Asistentka

64

 chtěl mi to sebrat ale já mu to nechtěla dát takže jsme se nějak přetahovali a muselo to vypadat vtipně hlavně já s těma berlema. mě to najednou podjelo a začala jsem padat ale on mě stihl chytit. Jednu ruku měl kolem mých zad a druhou kolem pasu. Já měla ruce na jeho hrudi a držela jsem se pevně za mikinu co na sobě měl. V tu chvíli nás dělili jen centimetry.  "ehm. promiň" nervózně se pousmál Jimin a pomohl mi se zase postavit. "t-to je dobrý" taky jsem se nervózně pousmála a začala jsem si kousat spodní ret. "ja ehm...mám nápad...budeme t-tu spát oba...t-teda p-poku-d ti to nebude vadit...j-ja si klidně půjdu na gauč..." začal si nervózně mnout konec trička. Musela jsem se nad tím pousmát. Je roztomilý když je nervózní. YURO! UŽ NE! ZAPOMĚLA JSI CO TI UDĚLAL? A ŽE MÁŠ S NÍM DÍDTĚ KVŮLI TOMU? koutky mi hned klesly. "n-no...je to tvůj pokoj...a přeci jen...spávali jsme takhle tak...pokud ti to nebude vadit tak...můžeme spát spolu...eeeh..jakože v posteli...teda jako vedle sebe.. heh" trochu jsem se do toho zamotala a on se jen pousmál "dobře...uhm...chceš...něco k jídlu?" zeptal se a já se pousmála "Jimine...před chvílí jsem jedla" on se podrbal na zátylku " no jo...promiň..." uchechtl se a sklopil pohled. Já jsem trochu nejistě přistoupila blíž k němu. Hned zvedl hlavu a jako ublížený štěně mi koukne do očí. "Jimine...co se děje...? Jsi roztěkaný, nejistý a vystrašený. Takový jsi před tím nebýval...Je to kvůli tomu co se stalo že?" on jen zase koukl do země a kývl. Je mi ho líto...zase je kvůli dívce na dně...zase se neusmívá...zase to není on... povzdechnu si.  Znovu si skousnu ret nad tím co chci udělat. Přišla jsem k posteli položila jsem berle na postel a otočila jsem se na něj. On mě jen nechápavě sledoval tak jsem k němu natáhla ruku a on ji chytil. S pomocí jeho ruky jsem k němu doskákala po jedný a rychle jsem ho objala. On stál chvíli jako přimrznutý. Slyšela jsem jak se trhaně nadechl ale nakonec mi objetí opětoval. Schovala jsem si tvář do ohbí jeho krku a nasála jsem jeho vůni. Vůbec se nezměnila pořád voní stejně tak krásně. Pořádně jsem znovu nasála jeho vůni a vydechla jsem pusou teplý vzduch. Nad tím se jemně otřásl a naskočila mu husí kůže.  Musela jsem se pousmát. Pořád je tak citlivý na krku. Lehce jsem se od něj odtáhla. Takže jsme si koukali do očí ale furt jsme byli v objetí. "J-Jimine...j-ja..." chtěla jsem mu něco říct ale přerušil nás zvonek. Jimin se odtáhl a já se začervenala. Zase jsme si byli tak blízko...najednou se z chodby ozve křik. Tao...slyšela jsem jak se něčí kroky blíží k Jiminovu pokoji. "J-Jimine...nesmí mě tu najít..." Jimin na mě jen nechápavě koukne a já se na něj se štěněčíma očima kouknu a on kývne. "ale kam tě mám teď schovat?" nakonec jsem se schovala za dveře takže když otevře tak mě ty dveře zakryjou.

