Poslední sbohem

Jak ho našli?

Do středy se nevyjasnilo vůbec nic kromě toho, že Wooyoung slušně nezvládá matematiku. Která byla jeho oborem. Momentálně společně se Sanem, Bang Chanem a Hyunjinem seděl ve studovně a San se mu snažil do hlavy narvat aspoň třetinu učiva potřebného ke zkoušce. Aneb jak se říkalo na jejich oboru - matematika je jako sněhová koule, všechno se na ni nabaluje. A Wooyoung měl dojem, že staví minimálně sněhuláka.

Hyunjin s Chanem vedle nich seděli a sami si hezky studovali historii a vývoj korejského písma, přičemž proklínali své rozhodnutí jít studovat učitelství, obor korejština.

"Já už nechci," kňučel Wooyoung, když mu zapípal mobil a on se na něj podíval, díky čemuž dostal propiskou do hlavy od Sana.

"Žádnej mobil, dokud neurčíš, kolik má ten trojúhelník řešení," rozhodl přísně San a upravil si brýle, aby mu lépe seděly na nose.

"Ale píše Hongjoong. Taky nebyl ve škole od té své party, třeba je to něco důležitého," hájil se Woo, jenže to mu San bral z rukou telefon a místo toho mu přistrčil papír s náčrty a rýsováním.

"Řekl jsem ne," zopakoval San, mobil si strčil do kapsy od mikiny a hodlal mu ho vrátit, až skončí se všemi příklady, které museli projít a nalézt správná řešení.

"Tak jak se těšíte na novoroční ples? Hodláte jít?" ozval se Chan po další hodině ticha, kdy už všem šla hlava kolem z učení a Woo vypadal, že každou chvíli začne brečet zoufalstvím.

"Ano, Hyesu už začala vybírat šaty a boty," přitakal San. Z jeho tónu poznal snad každý, že rozhodně nesdíli nadšení se svou přítelkyní.

"Já sice nemám přítelkyni, která by vybírala šaty, ale taky plánuju jít," přidal se Wooyoung s podepřel si hlavu rukou.

"Hyunjine?" oslovil Chan i blondýna, který doteď nedával moc pozor a plul ve svých myšlenkách. V úterý měl mít s Felixem další trénink bruslení, ale Lix se neukázal. Dokonce tam Hyunjin seděl hodinu, i přestože se počasí začalo tvářit, že zima už je tady. Nehorázně se ochladilo a po teplých barvách podzimu, které Felix miloval, se slehla zem a nahradila je bezbarvá mlha.

Seděl venku před halou a čekal, kdy se zjeví. Jediný, kdo se zjevil, byl Jeongin, který opět okupoval led před Hyunjinem a vracel se pro sluchátka, která si omylem nechal v šatně. Vypadal o něco málo lépe než v pondělí dopoledne, přesto neprohodil s Hyunem moc vět. Hyun se ani nechtěl bavit, chtěl jen, aby se tam objevil ten pihatý idiot a podal vysvětlení, proč ho ignoroval.

Avšak teď mu myslí rezonovalo jedno, Felixovi se muselo něco stát. Nikdy by nepropásl trénink na jednu z nejdůležitějších soutěží jeho života. Ukázal by se, i kdyby to s Hyunjinem chtěl skončit.

"Hyunjine, jsi v pořádku?" pronikl do jeho myšlenek konejšivý Chanův hlas. Zněl podobně jako Lixův konejšivý hlas, když si hrál na terapeuta, který tím, že řekne, že musí myslet pozitivně a že by to mohlo být horší, vyléčí všechny deprese světa. A to Hyunjina neskutečně vytáčelo, takže na Chana jen hodil nevraživý výraz a něco zamumlal s tím, že si jde zapálit.

Cestou na kuřácký dvorek, který byl součástí jejich univerzity, potkal Mingiho. Nijak výrazně ho neřešil, možná se kdysi dávno zdravili, jenže to se stalo už vzdálenou minulostí. Ale na rozdíl od Felixe ho viděl ve škole.

