Asistentka

63

bylo už dopoledne chvíli před obědem a už tu stihl být Michael že Tao si to nerozmyslel a že trvá na tom že si mám vybrat mezí ním a tím dítětem. Chvíli tu byl ale pak ho vyhnala sestra. Opravdu nevím co dál. Pak mě ale něco napadlo. Převlékla jsem se a sbalila jsem si věci nebo spíš pár oblečení a mobil s nabíječkou. Pak jsem zmáčkla to tlačítko vedle postele. Sestřička přišla a já ji řekla že chci podepsat ten papír který vás propustí domů. Podepsala jsem to a poprosila jsem ji aby Taovi neříkali že jsem odešla že to má být nějaké překvapení. Pak jsem jen napsala zprávu Michaelovi že jdu domů potom mi sestřička dala berle a já mohla jít domů. Vyšla jsem z nemocnice a když jsem se už chtěla rozejít uviděla jsem mě známé auto. Taovo auto...rychle jsem se schovala za jedno z aut a chvíli jsem počkala než se vyhrabe z auta a zaleze do nemocnice. "snad ho tam zdrží" zamrmlala jsem a pokusila jsem se rychle s berlema odkulhat někam pryč.

byl už večer a já se furt toulala po městě. Mobil jsem si vypnula a SIMku jsem někam zahodila aby mě nemohl nikde sledovat. Došla jsem do parku kam jsem někdy byla s holkama nebo s Jiminem. Nad těma vzpomínkama se mi nahrnuli slzy do očí. Posadila jsem se na lavičku.  Ta noha mě stále dost bolela a už jsem byla unavená. Byl to od nemocnice docela kus..."uhm" uslyšela jsem z dálky něčí odkašlání. Koukla jsem směrem odkud ten zvuk šel a uviděla jsem tam nějakou postavu která šla směrem ke mě. Postavila jsem se s tím že radši půjdu. Ale když už jsem byla asi dva kroky od lavičky když ten za mnou zrychlil. Začala jsem se bát. "slečno?" najednou se ozval ten člověk a já celá ztuhla. Ten hlas znám..."hálo? Slečno? " poklepal mi na rameno jen jsem "chcete s tou taškou pomoct?" zeptal se a já si povzdechla "neříkej mi slečno prosím. Zní to blbě" uchechtla jsem se "Y-Yuro?!" i v týhle tmě kde nám svítil jen měsíc tak jsem viděla jak vyvalil oči. "Ahoj...Jimine" pousmála jsem se "C-Co tu děláš? Měla by jsi být v nemocnici." kouknul na mě starostlivě. "utekla jsem...nemohla jsem tam být dýl..." nahrnuli se mi slzy do očí. "pohádali jste se s Taem?" zeptal se a já pokývala hlavou " tak víš co? Pojď jdeme k nám kluci tě rádi uvidí a holky taky." usmál se a chtěl mě vzít jako princeznu ale já ucukla. Pořád mu nevěřím a není mi příjemné po tom všem aby se mě dotkl. "oh...promiň ja zapoměl..."kníkl a vzal mi aspoň tašku. "děkuju" pípla jsem a spolu jme se rozešli k nim domů. Nevím jak to psychicky zvládnu...všechny ty vzpomínky..."tak ehm...jak ti je?" prolomil ticho Jimin. "no noha furt bolí a prej tam bude jizva...jinak mi je líp jen některé modřiny v nějakým pohybu bolí. Jinak jsem v pohodě." pousmála jsem se aby to vypadalo věrohodně nemůžu mu říct že mám v sobě jeho dítě..."oh...aspoň že tak a co...dí- ehm ehm teda Michael je v pořádku?" zakašlal nervózně a já jen pokývala. "Je v pohodě. Má jen trochu popálen ale ty se za týden nebo dva zahojí a má ještě trochu plíce a krk kvůli tomu kouři když se dost nadýchal kouře" on jen chápavě pokýval hlavou 

když jsme přišli k domu tak mi Jimin otevřel dveře. Já jsem vešla s Jiminem za zády "Jimine?" uslyšela jsem Jinův hlas. rychle jsem dala Jiminovi berle a odskákala jsem se schovat za roh. Jin přišel a já mu zakryla rukama oči. On sebou cukl. "k-kdo to..." potišeji jsem se zasmála a slyšela jsem jak zalapal lehce po dechu. Rychle oddělal moje ruce a otočil se na mě a hned se slzami v očích mě objal. "Yuro...jsi zpátky..." v jeho hlase bylo cítit že se usmívá a že je šťastný. Chtěl mě obejmout silněji ale zmáčkl mi jednu z větších modřin na boku. Sykla jsem bolestí a on mě hned pustil a odtáhl se ode mě "můžu se podívat?" ukázal na moje břicho a já se prosebně podívala na Jimina. ten jen se smutným povzdechem kývl dal mi berle a i s mojí taškou odešel. "můžeš..." řekla jsem a on mi začal nadzvedávat tričko. Pečlivě si prohlížel si moje břicho. Povzdechl si a pustil moje tričko zpátky dolů "Dítě moje..." řekl smutně a začal si prohlížet můj obličej kde mám taky pár ranek od nože a modřin. "dítě moje nešťastné..." pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů. "oppa s  kým tu mluvíš?" ozvala se Barča a hned jak mě viděla tak mě běžela obejmout. "Yuro holka naše. Co ti to udělali..." kníkla a pak mě začala táhnout do obýváku kde byli i ostatní 

"YURO!" křikli všichni až na Yoongiho který se jen vřele usmál. Všichni mě najednou začali dusit v objetí. Bolest nebolest jsem ráda tady s něma.

když jsme se všichni uklidnili tak mi Jin ohřál jejich večeři. "Jine jak mi toto chybělo...jsi božský kuchař" zamručela jsem a usmála jsem se "děkuju toto mi chybělo." usmál se a pohladil mě po hlavě. Pak jsem šla najít Jimina protože mi někam dal věci ale nevím kam. 

"Jimine?" zaklepala jsem na dveře od jeho pokoje "Pojď" uslyšela jsem zevnitř Jiminův hlas. Tak jsem vešla a uviděla jsem ho jak kouká z okna "budeš spát tady já půjdu na gauč." prohodil a ve skříni si vzal deku a polštář. Toto jsem ale nechtěla...je mi blbý ho takhle vyhánět...z jeho pokoje. "J-Jimine...nechoď já půjdu." vzala jsem mu to "Yuro...přstaň..." povzdechl si "Já půjdu ty buď tady ano? bez keců." chtěl mi to sebrat ale já mu to nechtěla dát takže jsme se nějak přetahovali a muselo to vypadat vtipně hlavně já s těma berlema. mě to najednou podjelo a začala jsem padat ale on mě stihl chytit. jednu ruku měl kolem mých zad a druhou kolem pasu. Já měla ruce na jeho hrudi a držela jsem se pevně za mikinu co na sobě měl. V tu chvíli nás dělili jen centimetry.

_________________________________________

eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee makarena ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ

už jsem tu zase xd 

btw opožděně přeju Kookiemu a Jooniemu CCC: už jsou to velcí hoši CCC: