Poslední sbohem

Spal jsi na hrášku v cizí posteli?

"Jsi tu!" vyjeknul Wooyoung, jakmile zmerčil Hyunjina vystupovat z auta. Sám stál na parkovišti kousek od velkého kulturního centra, ve kterém se Novoroční ples fakulty konal, a opíral se o Chanův černý Hyundai. 

"Bohužel," utrousil Hyunjin nevrle, přesto se nechal obejmout od Wooyounga a poplácat po zádech od Chana.

"Já jsem tu taky! Haló." Felix mával rukou před Wooyoungovým obličejem, načež zhodnotil, že Woo svůj make-up look naprosto odbyl a že za jeho časů by se nikdy nic takového nestalo.

"Kde je San?" zajímal se Hyunjin spíš jen kvůli tomu, aby věděl, odkud se ten nepříjemný brejloun vynoří. Docela přemýšlel, že by mu vpálil do ksichtu, že to jeho tajemství zná a že se má zase chovat jako starý dobrý San závislý na hořké kávě.

"Kde máš Jeongina?" ozvalo se zpoza auta, z téhož směru se vynořil San se svým osobním šarmem, který se šířil rychlostí světa, když si oblékl sako.

"Tady máme naši příjemně naladěnou princeznu. Copak? Spal jsi na hrášku v cizí posteli?" neodpustil si Hyunjin rýpnutí a San na to zareagoval přesně tak, jak doufal. Povzdechl si, posunul si brýle na nose a odešel, aniž by na některého z nich počkal.

"Poslední dobou mu strašně hrabe," stěžoval si Woo s pohledem na Sanových zádech. Viděl, jak si před vchodovými dveřmi vyzvedl svou přítelkyni, nabídl jí rámě a věnoval ji pusu na tvář.

"Každému občas hrabe. Kašlete na to, dneska si to užijeme," rozhodl Chan a oba své kamarády tlačil před sebe do budovy, která už duněla hlasitou hudbou.

Všechny sály i bar se oblékly do všemožných barevných dekorací, které k sobě však krásně ladily, všude postávali studenti se sklenicemi v rukou a nezávazně konverzovali se všemi, kdo byl ochoten je poslouchat. Oslava nového roku, velké změny, plány, předsevzetí. Spousta lidí má pocit, že tím dnem se smažou jejich prohřešky předchozího roku a mohou začít s čistým štítem. A někteří lidé se prostě jen zlijí do němoty a budou pokračovat ve svém životě jako doposud.

"Takže... Budeme hledat Mingiho? Mám trochu pocit, že máš spíš tendenci vyhlížet Jeongina," konstatoval Felix, když spolu s Hyunjinem stál u baru, ačkoliv si Hyun nic dát nemohl, jelikož řídil. Proto jen usrkával černý ledový čaj a doufal, že uvidí aspoň jednoho z těch dvou, které Felix jmenoval.

"To je Hannah," vydechl Felix, jakmile spatřil Chanovu sestru, jak si sebevědomě razí cestu k baru a v závěsu za sebou táhne nějakého chudáka, který jí to pití zaplatí. Na sobě měla upnuté černé šaty se třpytkami a hlubokým výstřihem. Na její postavě bylo vidět, že Chan není jediný z jejich rodiny, kdo navštěvuje fitko pravidelně.

"Myslíš, že Chan ji už viděl v těch šatech?" zajímal se Felix, jenž na Hannah nepokrytě zíral.

"Vzhledem k tomu, že Hannah ještě dýchá a není zamotaná do jeho bundy, tak ne," konstatoval Hyunjin a znovu se napil svého čaje. Koutkem oka sledoval Chana, jak se pozdravil s Jeonginem a společně spolu mířili k baru.

"A do prdele," oddechl si Hyunjin a přemýšlel, že si dá panáka a domů půjde pěšky.

"Já tu holku sejmu, je jí vidět úplně všechno. A jak je možný, že je tu taky?" prohlásil Chan, když se dostal k vysokému černovláskovi a uviděl svou sestru.

"Ahoj," pozdravil Hyunjin Ina a snažil se zachytit jeho pohled. Ten však měl oči přilepené k podlaze a jenom kývl.

"Moc dlouho mu ten bobřík mlčení nevydrží, neboj," snažil se svého přítele uchlácholit Felix, který si prohlížel sál. Právě přicházel Minho s Jisungem, kteří se zdáli zabraní do velice zajímavého rozhovoru.

"Já ji sejmu. Jediný, co dělá, je chození s klukama ven a chození do posilovny. A ráno blokuje koupelnu půl hodiny. Půl hodiny, chápete to? Už se se mnou ani nezasměje," postěžoval si Chan a objednal si jablečný džus. Bohužel na něj taky padla role řidiče a zodpovědného bratra, který si svou sestru opět bude muset pohlídat. Hyunjin nechápal, že ho to ještě může bavit.

