Láska bez hranic

23.

Seděl za profesorským stolem ve Velké síni, upíjel svou ranní kávu a sledoval vstupní dveře. Téměř všichni zmijozelové už byli na místě. Ti dva se zatím neukázali. Zdálo se, že jeho výhrůžky zabraly. Vydal se za svými hady, aby je vyzpovídal ale zjistil, že nic nevědí. Nikdo se s těma dvěma nebavil, takže jim nepřišlo divné, že je nevidí. Rozhodl se zajít před vyučováním na kolej a zkontrolovat to. Vrazil do jejich pokoje a zjistil, že je úplně prázdný. Ještě zjistit, zda se tu neschovali. Zavolal si Krvavého barona, aby zjistil s pomocí všech duchů, jestli nejsou ještě na hradě.
Potom se s dobrým pocitem vydal do učebny připravit se na hodinu.

***

Harry se mezitím ve svém pokoji snažil učit. Moc mu to nešlo. Nejen, že lektvary byly jeho dost neoblíbený předmět, ale stále mu mysl utíkala ke včerejšku.

Imaginace. Jeho představy o šťastných momentech se Severusem a k tomu ještě jeho skutečný dotek. Bylo to skvělé cvičení. Dokázal se uvolnit. Věděl, že by dnes měli cvičit znovu a ideálně se pokusit přidat další doteky. Věděl, že ho Severus nebude k ničemu nutit, ale i tak se toho trochu bál. Další sezení měli domluvené s Miriam za týden. Do té doby by měli zkoušet každý den a zaznamenávat si pokroky. Do toho byl měl mít ještě schůzku s doktorem Greenem, zajít na úřad změnit jméno a učit se. Harry měl dojem, že mu brzo praskne hlava z toho všeho a k tomu se ještě pokoušel nezbláznit po tom útoku. Děkoval Merlinovi, že teď má individuální výuku a nemusí mezi lidi. Ještě se na to necítil, rozhodně ne bez lektvaru.

***

Podle všech zvěstí od duchů a studentů, se kterými Severus dnes mluvil, byli ti dva skutečně pryč. Trochu litoval toho, že se nemůže pomstít, ale teď bylo důležitější Harryho pohodlí a pocit bezpečí.

Když odpoledne vstoupil do svých komnat, Harry rychle vstal a namiril na něj hůlku. Když si uvědomil, že je to Severus, sklonil jí. Muž si povzdechl.

Bude to chtít hodně času než bude zase uvolněný.

" Promiň," hlesl Harry zatímco schovával hůlku do kapsy kalhot.
Severus se zatvářil schovívavě.

" V pořádku. Snad bychom mohli použít ochranné kouzlo, které tě upozorní, pokud se sem blíží někdo cizí," navrhl Severus.

" Díky, to by bylo fajn," přikývl Harry. Severus několikrát mávl hůlkou a kouzlo bylo nastaveno. Poté si sedl na pohovku, opřel se a zavřel na chvilku oči. Dnes to byl náročný den.

" Jdi unavený?"

" Ano a to mne čeká ještě opravovat eseje," řekl Severus.

Harry se podíval na Severusův stůl, na kterém byla položena poradna hromádka pergamenů.
" Uff a já jsem tě chtěl zrovna požádat... No nic, zapomeň na to," zavrtěl Harry hlavou.

Severus otevřel oči a jejich pohledy se střetly.
" Co potřebuješ?"

" Ehm no pomoct s lektvary," zrudl Harry.

" Dobře, když mi dáš tak půl hodiny, abych si trochu odpočinul, jsem ti k dispozici."
" Vážně?" zeptal se Harry. Nečekal, že mu Severus skutečně pomůže.

" Proč by ne. Máš individuální výuku, můžeš se ptát, když něčemu rozumíš. Mimoto, lektvary se nedají učit jen z knih, potřebuješ praxi."

" Chceš říct že mi dovolíš i vařit ve třídě?" vykulil Harry oči. Severus se na něj podíval jako na idiota. Nebylo potřeba aby něco dodávat. Harry pochopil, zčervenal a přikývl.