Asistentka

71

Další den ráno jsem se probrala s bolestí hlavy a zaschlými slzami na tváři. Oči jsem měla napuchlé. Myslela jsem že mi praskne hlava. Viky tu už nebyla. Vstala jsem a šla jsem si do kuchyně zapít prášek který jsem si vymáčkla do ruky. Ale v kuchyni byl on. Zabodla jsem pohled do země a šla jsem si ke skříňce kde jsem si vzala prášek a z druhý skříňky sklenici do které jsem napustila vodu a prášek jsem zapila. Sklenici jsem odložila a už jsem chtěla odejít ale to se mi kolem pasu obmotaly dvě paže a do ohbí krku se mi schoval obličej. "Jimine pusť..." řekla jsem otráveně. Snažila jsem se dostat z jeho sevření ale najednou jsem ucítila na ohbí krku studenou kapku. Jiminovo tělo sebou lehce cuklo. "Y-Yuro prom-iň mi to..." zakňučel Jimin který se snažil držet vzlyky ale těch slz co mi přistávalo na kůži přibývalo. Neměla jsem ráda když někdo brečí vždy hrozně změknu... zatnula jsem čelist a neodpověděla jsem. "jsem hroz-znej idiot...promiň mi to...mrzí mě jak jsem se k tobě na začátku choval...a jak jsem po tobě včera vyjel...moc mě to mrzí Yuro... nechci aby to dítě vyrůstalo v prostředí kde se budou jeho rodiče pořád hádat. Budu se snažit být lepším otcem i přítelem...teda...pokud mi dáš alespoň poslední šanci...opravdu se změním...jen mi dej poslední šanci...prosím...nech mě ti dokázat že mi na tobě stále záleží a že vše co se stalo nebylo jen hrou...miluji tě a nechci o teb- o vás přijít..." na konci se mu zlomil hlas a rozbrečel se naplno. Koukala jsem do země a přemýšlela jsem co mu řeknu..."Yuro...aspo-ň odpověz..." vzlykl a já si povzdechla. Vymanila jsem se z jeho sevření a otočila jsem se k němu čelem. On se na mě podíval s ubrečenýma očima takže jsem ihned uhla pohledem. "Jimine... odpustit ti můžu ale nikdy nezapomenu na to co jsi provedl. A to s tou poslední šancí...dej mi prosím čas..." v tu chvíli jsem si všimla že Jimin má červený otisk něčí ruky. Udělala jsem k němu dva kroky a natáhla jsem k němu ruku. On hned zavřel křečovitě oči a přikrčil se. Opravdu si myslí že mu chci vrazit? Jen ať má chlapec respekt. Pousmála jsem se sama pro sebe a bříšky prstů jsem pohladila jeho červenou tvář. On pootevřel oko a sledoval mě. "kdo?" on se uchechtl a podrbal se nervózně na zátylku. "Ráno jsem měl trochu nepříjemný budíček..." zvedla jsem jedno obočí a nechápavě jsem se na něj podívala. "No Viky přišla ráno s tím že jsem spal a dostal jsem pořádnou facku. Pak začala něco ťukat do mobilu protože to ťukala do překladače. Pak ten překlad pustila a když vynechám sprostý slova tak...to bylo o tom že jsem bezcitnej hňup a že sis to nezasloužila ...a tak no..." sklopil pohled k zemi a já se uchechtla nad tou představou jak Viky po něm řve a všude máchá rukama jak to někdy dělává když je naštvaná. "Jo ona umí dát ránu..." uchechtnula jsem se a otočila jsem se na odchod ale on mě ještě zastavil. Než jsem stihla cokoliv udělat tak si mě k sobě přitáhl a objal mě. "Měla pravdu... nezasloužila sis to...kdybych věděl co udělá tak ji hned vyhodím z domu...moc mě mrzí že ti ublížila...a hlavně že i já jsem ti ublížil..." ke konci zase zakňučel a já si skousla spodní ret a odtáhla jsem se od něj. Beze slova jsem se otočila a odešla do pokoje. 

