Láska bez hranic

22.

Harry se nejistě podíval na Severuse. Stáli u krbu v ruce letaxový prášek.
" Harry je čas," řekl Severus jemně. Mladík nervózně polkl a vlezl dovnitř. Severus jej následoval. Vyslovili destinaci a během chvilky se již ocitli v ordinaci psycholožky  Miriam O'Connellové.

"Vítám vás,"  řekla žena a potřásla ruku nejdřív Severusovi a když ji chtěla podat Harrymu, ten se zamračil.

" V pořádku, chápu, že se necítíte na to přijímat doteky od cizích. Prosím, posaďte se. Dáte si něco k pití? Kavu, čaj, vodu?"
" Kávu, děkuji," řekl Severus zatímco se usazoval na pohovku
" Ehm jen vodu," řekl Harry nervózně. Potom se posadil vedle Severuse.
" Žena mezitím připravila pití. Přinesla jej na podnosu a postavila před ně na konferenční stolek.
" Víme, proč tu jsme, váš partner pane Pottere mi sdělil několik věcí, abych se na naše sezení mohla náležitě připravit. Chci vás ubezpečit, že to co zde zazní, se odsud nikdy nedostane. Můžete tu mluvit bez obav o čemkoli," řekla žena na úvod.
"Děkuji," šeptl Harry.
" Víte měla jsem tu již několik lidí, kteří se vyrovnávají se strašným zážitkem jako je pokus či samotné znásilnění. Je to velmi traumatizující záležitost. A vaše duše se s ní musí časem vyrovnat. Pokusím se vám v těchto sezeních pomoct, aby se tak stalo co nejdříve. Od té události uběhla prosím jako doba?"
" Týden," hlesl Harry.
" Och, takto čerstvé... Pane Pottere, jistě se stale cítíte velmi nekomfortně."
" Pokud neberu lektvar na uklidnění, tak ano. To jsem nervózní, stále čekám odkud přijde útok a slyším snad i trávu růst, je to strašný. Ale taky vím, že brát ten lektvar nemůžu pořád. Jsem po něm tak otupělý. Brzy bych si na něj zvykl a nestačilo by to."
" Právě proto je dobré, že váš partner neváhal a kontaktoval mne. Naučím vás několik relaxačních technik, abych vám pomohla zbavit se stresu. Vím, že je pro vás těžké přijímat doteky nejen od cizích ale i od vašeho partnera.
" Ano... Já pokaždé tak nějak ztuhnu. Já vím, že to je Severus, ale stejně se bojím," řekl Harry a oči se mu zalily slzami, když se podíval na muže vedle.

Jak rád bych tě utěšil...

" Vypil jste dnes ten lektvar?" zeptal se žena.

" Ne, pokouším se přestat."

" Dobře, na je sezení prosím choďte bez něj. Potřebujeme vaše skutečné emoce. Zkusíme jednu věc. Pohodlně se posaďte a zavřete oči."
" Proč?"
" Je to jen takové cvičení relaxace. Žádný strach. Nic vám tu nehrozí, dveře jsou zamčené a krb zabezpečený. Harry si pozvdechl a zavřel oči. Necítil se moc příjemně.

" Představte si, že jste na krásné místě. Někde, kde vám je příjemně. Na tom místě je s vámi váš partner. Uvolněně si povídáte, zatímco se procházíte. Pak má chuť vás chytit za ruku. Všechno je v pořádku jako dřív.

Harry se usmíval, představoval si Severuse a sebe jak se procházejí po pozemcích Bradavic za krásného letního dne.
Pak dala psycholožka pokyn Severusovi, aby položil svou dlaň na tu Harryho. Mladík vytřeštil oči a začal zrychleně dýchat.
" Pane Pottere, zavřete oči a zhluboka dýchejte, soustřeďte se ten hezký pocit, který jste měl před chvílí. Dotek dlaně vašeho partnera ve vaší fantazii je velmi příjemný. Harry se pokoušel řídit jejími pokyny a skutečně během chvilky byl dotek Severusovy dlaně příjemnější než poprvé. Dokonce Harry otočil ruku, aby mohli proplést prsty.

" Pane Pottere, můžete již otevřít oči a podívat se na svého partnera," pobídka ho žena.

Harry tak učinil a díval se do černých studní v nichž se zračila láska a pochopení.

" Severusi," splynulo Harrymu ze rtů.

