v Charlotte u babičky, ale brzy se vrátí. A taky jsem o tobě slyšel hodně, hlavně od mojí Sarah. Nechceš s náma posnídat?" zeptal se a já byla ráda, že vlastně nemůžu. ,,Ráda bych a děkuju za nabídku, ale musím rychle domů. Babička mě volá a chce mi něco důležitého, ale ráda jsem vás poznala" konečně jsem si začala obouvat ty blbé podpatky a rozešla se přímo ke dveřím. ,,Dobře, kdyby něco, kdykoliv přijď, jsi zvána" ,,Děkuju moc, mějte se" mile jsem se rozloučila a z venku mu ještě zamávala, protože se na mě pořád díval.

• • •

Babička na mě čekala s rukama v bok a když jsem vešla dovnitř domu, přišla jsem si jako u výslechu. ,,Ahoj babi?" ,,Kate, pojď si prosím sednout" odsunula mi židli a já se rozpačitě posadila vedle ní. ,,Nebudu tady rozebírat to, jak moc jsem na tebe naštvaná, protože ti musím říct důležitější věci" vzdychla a postavila se, když nám začala dělat čaj. ,,Fajn, tak mluv, a prosím rychle, protože to napínáš a myslím, že mi brzo praskne hlava" pořád jsem na ní zírala a docela se bála. Nechci to slyšet, protože tuším, že to nebude zrovna dobrá novina a mám tušení, že to je něco s mámou. ,,Takže.. Už od začátku co jsi tady, se mě pořád ptáš na mámu. Proč ti mě tajila, proč mě neměla ráda nebo proč jsme nebyly v kontaktu a už nastal čas, kdy se to musíš dozvědět" postavila přede mne čaj a čekala že se napiju, ale já pořád hleděla jen na ní. ,,Tvoje matka mě neměla ráda kvůli mnoha věcem. Nevycházely jsme spolu, protože jsem měla, teda mám odlišné nazory než ona a ona je nedokázala pochopit nebo přijmout. Jednou jsem ji vyhodila z domu a od té doby jsem ji viděla jen dvakrát, a to náhodou" ,,Bože babi tak to vyklop, pořád to jen zdržuješ" zvýšila jsem hlas a přísahám, že mi ty nervy za chvíli vážně rupnou.

• • •

,,Bydlíme tady v tomhle malém domě kvůli tomu, že jsem tě nechtěla postavit do situace jako tvoji matku a nerozhádat se s tebou tak, jako s ní. Chtěla jsem tě od tohoto ostrova aspoň trochu ochránit ale nejde to, protože všichni okolo tebe ví kdo jsi a stejně by ti to někdo co nejdřív řekl" ,,Kate, naše rodina patří ke smetánce a budeme se stěhovat" vyhrkla na mě babička v pár sekundách a mně se nahrnuly slzy do očí. ,,Cože- co.. kam?!" zadržovala jsem slzy, protože jsem jako první chtěla slyšet odpověď. ,,Kate buď v klidu, nestěhujeme se pryč z ostrova, jen se stěhujeme na severní stranu ostrova, do jedné z vil" pohladila mě po ruce, aby mě aspoň trochu uklidnila. ,,Proboha.. ty mě děsíš babi" rozbrečela jsem se a vyběhla rychle do pokoje, protože mě všechny tyhle informace zarazily až moc a já je nedokázala zformulovat.
,,Jsem součástí smetánky. Jsem součástí smetánky" opakovala jsem si pořád dokola a nechtělo se mi tomu věřit. Teď už nevím vůbec, kdo vlastně jsem.