Tao vletěl do pokoje "JIMINE! KDE JE!?" začal po něm řvát a Jimin dělal že neví o čem mluví "Co? Kdo?" Tao zavrčí a začne to tu prohledávat "KDE JSI JI SCHOVAL?!" zařval na něj Tao "kdo?" Jimin otevře víc dveře. "YURA! PODEPSALA TEN ZAJEBANÝ PAPÍR ABY JI PUSTILI. VÍM ŽE JI TU MÁTE! ŽE UTEKLA K VÁM!" začal do Jiminovi hrudě píchat prstem "cože? Ona odešla?" hraje to dobře usmála jsem se 

chvíli to tu po celým domě Tao ještě prohledával a řval na všechny okolo ale pak ho to přestalo bavit tak odešel.  Jakmile zavřel dveře Yoongiho pokoje bylo slyšet jak práskly vchodové dveře "to bylo těsný" povzdechla jsem si a vylezla jsem z úkrytu a dokulhala jsem k posteli kde jsem si sedla "co to mělo být?" zeptal se zmateně Jimin který přišel do pokoje. Byl obeznámit kluky aby to hráli taky. "to je na dlouho..." povzdechnu si znovu a vjedu si rukama do vlasů "Yuro? Jsi v pořádku?" Jimin si klekl přede mě a ruce mi z vlasů vzal "Yuro koukni na mě...co se děje proč jsi se schovala?" vzal moje ruce a chytil mě za ně 

(nějak takhle) a když uviděl že se nemám k odpovědi začal mě hladit palci po hřbetu rukou "j-ja...Jimine...j-ja..." sklopila jsem pohled k našim rukám. "Yuro notak..co se děje..." pustil moje ruce a chytil mě za tváře takže si moji hlavu zvedl abych mu koukala do očí "nemusíš se bát. Co se děje?" podíval se na mě ustaraně "J-Ja...jsem t-těhotná..." šeptnu skoro neslyšně ale on se jen pousmál  "a...a to dítě je tvoje..." pípnula jsem a on mě začal palci hladit po tvářích a vypadal jako sluníčko. "T-ty se n-nezlobíš?" zmateně jsem se mu podívala do očí a on zakroutil hlavou. "Víš Yuro..." povzdechl si a ruce z mých tváří odendal "ja o tom vím..." jen jsem vyvalila oči "jak? to jde to břicho už vidět? A  jak dlouho to už víš?!" začala  jsem ze sebe zmateně sypat. "Když vás odváželi do nemocnice tak mi to Michael řekl." že mi to nedošlo..."a co ti ještě řekl?" zeptala jsem se "no...že se o tebe mám postarat a mám tě chránit před Taem že si to nebude chtít nechat a že udělá cokoliv aby tě donutil si to vzít. A já nechci aby ti ublížil nebo tě nutil do věcí který nechceš" jen jsem se pousmála "t-takže ti to nevadí?" on se lehce zasmál "ovšem že ne. Jsem rád že to malý si chceš nechat. Jen...je mi líto to jak to malý vzniklo..." Jeho usměv pomalu klesl a skoro se mi zdálo že vidím v jeho očích slzy. "Jimine..." ustaraně jsem se na něj podívala a klekla jsem si k němu a dala jsem mu ruku na tvář  "Jimine...pokud je to s drogama pravda...tak to není tvá chyba..a navíc už se stalo už to nevrátíš a nezměníš..." z jeho očí se začali spouštět slzy. "Y-Yuro... j-je mi to líto...moc se ti omlouvám..." podíval se na mě s uslzenou tváří a znovu chtěl promluvit ale já mu položila prst na rty a tím jsem ho umlčela.

_______________________________________________________

eeeeeeeeeeeeeeeee makarena ( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)( ﾉ ﾟｰﾟ)ﾉ＼(ﾟｰﾟ＼)

čussssss lidičky mohla bych vás poprosit aby jste vymysleli nějaké jména pro kluka nebo holčičku? A aby byli nejlíp korejský a aby to mělo (logicky) příjmení Park? Přece jen se všechno toto děje v Koreji a po otci by měli mít příjmení Park. Předem děkuju. 😅❤💕