Asistentka

59

"T-Tao...om-omlou-vám se..." řekl s lehce chraplavým hlasem ve kterém byla slyšet bolest a já se se na něj jen nechápavě podíval. "Z-za co se omlouváš? " Zeptal jsem se nechápavě "n-nedo-kazal... Jsem j-ji o-ochránit... " Znovu zachraptěl "ne... Není to tvá chyba. Dělal jsi co jsi mohl. Vím to. " Usmál jsem se a snažil jsem se udržet slzy "ale teď se nevysiluj ano? " On jen kývl a začal zavírat oči "ne! Neusínej!" Pokoušel jsem se ho držet při vědomí

Do dvou minut sem přijeli ostatní. "Tao! Michaele! Co se stalo!? " Přiběhl k nám Joon a Jin už volal sanitku. "Unesla ji... A skoro ho zabila. " Podíval jsem se na Jimina a on se jen zamračil a zatl pěsti. "Ne! Ne! Michaele! Nespi! Ne! Nezavírej oči! NEE! "

Yura pov

"Tak co? Byly komplikace? " Uslyšela jsem známý hlas. "Ano menší byl tam ten cápek od toho jejího přítele. Chtěl nás zastavit, tady idiota střelil do nohy ale my jsme to opětovali a podle mě nemá šanci." Odpověděl další hlas "dobře aspoň že tak. Ale pokud přežije tak vás zabiju! " Zavrčela ona žena "uh.. Uhhh.. " Zamručela jsem a pokusila jsem se otevřít oči ale nešlo to "už se probouzí...Pokuste se ji trochu ošetřit tu ránu na hlavě. Chci si užít jak bude trpět ne aby mi tu hned chcípla." zavrčela " ano... jdeme na to." zamručel jeden z nich a pak jsem zase odpadla.

"hej! Vstávej!" zatřepal se mnou někdo a já začala pomalu otevírat oči "konečně jsi vzhůru...za chvíli přijde šéfka a určitě by chtěla vidět že nespíš" zavrčel nějaký kluk říkejme mu Franta. Ano? Bude to Franta dokud nezjistím jeho jméno. Chtěla jsem něco říct ale to jsem si všimla že mám nějakou látku v puse. "Copak se mračíš? Nemůžeš nám nadávat co" ušklíbl se a já ho propálila pohledem. "tenhle kukuč ti nepomůže kočičko. Vypadáš víc k sežrání. Protože mě tenhle pohled rajcuje" přišel ke mě blíž a slizce se usmál. Já otočila hlavu na bok "co si potom užít? Hm?" přiblížil se ke mě a chytil mi čelist a otočil si mě tváří k sobě. "já myslím že jo že si užijeme." přicucl se mi na krk a začal tam dělat svou značku. Já se hned chtěla začít bránit ale měla jsem svázaný ruce a nohy k nějaký židli

"June nech ji! to si nech na potom." Uchechtl se ten druhý který zrovna přišel. Jun se odtáhl a hned se usmál nad tou značkou "Oba ven!" křikla nějaká holka. Bell... Oba kluci odešli takže jsem tu s ní zůstala sama. "Ale ale ale" začala a šla za blíž ke mě " najednou ti sklaplo co? Už víš co se stane když mi budeš lézt k Jiminovi?" usmála se jako psychopat. Já jen nevěřícně na ní vyvalila oči. To snad nemyslí vážně!? Já mám svůj vztah! A Jimina nechci ani vidět! Tak moc mi ublížil...sklopila jsem hlavu nad návalem všech vzpomínek "koukej na mě když s tebou mluvím!" křikla a já se na ni zničeně podívala ale hned mi přistála facka tak silná že jsem natočila hlavu na stranu "copaaak štíplo to? Tak ať tě neštípe jen jedna" uchechtla se a vrazila mi z druhé strany takže se mi hlava otočila na druhou stranu. Cítila jsem jak mě pálí tváře...ale ona se jen smála "uvidíme jestli se mu budeš líbit i po tom co s tebou skončím." pousmála se a vytáhla si od pásku nůž/dýku

  (je to dýka ale mě to připadá spíš jako nůž) vyvalila jsem na ni oči a ona se ke mě s tím nožem začala přibližovat. Do očí se mi nahrnuli slzy a ona mi přiložila nůž na tvář a přejela mi ostřím po tváři. Cítila jsem tu bolest. Cítila jsem jak mi krev teče po tváři. Slzy se začali spouštět po tvářích takže projeli i tou ránou takže začala ještě víc štípat. "ale copaaaaak? Bolí? A víš jak bolí zlomený srdce? Jako by ti ho někdo probodl nožem. Tak to zkusíme hm? Ať to pocítíš taky." Nasměrovala nůž na místo na hrudi, přesně tam kde je srdce. Začala jsem kroutit hlavou a v duchu jsem doufala že to neudělá. Už chtěla bodnout ale to přišel ten Jun neboli Franta "Paní! Mám špatné zprávy" ona se hned se zabijáckým pohledem na něj otočila "co jste posrali!?" prskla po něm "ten cápek co byl s ní to přežil...teď je v nemocnici a má před pokojem cajty" ona se k němu rozešla i s nožem "měli...měli jste jediný úkol! A i tak to poserete?! Zabijte ho!" ja na ně vytřeštila oči. Michael? Žije? Nesmí ho zabít! " nebo víte co? Očividně tady slečně na něm záleží takže když ublížíme jemu tak taky ublížíme i jí." pousmála se a on kývl a zmizel "tak zlato teď se zase půjdeš chvíli spinkat " vzala kapesník a něco na něj nalila a přiložila mi ho přes nos a pusu a já zase po chvíli usla

Vzbudilo mě něco teda spíš někdo kdo dělal strašný bordel. Otevřela jsem oči a viděla jsem jak někdo nese židli a další někdo někoho nese. Venku byla už tma. "tak...teď ho svaž ten bude spát ještě do rána" prskla a pak všichni odešli. "hmmhm?" pokusila jsem se promluvit ale nedošlo mi že mám zacpanou pusu takže jsem se snažila tu věc odstranit 

(takhle to nějak vypadá že je takhle svázaná a i ta druhá osoba taky) 

nakonec se mi to povedlo a pokoušela jsem se probudit onu osobu. Celou dobu jsem se modlila že to není Michael...Ale žádný z pokusů se nepovedl takže jsem to vzdala a začala sem přemýšlet nad tím jak se odtud dostaneme.

Cítila jsem jak mě něco začalo hrozně pálit na stehně. Otevřela jsem oči a zakřičela bolestí. Když jsem se podívala co způsobuje tu bolest, viděla jsem Juna jak mi na nohu z konvice lije vodu ze který se ještě kouří. Byla to hrozná bolest...kůže mi hned začala rudnout. Hned jak dolil poslední kapky tak tam začali naskakovat puchýře..."Y-Yuro..." slyšela jsem jak někdo zalapal po dechu

________________________________________________________

eeeeeeeeeeeeee makarena ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ

zdrhám než mě zabijete za to že jsem dlouho nic nevydala ale zatím nebyla moc správná nálada na toto na psaní něčeho takovýho. Na toto musím být buď smutná nebo naštvaná což je momentálně pro mě to první ;-; mno...nikoho to nezajímá nwm proč to říkám 😅to je jedno ja utíkám tak zatím čus