Poslední sbohem

Štve tě ta party?

"V pátek je u mě ta velká party. Doufám, že s vámi všemi můžu počítat," vyhrkl nadšeně Kim Hongjoong, menší kluk s oranžovými vlasy, když se energicky posadil vedle svých dalších pěti spolužáků, kteří nerušeně přežvykovali svačinu a pili hořkou kávu, aby se udrželi při vědomí kvůli dalšímu učení.

"To si teda sakra piš, že s námi můžeš počítat! S Hyunjinem moc rádi dorazíme," odvětil mu se stejným zapálením pro věc Lee Felix a chytil Hyunjinovu ruku na dokázání svých slov. Hwang Hyunjin si jen lehce povzdechl a nenápadně vymanil své prsty zpod Felixovy dlaně.

"S námi všemi můžeš počítat také," promluvil Bang Chan i za další dvě stvoření, které okupovali jejich stůl - za Choi Sana s Jung Wooyoungem. Oba dva sice zvolili jiné obory na univerzitě než Bang Chan s Felixem a Hyunjinem, ale středeční odpolední svačina se stala jejich tradicí už od adaptačního kurzu jejich školy. A na to, že svůj vysokoškolský život žili už rok a měsíc, svou tradici poctivě dodržovali.

"Takže všichni v halloweenském stylu, aby bylo jasno. Začátek vidím kolem osmé. Jen, Felixi a Hyunjine, nechcete mi přijít pomoct s výzdobou?" obrátil se Hongjoong na menšího černovláska s tváří posetou stovkou pih a na vyššího blondýna s vlasy staženými do malého culíku a s nepřístupným výrazem.

"Jasně, že přijdeme," odsouhlasil hned Felix s takovým úsměvem, že se mu snad usmály i ty pihy na tvářích. Hyunjinův ledový výraz však neroztál ani vřelým Felixovým smíchem, ani Hongjoongovýma štěněčíma očima.

"Těch příprav se zdržím," oznámil, u čehož musel odolávat Lixovu vyčítavému výrazu. Jiní lidé okamžitě podlehli, když se na ně Felix smutně zatvářil nebo zamračil. Jemu se říkalo ne s ještě většími obtížemi, než se před tabulí přiznávalo, že absolutně nic nevíš. Na Hyunjina tohle však nefungovalo. Zvykl si na jeho taktiky pro to, aby získal, co chtěl, a vytvořil si proti nim štít. Rozhodně nechtěl být u Hongjoonga doma o tři hodiny déle, lézt po žebříku do závratných výšek a nechat se komandovat od Hongjoonga či Felixe, že má toho obrovského plyšového pavouka pověsit o 10 milimetrů doleva od nich.

"Fajn. A hodíš mě aspoň po škole k Hongjoongovi?" vydechl smířeně Felix, kterému došlo, že svého přítele neobměkčí. Vznikla by z toho zbytečná hádka, kterou s jistotou nechtěl iniciovat před poloplnou jídelnou studentů. Už tahle stačilo, že na sebe strhával pozornost tím, že se nebál chytnou Hyunjina za ruku, skočit mu kolem krku a dát mu pusu. On na tom osobně neviděl nic špatného, ale Hyunjin mu dal dosti nepříjemnou přednášku, když to udělal poprvé.

"Jo, hodím," odsouhlasil Hyunjin. Hongjoong bydlel až na konci jejich města, které z jedné strany bylo odříznuto od civilizace lesem, kde se nacházel starý kamenný lom. Pamatoval si, jak mu Felix vyprávěl, že tam s Hongjoongem podnikali dobrodružné výpravy, když navštěvovali ještě základní školu. Hráli si na neohrožené dobrodruhy, kteří prozkoumávali nová nehostinná místa. Na tajné agenty, kteří se musí probít k princezně. Na piráty, kteří se musí přes všechny nástrahy dostat ke své lodi, aby se mohli vrátit domů. A doma dostali výprask, proč vypadají jako dobytek a proč nemají hotové úkoly.

