Hyunjin trochu očekával, že během páteční noci nebo sobotního brzkého rána dostane nějakou moc pěknou hlasovou zprávu od Felixe, ve které mu buď vyčte, že je totální debil, nebo se mu omluví a bude brečet, že ho miluje.
Žádná hlasovka se však nekonala, ani žádná textovka, že Lix tu noc přežil a neumřel na otravu alkoholem. Tu spíš čekal u Wooyounga. A San ho jako vždy táhl domů, ráno mu sdělil, že je vůl a že nemá chlastat, když to neumí, ale stejně mu dal prášek na hlavu a udělal mu svou "kocovinovou" polévku. A Sanova přítelkyně mu zase vyčítala, že víkendy tráví s Wooyoungem a ne s ní.
Možná si ho u sebe nechal Hongjoong. Jako děti si spolu hodně hrály, a ačkoliv se jejich pouto ztenčilo, pořád by ho Hong nikde nenechal bez pomoci. Nebo si ho adoptoval Bang Chan a vzal ho k sobě domů. To by taky nebylo nic neobvyklého. S Chanem se považovali za nerozlučnou dvojku a Chanovi rodiče Felixe zbožňovali. Stejně jako ti Felixovi Bang Chana. Rozhodně by překypovali nadšením víc, kdyby Lix chodil s Chanem než s Hyunjinem.
Nakonec ho přemohla starost o jeho přítele a v sobotu odpoledne mu napsal na instagram, jestli je v pořádku.
Usadil se na gauč, hodil přes sebe deku, udělal si zelený čaj s meruňkou, který potřeboval ke svému životu asi jako kyslík, a na klín si položil skicák. Skicák, jenž byl zaplněn všemožnými kresbami převážně pouze tužkou. Našlo se tam všechno možné - zblízka vykreslené oko, detail lilie, město pod mraky, na které se snáší déšť, temná postava v temném tunelu, dohořívající svíčka vedle rozsypané krabičky cigaret, rozbouřené nezkrotné moře...
Blondýn miloval, když se mohl ponořit do kreslení. Do svých myšlenek, do kterých se zamotal jako larva motýla do kukly a vytvořil si svůj úkryt před okolním světem. Miloval pohled, na své dlouhé prsty, jak svírají úzké tělo tužky a hbitě kmitají po papíře, jako by nebyly stvořeny pro nic jiného.
Ani si nevšiml, že za oknem se již dávno setmělo a umělá světla města se přihlásila o slovo. Odložil ztupenou tužku na stolek a protáhl si ztuhlá záda, po čemž sáhl po mobilu, z kterého zjistil, že se mu jeho přítel stále neozval.
Ztrápeně si povzdechl a rozpustil si vlasy, jen aby si je prohrábl a zase stáhl do culíku. Vážně byl na něj Lix ještě teď uražený? To se jeho zvládání konfliktů nepodobalo. Netušil, jestli ho má otravovat, ale starost o to pihaté ztřeštěné stvoření nakonec zvítězila. Avšak zvolil jinou taktiku, jak to zjistit - zavolat Wooyoungovi, jelikož Woo má přehled o všem. Někdo by mu měl dát titul drbna století.
"Ahoj, Hyunjine, tady San. Majitel tohoto mobilu má ještě teď kocovinu a pravděpodobně otravu alkoholem. Co potřebuješ?" ozvalo se, když Hyunjin vytočil Wooyoungovo číslo.
"Jen se chci zeptat, jestli tam máš někde i Felixe? Neodpovídá mi na zprávy, tak jen chci vědět, že je v pohodě," odvětil s klidem Hyunjin. Nepřekvapil ho fakt, že to zvedl San. Zněl však podrážděněji než normálně.
"No, u mě není. Včera jsem ze země sbíral jen Wooyounga, Lixe jsem neviděl, když jsme odcházeli. Teda já jsem odcházel, Wooyounga jsem musel odnést, protože to pako nezvládlo dát ani pravou nohu před levou. Zkus zavolat Chanovi, případně napsat Hongjoongovi," poradil mu San, než se rozloučili.
Hyunjin teda napsal Chanovi, jelikož na další hovor už nějak neměl náladu. Chan navíc patřil mezi lidi, kteří odepisují do minuty. Takže za třicet sekund už věděl, že Chan Felixe za celý večer neviděl a myslel si, že nakonec skončil u Hyunjina.
Fajn, tak s nikým nemluv a trucuj doma, pomyslel si blondýn a nasadil si bezdrátová sluchátka do uší. Doufal, že zítra se mu uráčí odpovědět, případně si v pondělí ve škole vyjasní, co ten ignor znamená. Sice spolu měli až odpolední hodiny, ale domluvili se na společném obědě i s Chanem.
Za nedělní dopoledne se Felix taktéž neozval, ani si zprávu nepřečetl. Hyunjin se dokonce přistihl, že polemizuje, zda Lixův příkaz "odjeď" na té party nebyl synonymem k "rozcházím se s tebou". Ne, takhle by to s ním jeho přítel neskončil, ačkoliv by se asi nedivil, kdyby to opravdu udělal.
Domněnka, které mu naznačovala, že to s nerespektováním Felixova přání ohledně kostýmu přehnal, mu nahlodávala mozkové závity, jako když křeček nahlodává mrkev. Ale vždyť šlo jen o pitomý kostým, jenž by banda nalitých vysokoškoláků ani neocenila. Ti leda tak ocení plnou sklenku kvalitního alkoholu, který jim zamotá hlavu, a oni udělají pár špatných rozhodnutí a pár naprostých kravin, které v důchodu budou nazývat nejlepšími vzpomínkami.
Věřil, že to s Felixem nakonec vyřeší a to jakýmkoliv způsobem.
ČTEŠ
Poslední sbohem
Fanfiction"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je n...
