Hyunjin seděl v nepříliš zaplněné studovně a probíral se texty, které se měl naučit. Docela ho překvapovalo, jaký klid tu na středu byl. Pravda, dost lidí mělo dopolední semináře a někteří lidé stále žili v mylné realitě "času mám dost, to se stihnu naučit", takže studovnu nevyužívali. Zatím.
Hyun s Felixem čekali, až přijde Chan a společně vyrazí na oběd za Sanem a Wooyoungem. Blondýn tušil, že by si měl začít dávat pozor na to, co bude říkat. Potřeboval to s Chanem probrat nějak nenápadně, ideálně skrytě před jestřábím zrakem Sana.
Když uslyšel kroky, zvedl hlavu a letmo se podíval na příchozího. Nečekal, že by to byl Chan, ale nečekal ani toho, kdo přišel. Song Mingi.
Mimoděk mu na mysl přišlo to, jak se o něm včera Felix zmínil. Jeho oslava narozenin se snad počítala jako poslední událost, jíž se zúčastnil. Pak už uběhly asi dva týdny a on se vytratil. Nebo ne vytratil... Hyunjin ho chápal. Taky by občas nejraději od všeho utekl a už nikdy se nevrátil. Netušil, jestli by chtěl opravdu umřít, jestli by se pokusil o sebevraždu jako údajně Mingi. Spíš chtěl jen... Na chvíli přestat existovat? Uložit se ke spánku a vzbudit se, až se vše zlé přežene a všechno bude tak nějak jednodušší?
Jenže teď? Po tom, co se stalo s Felixem? Věci se staly ještě složitějšími než kdy předtím a jeho vlastní smrt se pro něj stala nemyslitelnou.
Mingi se posadil k dalšímu stolu v řadě, takže na něj viděl. Vysoký černovlásek s problémovou pletí na něj lehce nervózně kývl, jako by neměl jistotu, že to může udělat a že se vůbec znají. Hyunjin mu kývnutí oplatil, ale dál se každý věnoval svým věcem.
"Možná by sis s ním mohl jít promluvit," navrhl Lix se starostlivým pohledem směřovaným na Mingiho.
"Poslední dobou mluvím pořád s někým. A to jsem vždycky byl ten, co mlčí a divně čumí," ucedil Hyunjin neoblomně, protože odmítal Mingimu narušit jeho komfortní zónu tím, že vedle něj bude trapně sedět a nebude absolutně vědět, co mu má říct. Mohl by to být začátek dobrého vtipu - co řekne kluk, kterému umřel přítel, klukovi, který se pokusil zabít. Doporučuje mínus jeden terapeut z deseti.
"Zdravíčko," zašveholil Chan, jenž se zjevil jako bůh smrti z mlhy, který po vás chce červené jablko. Nebo cukrovou vatu, to už záleží na preferenci.
"Ahoj," rozzářil se Felix a opět uraženě sklapnul, když mu na jeho pozdrav znovu nikdo neodpověděl.
"Ahoj," odvětil Hyunjin a začal si sbírat věci, aby spolu mohli vyrazit za Wooyoungem se Sanem. Chan však zíral do mobilu a nechápavě kroutil hlavou, zatímco spolu vycházeli ze studovny.
"Co se děje?" vyzvídal Hyunjin.
"Přísahám všem bohům, co existujou, že tu Hannah fakt už zabiju. Prý, buď hodný bratr, chovej se k ní jako k princezně. Ji zamknu do věže, jestli se nepřestane scházet s těmi pochybnými existencemi," mudroval Bang Chan nad chováním své sestry. Zrovna si projížděl její instagram, kam přidala své "aesthetic" fotky, které by on označil za nevkusné. Ne vážně nechápal, že to rozmazání má být záměr.
Ale to rozmazání by toleroval víc než ty týpky, kteří na té fotce pózovali s ní a o kterých Chan věděl, že s nimi Hannah včera večer pila. Proto dneska ráno hrála střevní virózu, aby nemusela do školy. Žádná střevní viróza, velice slušná kocovina.
