"Škoda, že tu není Felix. Myslím, že by zářil na plese víc než všechna světla dohromady," pronesl Hyunjin k Mingimu, u čehož doufal, že se na to Mingi chytne. Nesměl však zapomínal, že Mingi si taktéž nese svou bolest v podobě úmrtí celé své rodiny. O to víc mu přišlo absurdní, že by se podílel na něčí smrti. Ovšem Hyunjin potřeboval vědět, jestli In mluvil pravdu o tom, že Mingi tam s Felixem zůstal.
"To rozhodně," přitakal Mingi a vdechl cigaretový kouř do plic.
"Stejně jako na té party u Hongjoonga, že?" nadhodil znovu Hyunjin návnadu, i když si přišel jak největší idiot. Tohle už by měl někdo prokouknout, vždyť je to tak amatérské, až to bolí do očí. Jenže Mingi opět nepřítomně přikývl a pousmál se.
"Byla ta party fajn? Užil sis to tam? Vím, že to bylo chvíli po tom, co ses vrátil do školy, tak jestli ses tam cítil fajn?" Mohl by mi sakra někdo vrazit facku, proklínal se Hyunjin. S Mingim se oba dva shodli, že si rozumí v těch pohledech a otázkách po smrti jejich milovaných, a Hyunjin teď dělá tohle.
"Ehm, jo? Nějak to šlo," odpověděl Mingi trochu nechápavě. Felixovi se zdálo přímo jasné, že je prokouknul.
Černovlásek se už nadechoval k dalšímu pokračování, kterým to chtěl nějak zachránit, ale v tu chvíli ze dveří vyšel Changbin ještě s jedním vyšším klukem, který držel Jeongina za paži a ráznými kroky si to mířili na parkoviště.
"Hej, Changbin na Mingiho kývl a on kývl zpátky," hlásil Felix, když kolem nich ta trojice prošla, jelikož Hyunjin mohl nechat oči na Jeonginovi. Ten s ním snad poprvé za večer spojil pohled s tichou prosbou "zachraň mě".
"Omluv mě, Mingi," řekl Hyun a vydal se za Changbinem na parkoviště. Musel nechat Mingiho být Mingim, tohle mohl dořešit později. In se nacházel v mnohem větším průšvihu. Na Felixe se letmo podíval a ten přikývl na znamení, že chápe, že Inovo bezpečí je teď přednější. Tak trochu se nutil si to myslet, ale to mu nikdo nemohl mít za zlé.
Hyun viděl, jak Ina přitiskl vyšší kluk se štěněčím obličejem z boku na stříbrného crossovera. Ten musel patřit Changbinovi.
"Jeongine, říkal jsem ti, abys mě nesral, nemám-li pravdu," zašveholil sladce Changbin, zatímco položil ruku na Inovo rameno. Oproti němu působil sice male, zato hodně nabušeně.
"Ano, ale," kuňkal Jeongin stejně, jako když ho Hyunjin vyslýchal.
"Jeongine," oslovil ho Hyun, aby na sebe upoutal pozornost Changbina i toho vyššího kluka.
"Nejsi ty ten Felixův kluk?" zeptal se Changbin po chvíli, kdy na nově příchozího černovláska zíral.
"Jo, je to můj kluk, přestaň na něj tak vejrat!" zasadil se Felix a mhouřil očka na Changbina, jako by s tím mohl něco udělat.
"Jo, Felix byl můj přítel. Teď, když dovolíš, bych rád mluvil s Inem, takže uhni," pronesl chladně Hyunjin a zabodl svůj pohled do nižšího bruneta. Jak někdo tak malej, může být takovej hajzl?
"Myslím, že by ses měl spíš vrátit dovnitř, promiň přeslechl jsem tvoje jméno. My ti Jeongina tady se Seungminem pak rádi přenecháme, až tu skončíme," usmál se Changbin a hodil hlavou ke klukovi se štěněčím obličejem.
"Fajn, tak já ti to řeknu jinak. Ať z něj ten tvůj kamarád sundá pracky a ty ho necháš na pokoji už nadobro. Žádný pokurvený vydírání, jinak tě obětuju svému satanskému kultu. A věř mi, že takový obřad si žádá kastraci a kloktání krve nemluvňat," zavrčel Hyunjin hlubším hlasem a přistoupil k tomu prckovi blíž, aby věděl, kdo tu má navrch. Teď hodně spoléhal na svou reputaci podivína, který by se nebál něco takového udělat.
"Nedělám si srandu, ještě jednou na něj sáhneš a stanou se ti takové nemilé věci, že se budeš modlit, aby tě Bůh spasil, jasný? To, co děláš, je trestný, a já nemám problém udělat anonymní telefonát na policii a udat tě," přitvrdil Hyunjin ještě víc. Changbin se nezdál vyděšený, spíš dost nasraný. Strčil do Hyunjina, až vyšší černovlásek zavrávoral.
