Láska bez hranic

16.

Celý den byl Harry jak pod mikroskopem, nebo mu to aspoň tak přišlo. Kamkoli v šel, hned lidí zmlkli a po chvíli si začali šuškat. Ať už to byla chodba, učebna, knihovna či Velká síň. Zmijozelští byli nejhorší. Tu a tam mu nastavili nohu, aby zakopl, jindy mu bouchli do knih až se mu vysypaly na zem. Při obědě mu do jídla nasypali svědící prášek. Takže strávil následující příšernou hodinu plného urputného svědění, než mu konečně zabrala mast, kterou si vyzvedl u madam Pomfreyové. Od mnoha příkoří mu pomohli jeho přátelé, ale ani oni nedokázali zabránit úplně všemu.
Nejhorší bylo asi použití toalety. Nemohl stále běhat do Severusova bytu do sklepení.  Nemohl chodit ani k Ufňukané Uršule. Vzhledem k tomu co tam provedl posledně, na něj byla pořád naštvaná. Takže když zavítal na klučičí záchodky v prvním patře, stal se terčem posměchu za ten den hned několikrát. Poprvé, když tam zamířil, se na něj skupinka mrzimorských devčat dívala dost zvláštně. Uvnitř našel pár havraspárských chlapců, jak si povídali u umyvadel a ti se tvářili taky divně. Zapadl raději do kabinky a udělal co musel. Nejhorší však byla chvíle po vyučování, když vycházel ven. To venku postávali zmijozelští a nenávistně si ho měřili.
" Cos tam dělala, čůrala do mušle?" vysmála se mu Pansy.
" Co se asi dělá na zachodech?" protočil Harry oči a chtěl projít, ale Goyle a Zabinni mu zatarasili průchod.
" Pusťte mě," řekl Harry vztekle. Už toho měl za celý den plný zuby a vytáhl nastvaně hůlku.
" Nebo co?" uchechtla se Pansy a hbitě mu jí vytrhla z ruky.
" Hej!" křikl po ní Harry.
" Co mi uděláš, bez hůlky?" smála se dál. Harry toho měl tak akorát dost. Vztek v něm vzkypěl a on viděl rudě. Napřáhl se a srazil tu skepici k zemi a to už zasáhly ty dvě gorily, co měla sebou. Srazili Harryho a schytal pěkných pár ran. Dokud je neroztrhnul kouzlem Snape.
" Co se to tu děje?" stál nad nimi Severus hrozivě.
" To vona. Schodila mě na zem, chová se jako blázen," vyštěkla Pansy rozrušeně a ukazovala na Harryho, zatímco se sbírala ze země.
" Proto má Potter monokl a roztrženou uniformu?" ušklíbl Snape.
" Museli jsme přeci Pansy bránit," ozval se Goyle.
" Domnívám se, že pramálo záleží na tom, jak toto vzniklo. Školní trest, všichni čtyři. Zítra v sedm večer u mne. Ať už byly vaše úmysly ochraňovat slabší, jakkoli šlechetné, na chodbách nebudete předvádět pěstní souboje," mračil se Snape. Harry vytřeštil oči.

To nemyslí vážně?

" Ale..." chtěl Harry něco namítnout, ale tvrdý pohled jeho profesora ho zarazil. Snape ho přejel kritickým pohledem.
" Běžte na ošetřovnu Pottere," sykl Snape.

Harry posbíral své věci a utekl co nejdál odsud. Seděl u jezera a přemítal nad tím, kdy se zas jeho život změnil v noční můru. 
Ron a Hermiona ho hledali, když nedorazil na večeři a když ho konečně našli, mohli si oddechnout.

" Harry pro Merlina, ty vypadáš. Proč jsi nešel na ošetřovnu,"
" Nechtělo se mi," trhl rameny.
" Slyšeli jsme ve Velké síni, co se stalo. Ti pitomci se tím chlubili.
" To se divím, když nás pak Snape potrestal," odfrkl si Harry.
" I tebe?" podivil se Ron.
" Jo, protože ta blbka Pansy si stěžovala, že jsem ji strčil až spadla."
" Aha jasně a Snape je prostě mizera a potrestal tě taky," shrnul Ron.
" Hmm," zavrčel Harry.

Byl na Severuse tak naštvaný. Protože to bylo celé tak nespravedlivé. Vůbec se mu nechtělo domů. Šel raději se svými přáteli do nebelvírské věže a byl tam dokud nebyl zákaz nočního vycházení. Pod svým pláštěm se nakonec vydal do sklepení.
Trochu doufal, že už bude Severus spát nebo něco dělat v laboratoři. Jenže muž na něj už nějakou dobu čekal. Seděl u krbu a mračil se jak sto čertů. Když uviděl, že se otevřely dveře a nikdo v nich nestál, střelil k tomu místu pohledem.
" Pojď sem," přikázal mu. Harry si povzdechl a přišoural se k muži.
" Můžeš ze sebe tu zatracenou věc sundat? Rád bych ti viděl do obličeje, pokud možno," zavrčel Severus.
" Mě to takhle vyhovuje," řekl Harry drze.