Ležela jsem v pokoji asi dvě hodiny. A jediné co jsem měla v hlavě byl on. Dokola mi hráli  v hlavě ty slova která mi řekl o druhé šanci a tak..."sakraa" zakňučela jsem do polštáře a přitiskla jsem si ho víc na tvář. Najednou někdo zaklepal "dále" kňukla jsem do polštáře "uhm...to je dále nebo ne?"  ozvala se Viky za dveřmi "pojď!" Viky tedy vešla do pokoje. "v pohodě? viděla jsem vás ráno s Jiminem. Teda když jsi odcházela" sundala jsem si polštář z hlavy a koukla na ni " ne nejsem...jsem strašná kráva...dala jsem mu naději že může dostat poslední šanci..." zakňučela jsem nad svojí demencí a Viky si sedla ke mě. "hele...pokud tě opravdu miluje tak tyhle šance využij a dokáže ti to pokud to jakkoliv posere tak...ho zabiju a má smůlu. Kdyby cokoliv řekni mi ano? Jestli ti něco udělá nebo tomu malému tak ho vykastruju šulina jednoho" pohladila mě po hlavě a já se posadila "je tu ještě jedna věc...miluješ ho?" jen jsem se na ni podívala a zamyslela se "jo...nejspíš jo jen...prostě nemám tu důvěru v něm. Nevěřím mu tak jako před tím." ona jen chápavě pokývala hlavou. Najednou někdo zaklepal "Yuro?" poznala jsem Taeho hlas "pojď dál TaeTae" křikla jsem na něj a v tu chvíli se jeho hlava objevila mezi dveřma. "nerušíme?" jen jsem zakroutila hlavou. "Jdeme s Kookiem vyvenčit Tanna tak jestli nechcete jít s náma..." hned za ním vykoukla Kookieho hlavička. "půjdeš se mnou a s nima vyvenčit psa?" Viky zakroutila hlavou "ne nechce se mi jen jdi prospěje ti to pročistíš si hlavu " jen jsem kývla a koukla zpátky na kluky. "pokud počkáte než se převleču půjdu" Tae se jen usmál a zavřel "no nic tak si to užíjte... ja jdu pa" jen jsem ji objala a pak opustila pokoj. ja se převlékla do roztrhaných modrých riflí a rychle jsem v podprdě proběhla k Yoongiho pokoji a začala na něj zběsile klepat. Otrávený Yoongi z něj po chvíli vylezl s úžasným raním rozcuchem. 

"co chceš?" prohrábl si vlasy "můžu si půjčit tvoji mikinu? Pwosiim" udělala jsem na něj psí oči "jo má je ve skříni podělím se s tebou o ně" ozvala se zezadu Vaness a já se uchechtla "třeba tuhle" přišla ke skříni a vzala nějakou mikinu a hodila ji po mě. 

"a nech nás ještě spát. Čiči pojď za mnou" zavrněla a Yoongi hned přicupital a já se zaculila. Sluší jim to. Chtěla jsem za sebou zavřít dveře ale někdo na ně dal ruku a zatlačil abych nemohla zavřít. 

________________________________________

eeeeeeeeeeee makarena ＼(ﾟｰﾟ＼)＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ

trochu nezáživná kapitola ale....co už ಥ◡ಥ

lidičkové nevíte někdo jak se zbavit komára v pokoji když jste na intru a nechcete ho celej probudit? A co si pak dát na štípance?

a další podstatná otázka...můžou se brat nějaký uklidňující látky (nebo jsou nějaké povoleny) před tím než pojedete autoškolu? nebo prostě řídíte? Bcs já zítra pojedu v Oslavanech nebo co to je za město nebo vesnici a celej den mě bolí břicho z toho ;-; mega se toho bojím...takže kdyby tam někdo bydlel...tak vám radím držte se odtd co nejdál nebo nevycházejte ven XD