Asistentka

11

"Nnikdy tě neopustím " Najednou tma...ticho...

Yura POV

Najednou jsem ucítila že mi něco rychle zmáčklo ruku když se podívám zase mě zmáčkne ruku že by... Že by se probouzel? Znovu mě zmáčkl ruku nahrnuli se mi do očí slzy když jsem se podívala na Jimina tak pomalu pootevřel oči a snažil se zvyknout na světlo hodně mrkal asi má rozmazaný zrak chudáček po chvíli otevřel oči úplně a rozhlížel se po pokoji ale pak se jeho nádherné kaštanové oči zastavili na mě vypadal překvapeně že mě vidí a že ho držím za ruku
"k-kde to j-jsem... " Zakoktal chraplavym hlasem "v nemocnici a neměl by jsi moc mluvit jsi ještě dost slabý doteď jsi byl v kómatu "  Vypadal ještě víc překvapeně že mám o něj strach a pak sjel pohledem na ruku za kterou jsem ho držela a já si to neuvědomila že ho pořád držím a pak když mi to docvaklo a dávala jsem ruku pryč tak vypadal nějak smutně "copak se stalo proč jsi smutný" Podíval se na mě pak na ruku a pak zase na mě "a-ale ni-nic neřeš t-to" Tak to ne Park Jimine ihned mi to řekneš jinak tě zlechtam nebo sežeru tvoje džemy a pak bude You got no Jams "No tak nech toho řekni mi co se děje mě to říct můžeš nikomu to neřeknu"

Po chvíli přemlouvání aby mi to řekl tak to vzdal a rekl mi to muhahaha "do-dobře p-prostě b-bylo p-přijemny když js-jsi mě držela za-za ruku... " Vypadalo to že se stydí trochu mu zrudly tváře a obrátil zrak k oknu a jako by se modlil že jsem ho neslyšela nebo se to nestalo "ah... Jiminie nemusíš se stydět jen že chceš toto " Chytla jsem ho znovu za ruku a palcem znovu začala hladit hřbet jeho ruky už nebyla tak chladná už byla trošku teplá a hned jak jsem ho chytila tak více zrudnul a podíval se na mě "p-proč to dě-děláš byl jsem
t-tak zlý a t-ty jsi po-pořád na mě
h-hodná a... " Přerušila jsem ho ukazováčkem který jsem položila na jeho rty aby byl ticho "shhh neměl by jsi namáhat hlasivky a proč? Protože vím že uvnitř to dělat nechceš a že jsi uvnitř úplně jiný než zvenku uvnitř jsi milý, hodný a usměvavý Jimin kterého má každý rád ale nedáváš to najevo snažíš se ty city potlačit " Jimin vypadal zaskočeně ale pak se jako by uvolnil a ruku mě zmáčknul taky na to jsem se musela usmát ale všechno hezký jednou končí do pokoje vešli kluci i s holkama na to Jimin mě rychle pustil ruku a já ji dala pryč z postele všichni byli šťastní že se vzbudil "Yura u tebe byla každý den a dokonce se domluvila se sestřičkou a doktorem že tu bude i spát ale ráno ji vyhazovali tak se chodila aspoň do hotelu ukázat ale pak hned zmizela " Řekl Kook myslela jsem že ho zabiju TY BONZAKU JEDEN!

~Time skip one week later~

Dnes Jimina pouští z nemocnice takže hned po tom co mě vyhodili znovu z nemocnice tak jsem šla do cukrárny pro zase nějaké ty dortíky, bonbony atd když jsem došla do nemocnice a do Jiminova pokoje tak už si balil věci ale jen jednou rukou protože tu druhou má stále obvazanou "ne ne ne ne ne padej si sednout toto mám dělat já né ty " Ignoroval mě IGNORANT "Jimine neštvi...na to jsem ti donesla " Dám mu tašku se sladkostma když se podíval dovnitř tak vykulil svá kaštanová očička to je tak ňuňuuu mezitím jsem mu čmajzla tašku a začala mu balit věci "Yuro ne tak já nejsem nemohoucí " Snažil se mi tu tašku vzít ale nepovedlo se mu to "no a co padej si sednout a papat to sladký jo a dnes letíme zpátky do Koreje v hotelu jsem ti zabalila věci takže jsou už v kufru takže večer můžeme odletět "Jimin si sedl na postel " Dobře díky " Řekl a začal papat sladkosti

Když jsme vyšli z nemocnice čekalo na nás černé auto že kterého vyšel Joon
"Věci máte v autě na sedat jedeme na letiště "hned jsme nasedly a připoutali  auto se rozjelo na letiště kde když jsme přijeli byly zástupy ARMYs s mobilama v ruce hned jak jsme vylezly tak přišli bodyguardi díky kterým jsme se dostali k letadlu ve kterem jsme si posedali já znovu usnula Jiminovi na rameni

Probudila jsem se až jsme doletěli do Seoulu vzala jsem naše kufry a vyšla z letadla Jimin asi moc nespal chudaček vlasy mu trčely do všech stran
" Jimine počkej "zastavil se a otočil na mě naštěstí tu nebyla žádná ARMYs takže jsme mohli být v klidu " Co potřebuješ " Přišla jsem k němu blíž "zkrč se trochu nebo nakloň hlavu níž ke mě máš na hlavě vrabčí hnízdo" Jimin se zkrčil a já mu upravila vlasy "dobrý " Jimin si normálně postavil a šel dál a já s ním

V dromu jsme vybalili věci a Jimin hned jak měl hotovo tak sebou plácl na postel nad tím jsem se musela zasmát "čemu se směješ "zamumlal do peřiny protože ležel na břiše " Tobě "Jimin se posadil " Mě jo bacha abys nedostala pětadvacet na holou" Radši jsem přestala se smát ale představa že mi Jimin naplacano... YURO UŽ ZASE!? "Jdu se vysp
rchovat" Oznámil mi Jimin"dobře"odpověděla jsem a on si vzal ručník "chceš jít taky? " Vykulila jsem oči "NE! " Hodila jsem po něm papuču on udělal ubliženej obličej a zalezl do koupelny pak už byla slyšet jen voda ze sprchy já si mezitím lehla a čekala než vyleze a já tam budu moct jít ale usnula jsem protože byl večer a já byla unavená

Vzbudila jsem se a málem dostala infarkt Jimin jen s ručníkem kolem pasu sedí u mě na posteli a koukal na mě "Jimine to se nemůžeš převléct " Zamručela jsem a peřinu si přetáhla přes hlavu počkat já se nezakryvala on mě zakryl? Najednou se že mě peřina sjela nevěděla co chce udělat ale pak najedou

______________________________________vím tato kapitola je docela o ničem omlouvám se ale bylo mi špatně a chci aspoň vydat tu kapitolu aby jste měli co číst 😉zítra MOŽNÁ vyjde další budu doma tak možná

Sorka za chyby