"Jdu jí oznámit, že domů pojede se mnou. Ne s nějakým náhodným klukem, který vypadá jako kpop idol, co hulí trávu," promluvil Chan a nechal tam Ina samotného s Hyunjinem.

"Nechceš si jít ven zapálit?" nabídl tiše Hyun, když se mezi nimi rozprostíralo nepříjemné ticho po tom, co se Chan vzdálil. Viděl, jak se Wooyoung pověsil na Jisunga, zatímco Minho si povídal s nějakou zrzavou dívkou, kterou Hyunjin možná znal od vidění.

"Myslím, že spíš půjdu pozdravit Jisunga," odvětil In s mírnou provinilostí v hlase a odešel, třebaže si tak moc přál jít ven s ledovým princem.

"To šlo docela dobře," zašveholil optimisticky Felix a kdyby mohl, teď by něco nervózně usrkával brčkem.

Za chvíli se k nim vrátil Chan s tím, že už mu Hannah leze krkem a že jdou spolu na parket. Cestou na parket potkali Sana s Hyesu, kteří v objetí tančili na kraji, jako by měli svůj vlastní svět, do něhož nikoho nepustí.

Zanedlouho se k jejich nedostatečným tanečním kreacím připojil i Jisung, Minho stále zřejmě rozvíjel nějakou inteligentní konverzaci se zrzkou, Wooyoung se horečnatě vybavoval na baru s Changbinem, Jeongin ani Mingi nikde vidět nebyli.

Hyunjin měl chvíli snad i pocit starých dobrých časů, protože měl dar vidět Felixe, jak tančí s nimi. Jak se na sebe usmívají a vlní se do rytmu hudby. Možná i na moment zapomněl na to, co se všechno za poslední dva měsíce událo, a prostě si dovolil na pár minut znovu žít.

Před půlnocí se odpojil od svých přátel a vyšel ven, aby si mohl zapálit a trochu se nadýchat čerstvého vzduchu. Sice mrzlo, ale i tak se zhluboka nadechl a poodešel kousek dál. 

Kulturní dům se nacházel na rozlehlém náměstí, které lemovaly malé keříky, na nichž na v létě vyrašily barevné květy. Uprostřed náměstí se na odiv vystavovala kašna se sochou ryby, na kterou občas nějací blázni lezli po tom, co se jim podařilo k ní dobrodit. Mezi studenty fakulty se tradovalo, kdo se modlí k rybě v kašně, zvládne každou zkoušku. Wooyoung za nimi jednu středu v květnu doběhl na oběd a chlubil se, že minulou noc vylezl na tu sochu, dal ji pořádného francouzáka a prý zakřičel na celé město, že jestli nedá zkoušku nejstarší korejské literatury, tak se v téhle kašně utopí. San se tak zakuckal na svém kafi z téhle informace, až dal Wooyoungovi moc pěkný pohlavek s tím, že se má začít chovat jako zodpovědný dospělý jedinec.

"Máš zapalovač?" ozval se vedle něj hlubší hlas. "Můj přestal fungovat."

"Jasný," odpověděl Hyunjin a nabídl oheň Mingimu, který se vedle něj křivě usmíval.

"Jak si užíváš dnešní noc?" zajímal se Mingi, když vydechoval pořádný kouř.

"Jako vždy, naprosto úžasný." Hyunjin si dal záležet, aby to vyznělo pořádně sarkasticky. Felix mezitím Mingiho obešel a studoval jeho obličej. Co by mu mohl udělat, aby si vysloužil smrt jeho rukou?

"Co ty? Jsi tu s někým?" ptal se Hyun dál nenuceně a vtahoval si do plic nikotin.

"Ani ne."

"Neviděl jsi Changbina?" zkusil to Hyunjin. Musel jít na to opatrně, nemohl na něj vyjet jako na Jeongina. Musel zjistit, jestli je vůbec možné, že by se zamlklý Mingi bavil s někým jako Changbin.

"Ne, proč?" odpověděl Mingi a stočil svůj pohled na černovláska, který doufal, že na něm není vidět, jak je napjatý.

"Jen abych věděl, kde nebude. Nepotřebuju žádné jeho hlasité proslovy," vysvětlil Hyun a přemýšlel, co bude dělat dál. Utopení sám sebe v kašně znělo jako nejlepší řešení.

"Zkus mu říct, že by sis přál, abych tu byl s tebou. A zkus to trochu provázat s tou Hongjoongovou party," radil mu Felix, přičemž měl pocit, že jsou s jejich pátráním už zase na začátku.