Láska bez hranic

6.

Rozhodla jsem se, že budu hodná a sem tam přihodím kapitolu i mimo dny, kdy normálně zveřejňuji kapitoly. Užijte si to 😜

***

"Co Potter zase krucinál dělal?" zuřil Severus, když spěchal spolu s Minervou k ošetřovně.
" Nevím, co se stalo, jen jsem ho v poslední chvíli zahlédla, jak padá z koštěte a vrhla po něm kouzlo. I přesto měl dost zlomenin a vnitřní zranění. Naštěstí Poppy ho už dala do pořádku, teď si musí pár dní poležet na ošetřovně," vysvětlila Minerva a to už vešli do dveří.

" Jak na tom je?" zeptal se Severus stroze a proto. Se díval na spícího mladíka. Vypadal v té posteli tak křehce. Severus sevřel ruce v pěst.

"Uzdraví se. Minerva zasáhla včas. Mohl bys prosím do zásoby uvařit dokrvující lektvar? Mám tu poslední dvě dávky. Raději bych toho měla víc v zásobě, vzhledem tomu, že tu je Harry hostem častěji než jinde," povzdechla si Poppy.

" Samozřejmě," přikývl Severus.

" Nemusíš hned. Stačí zítra, nepředpokládám, že je budu okamžitě potřebovat,"

"Kdy se vzbudí?" zajímala se Minerva.
" Má v sobě Bezesný spánek."
" Přijdu si s ním promluvit zítra," řekl Severus a odešel. Pořád měl dost velký vztek.

Co si ten Potter vůbec myslí? Copak musí být na ošetřovně častěji než kterýkoliv jiný student?

***

Když druhý den ráno Severus nesl krabici dokrvovacích lektvarů na ošetřovnu, Harry ještě spal. Tak si Severus sedl k němu na židli a počkal dokud se nevzbudí.

Harry otevřel oči asi po půl hodině a první co uviděl, byl pohled jeho profesora. Velmi naštvaný pohled.

A sakra...

"Je vskutku, nutné trávit zde každý den, Pottere? Copak se neumíte chovat alespoň trochu rozumně?" zavrčel Snape.

" Já za to nemůžu! To ten poryv větru..." vyhrkl Harry a Severus se zarazil.

" Proč jste nepoužil zpomalovací kouzlo?" vyštěkl na něj Snape.

" Nemohl jsem si vzpomenout, sakra!" křikl Harry zpět a mračil se. Vypadal jak malé, vzdorovité dítě. Jen nafouknout tváře.

Snape protočil panenky. "Od teď máte létání zakázáno, dokud na vás nebude nikdo dospělý dohlížet! Evidentně se neumíte chovat bez rizik. Je vůbec div, že jste přežil tak dlouho," ušklíbl se Severus. Harry na něj chvíli nevěřícně zíral s otevřenou pusou.

"To nemůžete, jsem dospělý. Nebudete mi nic zakazovat!" vzpamatoval se Harry.

" Skutečně jste dospělý? Tak se tak konečně začněte chovat. Pokud nebudete poslouchat, vyhodím vás ze svých komnat a pak si můžete spát třeba v přístěnku na košťata," prskl Severus naštvaně. Harry zbledl.

" No v tom by nebyl zas takový rozdíl," odfrkl si Harry a zadíval se z okna.

" O čem to mluvíte?" zarazil se Severus.

" O tom, že zrůdy si nezaslouží vlastní pokoj," zamumlal Harry s hořkostí v hlase. Pro Dursleyovi byl vždycky zrůda. Často jim v duchu dával za pravdu, protože se ve svém těle cítil divně.

Pokud mě Snape bude chtít vyhodit, kam pak půjdu? Co se mnou bude?

" Pottere..." Severus nechápal, co tím chce Harry říct. Vztek ho pomalu přešel.