Láska bez hranic

2.

Severus si dívku před sebou měřil podezřívavým pohledem.

" Proč," řekl po chvíli.
Harriet zavrtěla hlavou a sevřela pevně víčka.
" Vy víte, že já vím, Potterová. Řekněte mi důvod," řekl Severus tiše.
" To je jedno," hlesla.
" Není. Něco vás donutilo to udělat."
" Nechci vám to říct," trvala na svém.
" Hloupé děcko, jak vám mám pomoct, když netuším, s čím se  potýkáte," odfrkl si Severus.
"Nepředstírejte prosím, že vám záleží na mém blahu," utrhla se na něj Harriet s hysterickým smíchem.
Snape toho měl dost. Stoupl si a přitáhl si dívku za nemocniční košili blíž, až se téměř dotýkali nosy. Harriet se tvářila zděšeně a Severus zuřivě.

" Tak poslouchej, já jsem zachraňoval tvou línou kůži od doby, co ses tu zjevila. Nehodlám dopustit, aby všechna má práce přišla vniveč jen proto, že máš nějaké problémy s Merlin ví čím a řešíš to jak bezmozek!"

Harriet se ho snažila odstrčit, což se jí nakonec podařilo.
" Co vy o mě víte? Nikdo se neprosil o vaší pomoc sakra," řekla utírajic si slzy a věda, že je nespravedlivá. Moc dobře věděla, že by k měla být za jeho pomoc v minulosti vděčná.
" Dal jsem slib Brumbálovi, kvůli tvé matce. Moc dobře se jí odvděčuješ za její oběť, jen co je pravda," odfrkl si Severus.
" Vy to nechápete... nikdo to nechápe. Nikdo mi nerozumí, připadám si jako blázen. Tohle je jediné řešení," vzlykla Harriet.
" Řekněte mi to," řekl Severus, když se uklidnil.
" Ne!" Křikla k němu a dala si obličej do dlaní. Severus toho měl tak akorát. Donutil jí podívat se na něj a vyřkl:" Legillimens!"

A v tu chvíli se na něj valilo tolik smutku, nepochopení, deprese a hnusu k sobě samému a nakonec vzpomínky na poslední události.

Když vyšel z její hlavy, musel se pod tím náporem emocí posadit. Byla to vážně síla. Harriet se celá třásla a Severus se musel dávat několik vteřin dohromady. Po několika hlubokých nádeších se mu to konečně podařilo.

" Nenávidím vás," prskala na něj. Muž si toho však nevšímal.

" Proč jste to neřekl někomu dřív? Není řešení si sáhnout na život," mračil se Snape, záměrně použil mužský rod. Harriet po něm překvapeně střelila pohledem.

" A kdy jako? Myslíte v době, kdy jsem zápasila s drakem nebo když povstal Voldemort, nebo když jsem hledala viteály nebo se šla obětovat?" řekla Harriet a hystericky se zasmála.

" Mezitím se jistě našlo dost času si o tom promluvit s kýmkoli," namítl Severus.
" Jo, aby mě poslali k Mungovi za Lockhartem? Děkuju pěkně," odfrkla si.
" O čem to mluvíte?" nechápal Severus.
" Co jinýho s bláznem," hlesla Harriet.
" Nejste blázen. Pouze jste se narodil do jiného těla. Jste transexuál," řekl Severus lehce.
" Cože?" vytřeštila na něj oči. Nerozuměla tomu.
" Zjevně vaši příbuzní zanedbali vaší osvětu," řekl Severus a nespokojeně si mlaskl. Harriet si ho podezřívavě prohlížela.
" Nicméně to není věc, která se řeší takto radikálně. Věřte nebo ne transexualních lidí existuje vskutku mnoho. Kdysi jsem v jednom článku četl, že kolem deseti tisíc milionů na celém světě a může to být i víc. Ne všichni to však přiznávají. A je to také nějakou dobu, kdy byl článek vydaný."

Harriet na něj vytřeštěně zírala.

" Není to vaše vina. Prostě jste se tak narodil. Stejně jako se někdo narodí z hnědými vlasy nebo modrýma očima."
" Takže..."  vydala ze sebe po chvíli.
" Takže přestaňte laskavě s tou sebelítostí. Řešení je nasnadě."
" Jako jaké?" nechápala Harriet.
" Domluvíme vám schůzky se specialistou a vy mezitím budete jednat jako příslušník pohlaví ke kterému tíhnete," vysvětlil.
" A co tomu řeknou ostatní?" Řekla s obavou.
" Vezmou to jako fakt. V kouzelnickém světě jsou sice předsudky vůči krvi, ale kvůli sexualitě ne. Ať už kvůli preferencím, či jinak."
" Nechce se mi věřit, že by to nikoho nezarazilo," zamračila se.
" Možná některé v prvotní moment, nicméně pak to většině bude jedno. V tomto ohledu jsou kouzelníci a čarodějky více tolerantnější než mudlové."
" A co pak? Když se tak budu chovat. To mi stejně nepomůže. Nesnáším svoje tělo," namítla.
" Pokud odborníci usoudí, že jste vhodný kandidát, doporučí vám užívat speciální lektvar, který budete muset užívat denně. Ten,  během pár měsíců, přemění kompletně vaše tělo do opačného pohlaví. Později bude nutná zafixace kouzlem a lektvar již nebude potřeba. Bez konečného kouzla, by to byla ještě vratná změna. Po něm, již nikoli."
Celou dobu ho Harriet pozorovala jakoby spadl z Marsu.

