Hyunjin si myslel, že se začal probírat, ale stále vnímal jen tmu. Až po chvíli mrkání si jeho zorničky přivykly tmavému nebi nad ním. Ležel na něčem tvrdém, rozhodně to nebyla postel. Chlad se mu zažíral do páteře, ačkoliv pod hlavou cítil něco teplého.
"Kurva, Hyunjine, jsi vzhůru. Uteč, musíš sakra zdrhnout!" uslyšel křik hlubokého hlasu. Felix. Felix stál nad ním a divoce gestikuloval, což Hyun vůbec nechápal. Slyšel ho jakoby z dálky. Kde se to krucinál válel?
Pomalu zvedl hlavu, načež si pod ní sáhl, díky čemuž mu na prstech ulpěla teplá tekutina. Krvácím, došlo mu vzápětí a rozhlédl se po důvodu svého zranění. Vše se mu vybavilo. Mingiho spíž, dóza se zeleným práškem, Felixův mobil, nechutná bolest, tma.
"Hyunjine! Zapomněl ti vzít mobil, vem nohy proboha na ramena a zdrhej! Zavolej policii! Vzal tě k lomu a chce s tebou udělat to samé, co se mnou!" dorážel na něj neustále Lix, jenže Hyun měl všechno jako ve zpomaleném filmu. Viděl Mingiho vysokou postavu jak stojí na hraně skály a kouká dolů zády k němu.
V kapse kabátu nahmatal mobil, po čemž si uvědomil, že ho Mingi musel navléct do kabátu. Musel ho tou ranou omráčit a odvézt sem. K lomu.
"Hyune, dělej něco! Chce se tě zbavit!" ječel na něj Felix, což Hyuna konečně donutilo uvědomit si, že se vážně musí zvednout a utéct.
"Co nejtišeji. A vyndej mobil, abys zavolal pomoc. Musíš se mu ztratit. Jsi kousek od Hongjoongova domu, znám to tady jako své boty i po tmě. Kdyžtak tě budu navigovat, abys nezabloudil a ještě nesletěl do toho lomu v jiném místě," nabádal ho Felix, zatímco se připravoval na to, že tohle opravdu bude běh jako o život.
Felix viděl, jak Mingi Hyuna praštil a následně ho dotáhl do svého auta i s jeho věcmi. Dovezl svou bezbrannou oběť k lomu, kde Hyuna narval do kabátu, a naplánoval, že ho shodí ze skály společně s Felixovým mobilem. Na ten Mingi nadával celou cestu, měl být chytřejší a hodit ho za Felixem do vody. Jenže on ne, on si ho musel vzít domů jako vzpomínku, jako zvrácený suvenýr.
Bohužel s tím Lix nemohl vůbec nic udělat, jen čekat, až se jeho milý probere.
Hyunjin se co nenápadněji zvedl, přičemž vytáhl telefon z kapsy, Mingi byl asi moc pohroužen do svých myšlenek, že svou oběť neslyšel.
Hyunjin se rozběhl tak rychle, jak mu jeho ochablé svaly dovolily. Měl dojem, že mu všechno v jeho těle skřípe jako zrezlé dveře. Vyťukání tísňové linky ho však donutilo zpomalit, jelikož se mu třásly ruce a do oka se mu dostala nějaká špína.
"Tísňová linka, jak vám mohu pomoci?" ozval se ženský přívětivý hlas. Hyunjin se snažil dát do běhu všechno, měl pocit, že Mingi se musí každou chvíli vynořit vedle něj. Tušil jeho pohled přikovaný na svých zádech.
Hyunjin ze sebe stihl vypravit jen to, že se nachází u lomu na konci města a že se ho snaží Mingi zabít. Paní v telefonu už neodpověděla, jelikož ho cizí síla srazila k zemi a Hyun tak nechtěně ukončil hovor, u čehož mu mobil vypadl z ruky.
Začal sebou zmítat, aby ze sebe Mingiho sundal a povedlo se mu ho kopnout do nějakého místa, které Mingiho donutilo vyjeknout a na chvíli povolit stisk na jeho kabátu. Hrábl po telefonu a znovu se dal do běhu. Nějaká větev mu rozřízla tvář, ale on to díky dopaminu a adrenalinu v krvi necítil. Musel si zachránit život.
Otevřel kontakty a stiskl první číslo, které uviděl. Bang Chan.
"Chane, Mingi se mě snaží zabít! Zavezl mě k lomu, kde zabil Felixe, a chce mě taky zabít! Kurva, zavolej policii, nechci umřít!" ječel Hyun do telefonu mezi prudkými nádechy, které jeho plicím absolutně nestačily. Zakopl o nějakou nerovnost na zemi a opět upustil telefon. Mingi už se k němu stihl dostat. Posadil se na jeho záda a zkroutil mu ruce tak, že mu skoro vykloubil levé rameno.
ČTEŠ
Poslední sbohem
Fanfiction"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je n...