"Už na té Hongjoongově party si ji musel krotit, že?" nadhodil nenápadně Hyunjin, protože si pamatoval, že Chan odešel za sestrou, když přijel a Felix ho odtáhl ven mu vyčinit za kostým.
"Jo. Já chápu, že s ní hází hormony a má ráda pozornost, ale některé věci už jsou fakt přes čáru. Člověk aby ji fakt hlídal, to není možný. Vůbec si neuvědomuje, jak se někteří kluci chovají k holkám," povzdechl si menší hnědovlásek a schoval mobil, aby se mohl koukat na cestu. Představa, že se něco jeho sestře stane ho neskutečně děsila, ačkoliv jí měl občas plné zuby. Neustál by, kdyby jí někdo ublížil. O to víc, když přišel o Felixe.
"Stalo se jí něco na té party?" zajímal se dál Hyunjin, u čehož Felix hasl údivem nad změnou jeho přístupu. Žádná lampička ve ksichtě, gratulace.
"Ne, naštěstí ne, i když ten kluk, co se ji snažil balit, by ji určitě někam odtáhl, kdybych celý večer nebyl s ní. Sice remcala, ale nakonec jsme se i slušně pobavili, dokud teda nepřekročila svou hranici a já ji nemusel dostat domů," vyprávěl Chan dál, no vzápětí mu výraz zesmutněl.
"A dokud jsem se nedozvěděl, že mezitím, co jsem sestru dostával domů, Felix spadl," dodal, jako kdyby mu rázem ulítly veškeré včely. Trvalo mu zatraceně dlouhou dobu smířit se s tím, že tohle je vážně realita. Že jeho nejlepší kamarád odešel a on neudělal nic. Že ho nezachránil. Že na něj nedával pozor.
"Řekni mu, že za to nemůže," špitl Felix hlubokým hlasem, jenž v tu chvíli zamrazil Hyunjina na páteři.
"Nemůžeš za to," promluvil Hyunjin a snažil se, aby to znělo aspoň trochu jako od Felixe.
"Je těžké se neobviňovat. Říkáš si, co by se stalo, kdybych byl s ním? Teda, promiň," zarazil se Chan ve chvíli, kdy si uvědomil, že by tím Hyunjina mohl zasáhnout.
"V pohodě. Věř mi, Felix by nechtěl, aby ses obviňoval," uklidnil ho Hyunjin a Lix přikývl, aby potvrdil jeho slova. Chan s jeho smrtí neměl nic společného, tím si byl jistý. Ale to už od začátku. Mrzelo ho jen, že jim Chan nepomůže.
"Děkuju, Hyunjine. Pojďme radši změnit téma, život musí jít nějak dál," povzdechl si Chan, přičemž otevřel dveře do kantýny, kde už čekal Woo se Sanem. Wooyoung něco psal na telefonu a San seděl se svou milovanou termoskou kávy. Jak taky jinak.
Hyunjin věděl, že kolem nich musí našlapovat opatrně, má-li se něco dozvědět. Jenže v tom se mu několikrát rozdrnčel telefon jako na poplach.
Jeongin: Máš hodinu?
Jeongin: Nebo mas volno?
Jeongin: Neco jsem provedl, moc se omlouvám
Jeongin: Jestli mas volno, muzeš přijit ven???
Jeongin: Na parkoviště???
Hyunjin: Mám volno, co je?
Jeongin: Moc me to mrzí
Jeongin: Naboural jsem ti auto
Hyunjin nevěřil, co mu to přišlo za zprávy, proto se jen zbytku osazenstva stolu omluvil, že musí jít a bez dalšího vysvětlování zamířil k místu, kde podélně zaparkoval.
"To ti vážně Jeongin naboural auto? Neříkal, že autem nejezdí?" přemýšlel nahlas Felix a pospíchal za Hyunjinem, aby se podíval, co In provádí.
Venku se jim naskytl pohled na Hyunjinovo auto, které mělo přimáčklý čumák Inova auta na kufru zřejmě z nezdařeného podélného parkování a na Ina, který vypadal, že vyšilování na popsání jeho stavu by bylo málo. Hodně málo.
ČTEŠ
Poslední sbohem
Fanfiction"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je n...
