Asistentka

27

otevřu šuplík vezmu nabíječku a něčeho si všimnu malá krabička a byla na ní kapka zaschlé krve vyndala jsem ji a posadila se na postel když jsem ji chystala otevřít zrovna přišel Jimin "co ta nabíječ-" Zasekl se uprostřed věty a jen na mě s vykulenyma očima koukal "vrať mi ji" Rozešel se ke mě ale já přelezla na druhou stranu postele "Yuro! Okamžitě to vrať! " Zamračila jsem se na něj a otevřela krabičku když jsem viděla co v ní je málem se mi zastavilo srdce žiletka...dala jsem si ruku před pusu abych nezačala brečet Ihned jsem krabičku zavřela a podíval se na něj naštvanym i nechápavým pohledem a hned se k němu rozešla on hned začal couvat dozadu "Yuro vysvětlím to" Zněl trochu vystrašeně a pořád couval když narazil zády do zdi jsem k němu přišla automaticky zavřel pevně oči asi čekal že ho praštim to bych nikdy ale neudělala...
Hned jsem mu vzala obě ruce a vyhrnula rukávy když jsem uviděla ty pořezané ruce se mi nahrnuli slzy do očí přejela jsem po ránách opatrně a jemně konečky prstů byli už zaschlé a už se hojili se slzami v očích jsem se podívala na Jimina který mě celou dobu pozoroval "proč? " Pípla jsem a měla co dělat abych se nerozbrečela Jimin párkrát otevřel pusu ale nic z něj nevypadlo tak jsem si povzdechla a rukávy mu zase stáhla dolů beze slova jsem i s krabičkou v kapse šla do koupelny kde jsem se oblékla do

A šla jsem rovnou z pokoje i přes Jiminovo nadávání a prosby o to abych nikam nechodila jsem odešla z pokoje naštěstí mám už zabaleno tak jsem měla ještě čas takže jsem šla na to místo kam mě vzal Jimin

Když jsem došla na místo sedla jsem si na kámen kde jsme byli s Jiminem koukala jsem se na šťastné páry jak se prochází po parku pode mnou a různě se líbají nebo se drží za ruce prostě jak jsou šťastní bolelo mě srdce když jsem si vzpoměla na Jiminovi ruce jak je měl pořezané nevím proč mě to tak vzalo vždyť jsem to donedávna dělala také ale toto je jiné nevím v čem nebo proč se tak cítím přitáhla jsem si kolena ke hrudi a objala je rukama z přemýšlení mě probrali dvě silné ruce kolem pasu trochu jsem sebou škubla a podle ruky jsem poznala Jimina který má takto malé a roztomilé ruce
Opřel si čelo mezi mé lopatky "promiň mi to... " Kníkl mi Jimin do zad ja vzala jeho ruce a oddělala je a pak si znovu objala nohy "Yuro co ti je... Promiň... " Pořád se snažil mě obejmout ale ja ho vždy zastavila pak se Jimin koukl tam kam jsem celou dobu koukala když to uviděl trochu zesmutněl ale koukl na mě "pojď domů měli by jsme už jít" Ja se zvedla otřepala se od hlíny atd a šla zase domů a Jimin samozřejmě za mnou celou cestu se mi omlouval a nadával si že je debil atd ale já ho ignorovala neměla jsem náladu to poslouchat tak jsem přidala do kroku

~time skip~

Na letišti jsme hned nastoupili do letadla když jsme si sedli a čekali dokud to letadlo nerozleti do Paříže opřela jsem si hlavu o opěradlo a koukala z okna ale najednou na mém rameni někdo měl položenou hlavu naštěstí to nebyl jen tak někdo ale Jimin pozoroval mě ale ja ho ignorovala proto mě píchl prstem do boku protože ví že jsem lechtivá tak mě chtěl začít lechtat jen jsem uhla bokem a zamračila se ale on to zopakoval a tak jsem ho plácla přes tuku na to ju hned přitáhl k sobě a udělal ublížený výraz i tak jsem to ignorovala naštval mě tak ať si to sežere vím je to špatné ale když si ublížil ublížil i mě... Celou cestu nikdo z nás nepromluvil v Paříži jsme vystoupili a vyšli i se zavazadly k hotelu o kterým mě informoval Joon

V hotelu jsme se potkali s ostatními a rozdělili si pokoje když jsme si vybalili tak jsme šli do Joonovo pokoje "takže koncert je za tři dny do té doby se musíme připravit věci jako reproduktory, mikrofony a jak půjdou písničky zasebou a pak procvičit choreografie k těm písním takže jasný? " Všichni jsme kývli na náznak že chápeme a pak se rozešli do svých pokojů "tentokrát bez řeči spíš v posteli jasný" Pohrozil mi Jimin prstem ja jen pokrčila rameny a šla se převléct do něčeho v čem budu spát

(Místo kalhot kraťasy a bez ponožek a ty čelenky nebo co to je)
A šla si lehnout přecejenom jsme letěli dlouho a už je noc tak jsem si zalezla do postýlky a šla prohlížet mobil Po chvíli si ke mě lehl i Jimin "notak nebuď naštvanaaaaaaa" Pokusil se mě obejmout ale já uhla "Yuro... Promiň... " Otočila jsem se k němu zády odložila mobil a přikryla se peřinou až po bradu slyšela jsem jen Jiminuv povzdech a jak zhasl světlo ale pak už nic protože jsem upadla do říše snů

Ráno mě vzbudil budík tak jsem ho vypnula a Jimina že sebe odlepils protože mě opět objímal šla jsem že sebe udělat človeka oblékla jsem si

A šla pro snídani kterou přivezli právě na pokoj vzala jsem si z toho své jídlo a ač nerada donesla jsem ho i Jiminovi pak jsem se pustila do jídla po jídle jsme se šli porozhlédnout po Paříži a šli omrknout i stadion ve kterém by měl být koncert byl obří už tam stálo pódium tak kluci šli zkoušet mikrofony a já s holkama šli vybírat písničky protože nás tím pověřil Joon nakonec jsme udělali playlist

No More dream

Beapse/silver spoon

We are bulletproof

Black Swan

Danger

Boy in luv

Boy with luv

Lie -Jimin solo-

Euphoria -Jungkook solo-

Expensive girl -RM solo-

...

A tak dál když jsme to nějak poskladaly tak holky si šli povídat já je spíš jen poslouchala a přemýšlela nad tím co se v Busanu stalo cítila jsem strach, zlost a smutek měla jsem smyšlené pocity ale z přemýšlení mě vytrhl hlas a ruka na mém rameni

____________________________

ŽIJUUUU a je tu dřív nová kapitola ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Sorka za chyby