" Jak je tohle možné?" vydala nakonec ze sebe.

"Pottere, no tak, jak si přivoláte co potřebujete, jak se přemístíte, jak vyléčíte bolest? Jsme přeci kouzelníci, jsme pokrokovější než mudlové. Ti potřebují operační zákroky, aby dosáhli aspoň částečného úspěchu. Naše lektvary však působí dokonale. Budete poté mužem se vším všudy. Mohl byste mít i děti s partnerkou." Harriet se zachmuřila.
" No mě se vždycky líbili jen kluci... Jsem teda ještě divnější," povzdechla si Harriet.
" Nejste, i tací jsou a vůbec ničemu to nevadí. Po kompletní přeměně budete prostě jen gay," podotkl Snape jakoby se nechumelilo a Harriet zrudla.
" Jakto, že o tom toho tolik víte?" zeptala se po chvíli.
" Čtu mnoho odborných časopisů, zajímám se o spoustu věcí a není to poprvé, co jsem něco podobného zde řešil," vysvětlil Severus.
" Teda když si pomyslím, že všechno mohli být jiné..." vzlykla.
" Ano ale teď nemá smysl řešit, co by kdyby. Domnívám se, že byste měl vše říct minimálně svým přátelům a já to půjdu vyřešit s  ředitelkou. Pokud jsem to správně pochopil, příští rok plánujete dokončit poslední ročník."
" Ano."
" Pak tedy zařídíme, abyste bydlel odděleně od dívek."
" Teda páni, nemůžu tomu uvěřit,"
" Všechno půjde vyřešit. Stačí jen věřit," řekl Severus a stiskl Harriet rameno. Podívala se na něj vděčně.
" Děkuju," Severus přikývl a vyšel ven.

Ve Velké síni se ještě oslavovalo. Přešel k Weasleyovi a Grangerové a sdělil jim, že mají jít na ošetřovnu, že tam na ně někdo čeká. Poté se vydal za ředitelkou.

***

"Není to nějaký divný?" brblal Ron cestou na ošetřovnu.

" Uvidíme," řekla Hermiona a opřela se do dveří. Když povolila ona uviděla na posteli svou kamarádku zbledla.
" Harriet!" vykřikla a vešla. Dovnitř Ron jí následoval.
" Co se stalo?" vyhrkli současně.
" Posaďte se, to bude na delší vyprávění" zašeptala Harriet.

***

" Mrzí mě, že jsem si ničeho nevšimla," zamračila se Minerva.
" Nikdo si ničeho nevšiml. Jak bychom také mohli, když se nikomu nesvěřil."
" Musel ses cítit strašně."
" Ano, ta bolest v jeho mysli se téměř nedala snést," přikývl Severus.
" Samozřejmě, že zařídíme vše potřebné... Ale obávám se, že volný pokoj už žádný není. Pokud bys ho nechtěl u sebe ty,"
" Já?"
" Kdo jiný má tak velký prostor? Jenom ty máš jeden pokoj navíc,"
" Proč zase já?" protočil Severus panenky.
" Prosím, Severusi. Věřím, že se s tím Potter srovná."
" A jak se s jeho přítomností srovnám já, to je vám asi jedno," zavrčel Severus.

Do čeho jsem se to zase uvrtal.

***

Po celou dobu Harrietina vyprávění se Hermiona i Ron museli držet, aby jí neskákali do řeči. Když jejich kamarádka skončila, Hermiona jí se slzami v očích objala.
" Mrzí mě, že jsi mi to nesvěřil dřív."
" Kdybych věděla, že mě nikdo nebude soudit, tak bych to udělala už mnohem dřív," vzdychl, ještě si nezvykl o sobě mluvit pořád v mužském rodě a občas mu tam ten ženský skočil automaticky.
" A jak ti teď teda máme říkat?" zeptal se Ron.
" Já nevím, nepřemýšlel jsem nad tím," pokrčil rameny a zubil se snad jako nikdy. Ta otázka ho tak potěšila. Cítil se díky tomu dobře.
" No a co vycházet z tvýho jména... Harry zní docela dobře," navrhla Hermiona.
" Harry Potter, jo to je docela dobrý," zkusil to říct a přikývl.
" No a co bude dál?"
" Snape slíbil, že mi pomůže,"
" Že zrovna on," zamračil se Ron.
" Asi proto, že je jediný kdo to ví."
"Hádám, že na prázdniny asi zůstaneš tady, aspoň nějakou dobu," řekl Ron smutně.
" Asi radši jo. Nevím jestli jsem připravený to říct hned úplně všem." Harry se trochu ošil.
" V pohodě chápu. Ale na narozeniny si tě ukradnem, platí?" 
" Jasně, že jo," přitakal Harry a přitáhl si kamaráda do objetí. Konečně se cítil šťastně. Konečně ten obrovský balvan z jeho srdce spadl, že to museli slyšet až v Prasinkách.