" Vedeš do dobře," řekl muž a Harry se pousmál.

" Výborně. Toto cvičení dostanete i za domácí úkol. Čím více doteků, tím lépe. Neomezte se prosím jen na dlaně. Dělejte to, co vám bude příjemné, pane Pottere.

Harry zčervenal a přikývl. Cítil se o trochu líp, než když přišel a tak se trochu uvolnil. Poté se bavili o tom, kdy přijdou příště a co si sebou mají vzít.

***

Když dorazili domů měl toho Harry docela dost.

" Nebude ti vadit když si půjdu lehnout?" zeptal se Harry.

" Samozřejmě, že ne," pousmál se Severus. Nejraději by ho objal, ale Harry by to nebyl připravený, když v sice neměl lektvar. Spánek mu prospěje.

" Já půjdu opravovat písemné práce. Kdybys něco potřeboval stačí poslat patrona," řekl Severus.

Harry přikývl a odešel k sobě do pokoje. Potřeboval být chvíli sám.

Severus šel do pracovny. Strávil zde tři hodiny a pak celý ztuhlý zamířil za Harrym. Mladík stále spal. Rozhodl se ho tedy nechat odpočívat a zajít za ředitelkou. Musel s ní projednat záležitost s Goylem a Zabinim.

***

"Severusi, vždyť já ti rozumím, ale nemůžu nic dělat pokud se sami nerozhodnou to změnit. Bohužel musím jim poskytnout možnost dostudovat."

" To je směšné Minervo!" vyštěkl Severus naštvaně.

" Myslíš, že já chci, aby se tu potuloval někdo takový?" křikla na něj Minerva zpět.

Už toho měla dost. Každý na ni tlačil. Ministerstvo, studenti učitele rodiče. Kdo tohle má vydržet?

" Tak s tím něco udělám já, když ty nemůžeš," vyprskl Severus vztekle a hnal se pryč.

" Co chceš pro Merlina dělat?"  Ale muž jí už neslyšel.

Severus spěchal do sklepení. Vtrhl do společenské místnosti a zíral na osazenstvo. Ty dva ale nikde neviděl.

" Kde jsou?" štěkl Snape a tvářil se jako bůh pomsty.

" V pokoji, nikdo se s nimi nebaví," řekla jedna sedmačka.

Severus přikývl a sešel schody k pokojům. Zabušil na příslušné dveře a trvalo chvíli než Zabini otevřel. Když uviděl Snapea vytřeštil oči a chtěl zabouchnout dveře a muž ho ovšem silou odstrčil.

" Vysvětlete mi, proč jste stále tady?" vrčel Severus.

" No pustili nás... Použila na nás Imperio," vykoktal ze sebe Blaise.

" To vás neomlouvá. Moc dobře víte že jde zlomit. Je vám jasné že vaše pritomnost zde je vyloženě nežádoucí. Co vás to u Salazara napadlo se vracet? Muselo vám to být jasné," mračil se Severus.

" Chceme mít jen možnost dodělat školu..." řekl Zabini.
" Radil bych vám zmizet a přihlásit se na jinou kouzelnickou školu, protože pokud vás dva tady potkám, bude zbytek vaší ubohé existence utrpením. Pokud se tu někde schováte, já vám nedám oddech ani na minutu. Najdu vás všude. Věřte, že dokážu být pěkně nepříjemným a zlověstným nepřítelem," zablýsklo se Severusovi v očích.

" Ale pane..." pípl Goyle.

" Nic nechci slyšet! Radím vám dobře, zmizte odsud do rána, jinak vás tu budu pronásledovat po hradě a až vás chytím, tak to co vám provedu nejen, že nebude zjistitelné, ale budu se dívat jak pomalu ale jistě umíráte v příšerných bolestech. A jako první vám odříznu kousek po kousku vše ubohá mužství a nechám vám je sežrat jako prasatům, kterými opravdu jste," řekl Severus a zabouchl za sebou dveře.

Ve společenské místnosti nikdo ani nedutal. Všichni to slyšeli. Když jejich vedoucí koleje vyšel ven, raději sklopili pohledy. Muž odkráčel do svého bytu spokojen. Pokud ti dva idioti skutečně odejdou, bude po problému a pokud ne, bude mít svou pomstu. Dokonalé! Severus se ušklíbl. Nemohl se dočkat rána.