Venku si zapálil a vytáhl mobil, kde mu svítila zprávy od osoby, která se mu ozývala jednou měsíčně s jedinou otázkou - stačí ti ty peníze? Neodpověděl, jen zavřel chat a otevřel aplikaci své banky, aby zkontroloval kolik mu přišlo od té paní, která si říkala jeho matka. Ta částka odpovídala tomu, co potřeboval pokrýt, a rezervě, kdyby měl nečekané výdaje.

Nakonec odepsal, že stačí a kdyby nestačila, tak napíše. Takhle se to dělo vždycky, už to ani jednomu z nich nepřipadalo zvláštní.

Típl cigaretu, pozdravil Hana s Minhem, které potkal na chodbě a kteří si to mířili na kávu, a vrátil se za Chanem, Sanem a Wooyoungem, který se dožadoval svého mobilu.

"Jo, jsem na tom mobilu závislý. Okamžitě mi ho naval, nebo tvý přítelkyni napíšu, že jsi tyran a že má od tebe utéct, dokud má čas," vyhrožoval Woo a skoro se válel po Sanovi, jak se mu snažil narvat ruku do kapsy mikiny, která od něj byla vzdálenější.

"Napsat ji to můžeš, jenže stejně bude víc věřit mě, že jsi naprosto švihlý individuum, co by mě i svou ledvinu prodalo pro ten mobil," povzdechl si naoko dramaticky San, ale nakonec mu jeho milovanou krabičku vydal.

"Sane, co ty a ta tvá holka?" zajímal se Chan jen tak ze zvědavosti. Možná ne jen tak ze zvědavosti. Moc dobře věděl, že jeho sestře se San líbí, ačkoliv jeho sestra střídala objekty svého zájmu rychleji než outfity. Ale z jejích možných kandidátů se mu nejvíc zamlouval San. Ten to měl v hlavě občas aspoň trochu v pořádku. Ještě jeden čas pálila za Felixem, ale s tím to nemohlo vyjít ze zjevných důvodů.

"Do prdele," skočil však Wooyoung do Sanova nádechu k mluvení. Woo upřeně zíral do mobilu a v jeho výrazu se dalo vyčíst, že mu přišla nějaká dosti nečekaná zpráva.

"Woo, co je?" zeptal se San, když Wooyoung už minutu jen čuměl do mobilu a jeho obličej se nemohl rozhodnout, jakou emoci projevit. Navíc začínal zrychleně dýchat a mrkat, jako kdyby mu do očí vletělo smítko prachu.

"Felix," hlesl Woo, přičemž nezvedl zrak od svého displeje.

"Napsal ti?" vyhrkl Chan s notnou dávkou optimismu, že se Lix konečně ozval a že je v pořádku. To však hned opadlo, když Wooyoung zavrtěl hlavou.

"Psal Hongjoong. Našli Lixe," vypravil ze sebe a pustil mobil, až s menší ránou dopadl na stůl displejem dolů.

"Jak ho našli?" nechápal Hyunjin a natáhl se pro mobil, aby si přečetl tu zprávu, která pojednávala o jeho příteli.

"Vytáhli ho z lomu. Jeho tělo-," V tu chvíli se Wooyoungovi zlomil hlas a začal hystericky brečet. San jen nevěřícně sledoval to, jak se Woo hroutí, než mu položil alespoň dlaň na záda. Chan zaraženě seděl společně s Hyunjinem, který si přečetl celou zprávu od Hongjoonga. První jeho zpráva byla o tom, že policie našla Felixovu bundu u lomu. Druhá o tom, že potápěči vytáhli Felixe z vody v lomu a že se mu nedalo pomoci. S Chanem zůstali oba dva nevěřícně sedět a ani jeden nevěděl, co se děje. Informace o Lixově smrti jim ještě dobrých pár minut nedoputovala do mozku, kde ji buňky neměly šanci zpracovat za tak krátkou chvíli.

"Hyunjine," zašeptal Chan, když šok ze zjištění Felixovy smrti aspoň trochu odezněl. V tu chvíli se Hyunjin prudce vymrštil do stoje, sebral batoh, přičemž nechal učebnici, sešit i propisku ležet na stole a rozběhl se pryč.

Jako kdyby snad mohl utéct před tím, že je Felix po smrti.