Snape se prudce nadechl nosem a vymrštil do stoje a než Harry stačil cokoli udělat, plášť z něj strhl. Teď se díval na chlapcovu smutnou tvář s uplalanýma očima a monoklem pod nimi. Severus překvapeně zvedl obočí
" Proč jsi nešel na ošetřovnu?"
" Není to jedno?" podíval se Harry mimo. Měl vztek nejraději by něco rozmlátil. Sevřel ruce v pěsti a zatnul čelisti.
" Co se děje?" zeptal se Severus ostražitě. Tohle nebylo dobré.
" Nic!" procedil Harry skrz zuby. Byl čím dál víc naštvanějsi. Nejraději by si to vybil na Severusovi.
" To vidím. Uklidni se a řekni mi co s stalo?"
" Najednou tě to zajímá?" štěkl po něm Harry.
" Pozor na pusu, Pottere,"
" No jistě, už jsem zase Potter. Jdi si háje. Ti tvoji zasrání hadi mě tu od rána šikanujou a když to nakonec vygraduje, ty se zastaneš jich a dáš trest mě. Fakt spravedlnost. Ale co bych taky mohl čekat, že? Jsi hlava jejich koleje. Já jsem NIC," prskl Harry a utekl do svého pokoje, kde za sebou práskl dveřmi.

Co to u Salazara bylo?

Severus překvapeně zamrkal a pak byl rychlým krokem u dveří. Chtěl vejít, ale Harry stihl zamknout.

" Otevři, tohle si musíme vyříkat,"
"Tss ani mě nehne,"  křikl Harry zpět.
" Nebudeš se přede mnou schovávat, Pottere! " zavrčel Severus vztekle a jedním mávnutím hůlky nechal dveře vybuchnout. Harry překvapeně vyjekl.

Dvěma kroky byl u něj a popadl ho za hábit. Přitáhl si ho k sobě a zuřivě se na něj mračil.

" Vysvětli mi to," přikázal mu.
" Proč? To co změní?" zavrtěl Harry hlavou a chtěl se vykroutit. Secets ho chytil pevněji a Harryho a pak ho píchlo na hrudi až zkroutil obličej bolestí.
" Co je ti?" zeptal se Severus se starostí.
" Nevim," zavrtěl Harry hlavou. Severus seslal diagnostické kouzlo a naštvaně sykl.
" Máš nalomená dvě žebra. Říkal jsem ti, ať jdeš na ošetřovnu," protočil panenky a přivolal si lektvary. Harry je poslušně vypil a po chvíli mu bylo dobře.

Harry se sesunul na postel, hlavu v dlaních s plakal.
" Povíš mi už konečně, proč se to stalo?" zeptal se Severus znovu.
" Protože ti tvoji zmijozelští jsou děsný svině," prskl Harry nenávistně.
" Pottere.."
" No jasně zastávej se jich..." Zavrtěl Harry hlavou.
" Jen nechci, abys mluvil sprostě."
"Celej den mi dělali strašný naschvály. Aspoň už trochu vím, jak ses cítil ty, když tě šikanoval táta se Siriusem. Po vyučování jsem šel jen ze záchoda a oni tam čekali. Pansy měla blbý řeči, že prej jestli jsem čůrala ve stoje. Naštval jsem se. Ona mi pak sebrala hůlku, tak jsem do ní trochu strčil až spadla. A ty dvě hovada na mě pak vrhli a dali mi pár pěstí. Pak jsi přišel ty a nezastal ses mě," vrhl na něj Harry vyčítavý pohled.

Tohle bolelo. Vůbec netušil, jaký měl Harry příšerný den. Bylo nasnadě, že jeho hadi nenechají Pottera být, ale tohle bylo přespříliš. Bude si s nimi muset promluvit.

" Harry, copak jsem se tě mohl otevřené zastat? Nemyslíš, že by to bylo poněkud divné? Potrestal jsem je. Ani jsem vám nestrhl body... Harry já teď nejsem v dobré pozici. Nemůžu si dovolit ztratit jejich respekt,"  Severus se ho snažil chytit, ale Harry se odtáhl. V hlavě mu hučelo, jak v úlu.
" Asi to byla chyba, tohle nebude fungovat..." řekl po chvíli.
" Co tím myslíš?" nechápal Severus.
" Nás dva..."
" Harry, nedělej nějaká zbrklá rozhodnutí..."
" Severusi, chci být teď sám," hlesl mladík.
" Harry..."
" Prosím, odejdi," vzdychl Harry. Severus se na něj díval. Neschopen pochopit proč tohle Harry dělá. Vždyť se jen pohádali.

Kouzlem mu ještě uzdravil obličej a pak odešel. Nové dveře vykouzlil z kousku těch starých.

Harry se připravoval na to, že to nebude jednoduché, ale ani v nejmenším netušil, že to bude až tak složité. Lehl si do postele a přemítal, co dnes udělal špatně a co by měl prostě udělat jinak.

Má smysl se Severusem dál být? Změní se vůbec někdy?

Když se blížila půlnoc upadl konečně do neklidného spánku.
Severus oproti němu nemohl spát vůbec, chyběla mu Harryho blízkost. A drásalo ho vědomí, že až ráno vstane, bude se chtít Harry rozejít.

Ne, to nedopustím!