Asistentka

77

Ušklíbla jsem se a přisunula jsem si noťas k sobě. On si jen skousl ret, zavřel oči a tiskl silně víčka k sobě. usmála jsem se a vypnula jsem noťas a dala jsem ho na noční stolek. Sedla jsem si obkročmo na jeho pás. On na mě vykulil oči a otevřel na prázdno pusu. Ja se zasmála a lehla jsem si opatrně na jeho hruď. "uff... ja už si myslel-" přiložila jsem mu prst na rty. "ticho... nekaž to" zamručela jsem a on se jen usmál a obmotal ruce kolem mého pasu a jemně mě objal aby mi nějak neublížil kvůli dítěti v mém břiše. Po chvíli mi začaly těžknout víčka "odpočněte si" řekl Jimin jemně a dal mi jemný polibek do vlasů. "oba si odpočněte" usmál se a pohladil mě po straně mého lehce nakynutého břicha. Já jen s úsměvem kývla a zavřela jsem oči a začala jsem usínat "dobrou noc zlatíčka moje..." zašeptal a pak zavřel oči také.

~time skip~

ráno jsem se probudila a byla jsem roztáhnutá po celé posteli chudinku Jimina jsem v noci asi skopla dolů protože ležel na zemi i s peřinou. Protáhla jsem se a zívla si. Posadila jsem se a podívala jsem se na něj s úsměvem. On si jen zamlaskal a přetočil se na druhej bok. "awww" sedla jsem si na kraj postele a chvíli jsem ho pozorovala. Najednou se protáhl a vyhrnulo se mu tím tričko "ooooo" usmála jsem se. Klekla jsem si vedle něj. Pohladila jsem ho po tváři. Měl lehce pootevřené rty a roztomile rozcuchané vlasy. Byl k sežrání. Když jsem ho pohladila po tváři jen jemně zamlaskal a zavrtěl se. "awww" usmála jsem se víc. "Jiminie...vstávej..." zašeptala jsem a hladila jsem jeho tvář hřbety prstů on jen zamručel a pootevřel oko. "ja jsem zemřel?" já se jemně zasmála "cože? proč?" on jen pootevřel obě oči a začal mě hladit po tváři. "protože vidím anděla" sladce se usmál a protáhl se. "boha...tak moc mě bolí záda..." zaskuhral "co dělám na zemi?" on se rozhlédl kolem a posadil se. "jen si vybavuju že se mi zdál sen že padám ze schodů..." podrbal se na zátylku. "no..." zasmála jsem se "asi jsem tě zkopala dolů" podrbala jsem se na zátylku také "promiň" Zazubila jsem se a on se ke mně nahnul. Chtěl mě políbit ale přerušilo ho otevření dveří. "Jimine...někdo za tebou přišel..." Namjoon vešel do pokoje. Jimin si povzdechl a odtáhl se ode mě "u-uhh...kdo? " zeptal se Joona otráveně "no...být tebou se moc neptám a jdu..." Joon zněl dost vážně. Jimin začal být lehce nervózní. "dobře?" Jimin vstal pomohl i mě vstát a rozešel se s Joonem pryč. Já jim samozřejmě šla v patách. když jsme došli do chodby tak mezi dveřmi ven byli strážníci. Slyšela jsem jak Jimin nahlas polkl. "D-Dobrý den... " snažil se znít normálně a ne vyděšeně. "Dobré ráno. Vy jste Park Jimin?" Jimin kývl "a-ano jsem. Co potřebujete? Stalo se něco?" jeho hlas se mírně klepal. "Půjdete s námi byl jste obviněn z trestného činu znásilnění" Jiminova čelist spadla skoro až na zem. Ihned se na mě ohlédl. Myslí si snad že jsem ho udála já? Zakroutila jsem hlavou. " pane pojďte dobrovolně nebo budeme muset použít donucovací prostředky." Jimin jen kývl " jen si vezmu věci a převléknu se" strážníci kývli a Jimin šel zpátky do pokoje a já šla v závěsu za ním. "Jimine já to opravdu nehlásila...přísahám" řekla jsem "ja ti věřím neboj...vim že jsi to neudělala..." lehce se na mě usmál. Pak se převlékl vzal si mobil a otočil se na mě "budu hned zpátky...ano? Dávej na vás pozor. " usmál se, pohladil mé břicho a dal mi polibek na tvář. Já se jen usmála a on odešel.

~Jimin POV~

Když jsme přijeli na policii tak mě hned šli vyslechnout. "Pane Park. Kde jste byl před měsícem v 20:00 večer? " zeptal se policista. Já na něj vyvalil oči "jak... Jak to mám vědět? Já jsem rád že si pamatuji co jsem včera jedl... Jak si mám pamatovat toto?" zamračil jsem se a policista si odkašlal "Pane Park já vim že je to docela dlouho ale zkuste si vzpomenut" já si povzdechl. "Já opravdu nevím... Asi jsem byl doma s přítelkyní... Nevím opravdu ne... " policista si to zapsal do počítače " může vám to vaše přítelkyně potvrdit? " já jsem kývnul "ano nejspíš ano" policista si znovu něco napsal do počítače " dobře předvoláme jí také " policista kývl na druhého a ten druhý odešel. "Ne.. Počkat je těhotná... Neměla by být nějak stresována... " snažil jsem se ochránit Yuru a naše dítě. "Je mi líto pane její svědectví je důležité. A může potvrdit vaše alibi" jen jsem si povzdechl.

~time skip hodina~

Po asi hodině přijeli i s Yurou. "Jimine už víš co se stalo?" ihned ke mě přišla já jen zakroutil hlavou "ne jen že jsem prý někoho znásilnil... " povzdechl jsem si.

Policista vyslechl Yuru a pak se podíval na mě "Bohužel vaše alibi není dost přesvědčivé musíme si vás tu nechat pár dní." řekl policista. Yura vykulila oči "cože!? T-to nemůžete! On nic neudělal... Kdo ho vůbec obvinil? " chytl jsem ji za ruku a zkoušel jsem ji uklidnit hlazením palce po jejím hřbetu ruky. "Tyto informace jsou bohužel soukromé. Nesmíme prozradit totožnost oznamovatele" policista odpověděl "ale... Ale máme právo vědět kdo ho křivě obvinil! Au- " zamračila se a zvýšila hlas na něj. Ale hned se chytla za břicho. "Yuro!"

Hned jsem se k ní naklonil a levou ruku dal na její břicho, druhou ruku jsem dal na její záda. "Uklidni se... Dýchej... Ano? V klidu... " ona začala zhluboka dýchat. Držela se za břicho bylo na ni vidět. "Zlato... " šeptl jsem ji a snažil jsem se ji uklidnit. "Slečno potřebujete nějak pomoci? Máme volat záchranku? " zeptal se policista ale on a zakroutila hlavou. "Ne... Nepotřebuji vaši pomoc. Když nejste schopni pomoct mému příteli z křivého obvinění tak raději ani nechci vidět co by jste udělali s mým...teda naším dítětem.

V tom někdo přišel do místnosti...

__________________________

Eeeeeeeeeeee makarena ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)

Žiju pořád žiju... Omlouvám se ale úplně jsem se na tom zasekla... Moc se omlouvám