"Skvělý, tak s vámi budu počítat, mějte se," zašveholil Hongjoong jako malé dítě, kterému jste slíbili výlet do zábavního parku, a vyloženě odcupital pryč na jeho malých nožičkách.

"Hej, koukejte, kdo se vrátil," vyhrkl najednou Wooyoung, kterému u toho málem vypadla okurka z pusy. Pohled všech pěti kluků a zbytku jídelny se zaměřil na vysokého kluka, který právě vešel do místnosti a když viděl, jak na něj všichni zírají, rychle se k nim otočil zády a šel si požádat o jídlo. Nikdo z nich ho neviděl od jara. Nikdo z nich o něm neměl žádné zprávy. Všichni si mysleli, že prostě zmizel. Song Mingi.

"Prý se pokusil zabít. Ale nepovedlo se mu to, tak ho zavřeli na psychiatrii," pokračoval dál Wooyoung ve sdělování drbů, které se doslechl. Hyunjin si jen utrápeně povzdechl a kopnul do sebe zbytek kávy. Nepřekypoval láskou k drbům. Obzvlášť ne drbům tohohle typu. Co mu bylo po tom, že Mingi půl roku nebyl ve škole. Byla to o to více soukromá záležitost, pokud měl psychické problémy.

"Pokusil se zabít?" podivil se Felix, který zvolil úplně opačný přístup než jeho přítel.

"Prý jo. Na jaře mu umřela celá rodina a on zůstal sám. Byla to hrozná tragédie... Do toho měl už předtím prý deprese a chodil k psychologovi. Několikrát jsem ho viděl brát prášky... Takže tak, jakože nedivím se, že to chtěl skončit," vyprávěl dál Wooyoung, zatímco si San, kluk s brýlemi na nose a s obličejovými rysy ostřejšími než čepel nože, stoupl, mávl na pozdrav a odešel.

A přesně to měl v plánu i Hyunjin, odmítal poslouchat Wooyoungovo hodnocení Mingiho situace, o které možná neměl ani pravdivá fakta. Nezdvořile připomněl, že s Felixem mají program, a už si to kráčel ven k autu, přičemž za ním pospíchal jeho přítel.

Domluvili se, že Felix přespí u Hyunjina v bytě, jelikož ve škole další den začínali hodně brzy a Felix by musel vstávat v nekřesťanskou hodinu, aby stihl autobus. A kdo by dal přednost autobusu před autem a soukromí bytu svého přítele?

"Štve tě ta party?" nadhodil Felix, když už spolu seděli na gauči v malém bytečku, který patřil Hyunjinovi, a četli povinnou četbu, kterou budou probírat na dalších hodinách velice nudného semináře.

"Ani nevím. Víš, že tématicky laděné party, kde bude narváno k prasknutí, nemám zrovna dvakrát v lásce." Pokrčil rameny blondýn a přetočil stránku knížky. Spíše ji chtěl otočit, jenže mu kniha byla vzata z klína a místo ní se usadil černovlásek s potutelným úšklebkem na rtech.

"Jenže mě v lásce máš, že? Takže tam se mnou půjdeš, že?" pokládal otázky Felix, u čehož pokládal i polibky na Hyunjinovy rty, které chutnaly po kávě. Většinou chutnaly po kávě. Nebo po cigaretách. To Lixovi vadilo, ale moc dobře věděl, že s tím nic neudělá.

"Samozřejmě, že tebe v lásce mám a že tam půjdu," přitakal Hyunjin a konečně se zapojil do polibku. Přitáhl si Felixe na klíně ještě blíž k sobě, jednu ruku mu položil na úzký pas a druhou mu vjel do hebkých vlasů.

Ani jeden z nich tenkrát nevěděl, že kdyby Hyunjin přesvědčil Felixe, aby tam nechodili, mohlo být všechno úplně jinak. Kdyby ho přesvědčil, Felix mohl žít.