"Neser se do toho, ex boyfriende Felixe. Felix si tě měl zkrotit, dokud ještě žil," zavrčel naštvaně Changbin, čímž Hyunjinovi přetrhl několik strun jeho sebekontroly. Jeho pěst vystřelila a střetla se s Changbinovým obličejem, až z toho Hyunjina rozbolelo zápěstí, jaký to byl náraz.
"Nech toho," zarazil Seungmin Changbina, když se chystal vystartovat na Hyunjina a vrátit mu jeho malou pěstní laskavost. Changbin překvapivě svého kamaráda poslechl a kývl na něj, aby Jeongina pustil.
"Nedělej si zbytečné nepřátelé, dlouháne. Běž raději truchlit po Felixovi, nezahazuj se s touhle nickou," procedil skrz zuby Changbin a společně se Seungminem odešli zpátky do kulturního domu.
"Nemusel jsi... Teda. Děkuju," hlesl Jeongin utrápeně a narovnal si košili a sako. Jeho princ ho právě zachránil, co by si mohl přát víc. Možná to, aby ho princ neobvinil z vraždy.
"Musel. Ine, prosím, vyslechni mě. Posral jsem to, ale s Felixem se staly věci, které neumím vysvětlit. Nechtěl jsem ti ublížit."
"Už o tom nemusíme mluvit. O ničem," utnul ho Jeongin a podíval se nahoru na hvězdy. Chtěl na to zapomenout a doufat, že ho po tomhle už nechá Changbin na pokoji. Hyunjin se opřel vedle něj o Changbinovo auto a Lix přemýšlel, že by ho nejraději obtáhl klíčem, aby na to Changbin nezapomněl. I když po té ráně pěstí na to asi těžko zapomene.
Jeongin pomalu položil ruku na tu Hyunovu a Hyun ji jemně sevřel. Vzpomínal na tu jejich noc několik dní zpátky, jak se sebe navzájem dotýkali, dotýkali se svých rozbitých částí a snažili se je posunout na správné místo, i když netušili, jaký mají tvar.
Snažil se umlčet hlas ve svém nitru, že by In zabil Felixe. Podezření padlo trochu i na Changbina, ale musel si někde odchytit Mingiho.
"Chceš se tam vrátit?" zeptal se Hyunjin, když už mu začínala být docela slušná zima a cítil, jak se vedle něj Jeongin třese chladem.
"Ne," odmítl Jeongin tiše a dál pozoroval nebe nad sebou. Přemýšlel, proč sem vlastně šel, když se s Hyunem tak rozkmotřili. Na plesy si zas tak moc nepotrpěl, obzvlášť když mu přišlo, že na oslavu Sollalu, korejského lunárního nového roku, je příliš brzy.
"Chceš odvést domů?" zkusil to znovu Hyunjin s pohledem upřeným na černotu nad sebou. Tušil vedle sebe i Felixe, ten však mlčel a bůhvíco se mu honilo hlavou. Pravděpodobně dumal nad tím, proč by se ho chtěl Mingi zbavit. Tam zatím nikdo neuzřel žádný motiv. Motiv by měl San nebo Jeongin.
"Tam chci být ještě méně než tady," odvětil In s trpkým úšklebkem.
"Chceš přespat u mě?" nabídl Hyunjin, načež se podíval na Felixe, který sice otráveně protočil oči, ale rozhodil rukama na znamení, že už mu je to jedno.
"Bez dalšího výslechu nebo ukazování fotek?" ujišťoval se In a zadíval se na toho nádherného prince. Vlasy měl čerstvě umyté a hezky mu lemovaly obličej a jen občas odhalily jeho ostře řezanou čelist. Jeho rty se zdály jako vždy dokonalé a In se snažil vybavit každý jejich detail, když je směl líbat. Jeho oči však smutnily a jiskra, která se již normálně schovávala, pomalu vyhasínala. In si neuměl pomoct, chtěl mu tak moc věřit, že mu byl schopen všechno odpustit.
"Bez dalšího výslechu nebo ukazování fotek," potvrdil Hyunjin. "Jen s nějakým dobrým jídlem, alkoholem a nějakou strašně špatnou reality show, aby nám u ní umřely všechny mozkové buňky, co ty na to?"
"Beru," odsouhlasil In a jak Hyunjin slíbil, tak se stalo. Stavili se nakoupit jídlo, sladkosti, vzali několik lahví soju a strávili zbytek noci vedle sebe s úsměvem na tváři.
Neměli nejmenší tušení, že na Novoročním plese naposledy vydechla jejich spolužačka se zrzavými vlasy.
ČTEŠ
Poslední sbohem
Fanfic"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je n...