Asistentka

9

v tu chvíli někdo zaklepal na dveře od pokoje

Přiběhla jsem k nim a otevřela stáli tam Lily a Kook "Yuro děje se ně-... " Nestačil to ani doříct vzala jsem ho za rukáv a táhla ke dveřím do koupelny Lily šla hned za námi "tam... Nevím co se děje... Jen se ozívá bolestivé kňučení bojím se... Bojím se o něj... " Kook přišel ke dveřím a poslouchal pak se snažil vyrazit dveře nešlo to není moc silný tak jsme šli s Lily pomoct a konečně jsme je otevřeli ale zámek je asi někde... Když jsem uviděla proč neodpovídal a vydával ty zvuky tak jsem se málem zhroutila ležel na zemi kolem byla krev a v ruce měl žiletku... Pořezal si ruce... Rychle jsem k němu přiběhla a snažila se nějak zastavit krvácení zatímco Lily volala záchranku a Kook běžel pro ostatní "J-Jimime... N-ne... "Rozbrečela jsem se " Už jsou na cestě" Já jen na ní kouknu,kývnu a pak se zase začnu koukat na Jimina "nech mě... Nech mě zemřít... "Řekl s chraplavim hlasem
" Nikdy "řeknu a podívám se mu do očí ve kterých má slzy " Yuro... J-ja... "
Najednou usnul zavřel oči nereagoval omdlel... Rozbrečela jsem se ještě víc co když... Ne... To... Nesmí... Nemůže... Jimine... Bojuj...

Do pokoje přiběhli ostatní i se záchranáři který Jimina hned začali ošetřovat a pak naložili na nosítka "M-Můžu jet s vámi? " Záchranář se na mě podíval a přeměřil si mě pohledem a povzdechl si " dobrá pojďte ale nesmíte překážet "rozešel se s dalšíma zachranařama pryč a ja šla za nimi šla jsem vedle toho týpka co mě dovolil jít s nimi

Došli jsme k sanitce a Jimina dali na tu postel nebo co to je v tý sanitce nasedla jsem taky a když jsme se rozjeli chytla jsem Jimina za ruku a snažila se uklidnit přece jenom vidět svého Biase v tomhle stavu a že si to udělal kvůli vám tak... Co si budeme bolí to... Bolí to a hodně... Ja se omlouvám určitě mě máte za totální krávu že po tom všem ho mám stále ráda ale prostě Bias je Bias mám ho ráda a i kdyby měl celý obličej od jebáků tak ho ráda mít budu i tak mě nejde o vzhled ale o to jaký jste uvnitř a ikdyž je nebo byl Jimin zlej proti vnější a tak tak prostě vím že někde uvnitř má dobro cítím že má dobré srdce ale to dobro musíme nějak probudit... No ale teď dost kecani o mě určitě jste teď usnuli ehm zpět do reality... Jeli jsme teprve chvíli a já myslela že je to věčnost bojím se o něj nechci aby zemřel...

Dojeli jsme do nemocnice kde ho vzali hned na ambulanci sedla jsem si v čekárně myslela jsem že se zblázním tak jsem si šla do automatu pro kávu když jsem se vrátila už se otevírali dveře od ambulance a z nich vyšel doktor rychle jsem vypila kávu kelímek vyhodila do koše kousek ode mě a šla za nimi " Dobrý den jak je na tom "pozdravila jsem doktora a hned se musela zeptat Doktor se jen otočil a také si mě přeměřil pohledem " Dobrý den a vy jste rodinný příslušník? Nebo něco takového?" Řekl doktor s docela otráveným tónem "ne... Jsem jen... Jeho... Asistentka... " Sveměsila jsem hlavu "tak to je mi líto žádné informace nemůžu podávat když nejste příbuzná " Otočil se a odešel JA BYCH HO!... nádech výdech klid Yuro ten mamlas ti za to nestojí přece se nebudeš rozčilovat mno takže kde je jeho pokoj "dobrý den hledáte někoho? " Ozval se milý ženský hlas otočila jsem se a uviděla milou mladou sestřičku která se na mě usmívala "ano prosím nevíte kde leží kluk jménem... " Musela jsem k ní blíž aby mě nikdo neslyšel krom ní jinak by to byl poprask kdyby ARMY zjistila že je Jimin v nemocnici "Park Jimin" sestřička se na mě usměje víc "pojďte dovedu vás tam " Rozešla se k pokoji číslo 25

kde i zastavila "Pan Park leží tady potřebujete ještě něco? " Zamyslela jsem se "a-ano můžete mi říct jak je na tom? " Za přemýšlela se "Jste rodinný příslušník? " Znovu jsem svěsila hlavu"ne... "Řekla jsem smutně " Hmm ale jste sympatická a milá vám to řeknu" Zvedla jsem hlavu a nevěřila vlastním uším já a sympatická? Hah dobrej vtip nikdo mě nenávidí jak ze školy tak rodiny kamarády kromě holek nemám "vážně to by jste udělala? " Usmála jsem se a ona jen kývla hlavou"Pan Park utrpěl řezné rány na zápěstí pravé ruky a ztratil spoustu krve ale je z nejhoršího venku ty rány se hojí rychle a teď je v kómatu ale nebojte do týdne max do dvou by se měl probrat potřebujete ještě něco vědět? "Tyjo slyšeli jste tu obří ránu? Ne? Ano? Tak to byl kámen co mi spadl ze srdce... Uf " Ne to mi stačí děkuji " Sestřička se usmála ještě víc "nemáte za co nashledanou " Řekla a odešla ja zaklepala na dveře a vešla

Když jsem vešla uslyšela jsem pípání přístroje který měl Jimin vedle postele  přišla jsem blíž a přisunula si židli k jeho posteli blíž ruku měl celou obvázanou a byl bledý chudinka malej pořezanej je mi ho líto "promiň... Neměla jsem přijít... Kdybych tu nebyla... Tak tu nejsi... " Začali mě v očích štípat slzy "Promiň že jsem nebyla s tebou...abych tomuhle zabránila... Je mi to tak moc líto Jiminie... " Chytla jsem ho za ruku a hladila ho palcem po hřbetu ruky a po tvářích mi stalo pár dalších slz jeho ruka je tak chladná... A bledá skoro ani rty nemá vidět jak je bledý "Jimine bojuj...prosím bojuj...nevzdavej to... Jsi silný, mladý, krásný, inteligentní, milý muž máš celý život před sebou prosím nevzdavej to zůstaň tu s námi prosím... Neodcházej...

Jimin POV

U

slyšel jsem povědomí dívčí hlas to je... Yura a pláče... Kvůli mě? Ou... Chtěl jsem otevřít oči nešlo to nemám sílu na to něco udělat najednou jsem ucítil něco teplého na ruce Yura mě chytla za ruku a hladila mě omlouvá se mi za co? Nic neprovedla... Chtěl jsem otevřít oči a říct ji ty za to nemůžeš ale nešlo to nic jsem nemohl dělat jen ležet a poslouchat co říká...
______________________________________

Ahoj ano ještě stále žiju omlouvám se za zpožděni a chci vám poděkovat za ohlasy k předchozím kapitolam miluju vás lidí ❤

Děkuju moc 💜🙏
soltesova19
BubbleBlack7
Ještě jednou děkuju 💜