Už od pondělního rána byl Hyunjin jako na trní. Necítil se vůbec dobře a ani jeho zelený čaj s meruňkou nepomáhal. Netušil, jestli jdou na něj jen jeho špatné stavy, které mu už pěknou chvíli komplikovaly život, nebo je jen nervózní z toho, že netuší, co s Felixem je.
Na prvním semináři však seznal, že není sám, kdo se cítí jak naprostý kus něčeho nechutného, co se vytáhlo z koše a postrádá svůj význam.
"Ahoj, Jeongine," pozdravil blondýn svého hnědovlasého kamaráda, který měl kruhy pod očima horší než Burtonova mrtvá nevěsta.
"Ahoj," odvětil mu tiše In a posunul si bundu, aby se mohl Hyunjin posadit vedle něj.
"Jsi v pohodě? A nevíš náhodou něco o Felixovi, byl jsi na té party taky, ne?" optal se Hyun, když mu došlo, že má In triko naruby a na bledé kůži na obličeji, která vypadala jako led, se mu objevily červené skvrny.
"Ne. Teda. Byl jsem na té party, ale nic nevím," hlesnul Jeongin, přičemž vypadal, že každou chvíli bude zvracet vnitřnosti po stole. Nevěnoval mu ani jediný letmý pohled. Za pár sekund dorazil jejich docent, takže už další otázky blondýn nestihl.
*****
"Prosím, řekni mi, že se ti Felix ozval," vybalil bez pozdravu Bang Chan hned, co se přiřítil ke stolu, kde Hyunjin seděl. Každé pondělí chodili do nedalekého italského bistra na italské rizoto či na špagety alla carbonara s hříbky - Felixovo oblíbené jídlo.
"Ne, neozval. Co se stalo? Nebyl na hodině?" začal se vyptávat blondýn, v pondělí ráno měl mít totiž s Chanem volitelnou angličtinu.
"Právě že nebyl. Navíc mi volali jeho rodiče, jestli nevím, co s ním je, protože jim od soboty nebere mobil a neodpovídá na zprávy. Jediné co, tak jim v pátek v noci psal, že je má moc rád a od té doby nic. Nic po všech stránkách... Navíc Wooyoung říkal, že byl Lix strašně divný na té party," chrlil ze sebe Chan, jenž skoro nepopadal ani dech. Na jeho obličeji se ukázaly vrásky od starosti, jakou mu jeho kamarád způsoboval. V jeho očích se zračil i strach kvůli tomu, že nevěděl, co se děje a neměl pro to žádné aspoň trochu přijatelné a uklidňující vysvětlení.
"Co tím chceš říct?" nechápal Hyun, který absolutně nechytal význam jeho slov. V tu chvíli se tam však přiřítil i Wooyoung.
"Nemáš takhle náhodou přednášku?" divil se Hyun, když mu Woo sebral pití a dopil ho na ex.
"Odpadla. Felix byl na té party strašně divnej. Strašně se rozčiloval, že už ho to nebaví a že už nechce žít a že má všeho plné zuby. To jsem ho nikdy neslyšel říct. Pak už se mi teda na té party ztratil, ale mám děsný strach, že se mu něco stalo. Prosím, řekněte, že o něm někdo něco víte," mluvil stejnou rychlostí jako Chan Wooyoung a posadil se k nim.
"Bohužel." Zavrtěl hlavou Hyunjin.
"Jeho rodiče chtěli jít dneska na policii. Nahlásit, že se pohřešuje," doplnil Chan svůj poznatek, který opomenul.
"Dobře... Hele, třeba se mu nic nestalo. Třeba se jen zlil a probudil se někde bez košile v Novém Mexiku," nadhodil Woo, aby trochu odlehčil atmosféru, no stejně si těžce oddechl, jako by měl v hrdle kámen, který mu brání v přívodu vzduchu.
"Proč v Novém Mexiku?" zajímal se Chan, který se taktéž chtěl bránit černým scénářům, jež mu začaly strašit v hlavě.
"Nevím. V Evropě je to hezké," odvětil Wooyoung a začal si vybírat, co si dá k jídlu.
"Nové Mexiko je v Americe," upřesnil Hyunjin, který se však o něco jako vnesení pozitivního tónu nesnažil. Veškeré jeho včely mu ulítly a jestli se do teď cítil ještě nějak dobře, teď to vzalo za své.
Nějakým způsobem dožvýkal své rizoto, velice stroze se rozloučil s Chanem a Wooyoungem a vydal se k odchodu.
"Hej, kam si myslíš, že jdeš? Nechceš jít třeba do knihovny? Nebo můžeme jít ke mně a kouknout na film, nechceš?" nabídl mu Chan, když ho venku dohonil a chytil ho za loket, avšak Hyun se mu hned vysmekl.
"Ne, díky," odmítl ho vyšší blondýn a dál pokračoval ke svému autu, které nechal kousek od školy.
"Hyunjine, myslím, že by bylo fajn přijít na jiné myšlenky a být s někým, kdo tě rozptýlí od myšlenek na Lixe," domlouval mu menší černovlásek neúnavně a následoval ho až ke škole, kde Hyunjin parkoval.
"Chane, jsem v pohodě, nedělej si starost," odporoval Hyunjin a doufal, že to Chan pochopí. Tak nějak se společnost někoho stala tou poslední věcí, po které blondýn toužil. Chtěl si jenom zalézt pod deku, uvařit si čas a v klidu dýchat. A až se Felix odněkud zjeví, tak ho praštit za to, že všechny děsí.
Opravdu se mu mohlo něco stát? Nebo mu prostě jen přeskočilo, jak tvrdil Wooyoung, a někam odjel? Utekl z domova? Třeba jeho rodiče zapomněli, že jim říkal, že někam pojede...
Ne, nic z toho by se Lixovi nepodobalo. Vždycky o všem mluvil a vždycky všem všechno sděloval. Nikdy by se jen tak nevypařil, i když si stěžoval, že má všeho plné zuby. Hyun si moc dobře uvědomoval, že to "všechno" znamenalo "Hyunjin". To Hyunjina měl plné zuby, jelikož mu zase zkazil jeho naplánovanou věc.
Co by se mu ale mohlo stát, aby takhle zmizel a nedal vědět? A jestliže nikdo nedal vědět ani jeho rodičům, tak asi není ani v nemocnici. Nebo je a jen třeba vytratil doklady a je vážně zraněný?
Přesně díky těmto myšlenkám se ho začala zmocňovat úzkost. Rychle dojel domů a zabouchl dveře od bytu, jako kdyby venku zavíral sériového vraha. Svezl se podél dveří a přitiskl si ruku na hrudník, kde se mu srdce snažilo prodrat ven z těla. Nechápal, proč začala blikat žárovka v předsíni, ale jeho stavu to ani při nejmenším nepomáhalo.
Nesnášel tu skutečnost, že nic neví. Že tu panuje nechutná a bezmocná nevědomost, co se skutečně stalo. Kdyby aspoň věděl nějaká fakta, hned by byl klidnější.
Jenže jeho největším nepřítelem byla právě odjakživa nejistota a nevědomost. Mohl jen doufat, že se brzy vše projasní.
ČTEŠ
Poslední sbohem
Fiksi Penggemar"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je n...
