Láska bez hranic

15.

Tak další kapča navíc 😜 a začíná nám v příběhu trochu přituhovat 🤔 Dobře se bavte 😉

***

Když skončila pedagogická porada, Minerva zadržela Severuse na odchodu.

" Chci s tebou ještě něco probrat," řekla žena a Severus tedy zavřel dveře a přistoupil k ní.

" Chci ti jen připomenout, že už je nový školní rok a podle toho by ses měl začít chovat," řekla mu přísně. Severus pozvedl obočí.

" Nebudu zabíhat do detailů. Vím to Severusi! Já jen doufám, že víš co děláš," povzdechla si. Severusovi se rozšířily zorničky.

" Jak?" hlesl Severus zmateně.
" Dávejte si pozor, ať vás už nikdo nevidí. Teď už jdi," otevřela kouzlem dveře, aby mu tak dala najevo, že má zmizet dřív, než si to rozmyslí. Severus přikývl a odešel.

Tak to mi prošlo překvapivě snadno. Harrymu o tom raději neřeknu, nebylo by to k ničemu dobré.

***

Když se přiblížila doba, kdy studenti měli přijíždět, Harry vyšel ze sklepení a poflakoval se po venku. Když uviděl přijíždět první kočáry, vyhlížel zrzavou hlavu svého kamaráda. A když ho konečně uviděl, hrnul se k němu. Hermiona byla v kočáře s ním.

" Nazdar Harry," poplácal ho Ron po zádech. Hermiona si ho zvědavě prohlížela. Vlastně ho viděla naposledy před prázdninami. Mezitím si psali, ale svou fotku jí neposlal.

" Jsi to fakt ty?" zeptala se rozpačitě.
" Jo, jasně Hermiono," zasmál se Harry a Ron i Hermiona překvapeně vykulili oči.
" Co je?" nechápal Harry.
" No... Tvůj hlas," zašeptala Hermiona.
" Jo aha.. no to ten lektvar. A nejen hlas," zrudl Harry. Hermiona ho sjela pohledem od hlavy až k patě. Ano byl rozhodně jiný.
" Ehm jasně," přikývla Miona.
"Tak pojďte, mám děsnej hlad," řekl Ron a na důkaz toho, že nekecá, mu zakručelo v břiše. Ti dva se po sobě podívali a rozchechtali se.

***

Věděl, že to přijde, že zas budou všichni zírat, jenže tentokrát to bylo horší než jindy. Nejprve ho všichni okukovali, protože netušili, kdo je.
Když si přisedl k nebelvírským, začali si ostatní koleje šuškat ještě víc. Korunu tomu ovšem nasadila ředitelka, která vyhlásila, že odteď ho mají místo Harriet jmenovat Harry a že musí díky tomu bydlet mimo kolej a jediné místo, kde to momentálně jde, je u Snapea.
V ten moment se ve Velké síni strhla vřava. Nebylo slyšet vlastního slova. Jeden mluvil přes druhého Harry si musel zacpat uši. Pohledem vyhledal Severuse. Ten na něj zíral s nečitelným výrazem. Pak se do toho vložila ředitelka a zesíleným hlasem donutila veškeré osazenstvu zmlknout.

" Prosím utište se. Za malou chvíli přivede Hagrid první ročníky, aby je Moudrý klobouk zařadil. Nechceme přeci vaše nové spolužáky vyděsit," zamračila se Minerva. Když už byl klid pokynula, aby se otevřela brána a vpustila první ročník dovnitř.
Harry sotva vnímal zařazování. Viděl, jak téměř všichni zírají na něj. Od zmijozelského stolu však čišela přímo nenávist. Věděl, že s nimi bude muset Severus promluvit. Netušil, jestli u toho bude muset být taky. Doufal, že tomu tak nebude. Chtěl dnešek strávit se svými přáteli.
V Nebelvíru se na něj naštěstí nikdo nedíval skrz prsty. Děkoval Merlinovi za to, že jim to řekl ještě před prázdninami.

" To bude dobrý," šeptla mu Hermiona povzbudivě do ucha. A Ginny mu stiskla ruku. Ron naproti na něj mrkl. Harry se pousmál a trochu uvolnil. Dovolil si rychlý pohled na Severuse. Muž už neseděl tak prkeně, ale na tváři pořád stejnou kamennou masku.

Když skončilo zařazování, objevila se hostina všichni se do toho pustili, jakoby nejedli týden. Po jídle se Harry vydal se spolužáky do nebelvírské věže. Sedl si se svými nejbližšími přáteli do společenské místnosti a povídali si jak se měl kdo o prázdninách.
Samozřejmě všichni byli nejvíc zvědaví na Harryho. Nemohl a ani nechtěl  vyprávět úplný detaily, ale ve zkratce popsal jak probíhá jeho tranzice a co tu dělal ve volných chvílích a že Snape není tak nesnesitelný, když nemusí učit.
Poté se přesunula pozornost k ostatním. A ti se předháněli s letními zážitky s Harry se přistihl, jak se mezi přáteli cítí skvěle. Když se blížil zákaz vycházení, musel se s nimi rozloučit a vydal se pomalu do sklepení.

Když konečně zapadl do Severusova bytu byl okamžitě přišlendlen ke dveřím a hladově líbán. Po chvíli ho Severus konečně pustil a Harry se mohl nadechnout.
" Taky jsi mi chyběl," zubil se Harry.
" Mohl si přijít dřív. Já u svých hadů skončil již před hodinou," vyčetl mu Severus.
" Musel jsem tam zůstat, každej mi chtěl vyprávět svoje zážitky z léta," pokrčil Harry rameny.
" Takže v Nebelvíru proběhlo vše v pořádku," řekl Severus.
" Proč by nemělo? Těm jediným jsem to řekl už před létem. Chceš říct, že všude jinde to bylo těžké?"
" Netuším jak v Havraspáru či Mrzimoru, nicméně ve Zmijozelu to způsobilo celkem pozdvižení. Zvláště za pasáž o tom, že tu bydlíš se mnou," zavrčel Severus.

" Jo, to jsem si říkal, že si mohla paní ředitelka odpustit," utrousil Harry a Severus přikývl.
" Domnívám se, že bys měl několik dní trávit více času se svými přáteli. Zmijozelští tě tu neuvidí rádi," zamračil se Snape.
" Vadí jim moje tranzice?"
" Jen některým. Tvrdili, že pro ně budeš vždycky jenom holka," řekl Severus s odporem a Harry se zamračil.
" Jsou zabedení, nic je nepřesvědčilo. Zjevně v jejich čistokrevných rodinách nebyl nikdo nikdy takový," pokrčil rameny.
" No nikdy mě neměli v lásce, tak proč by s tím začínali teď," řekl si Harry, že to hodí za hlavu.
" Více jim ovšem vadí, že jim narušujes jejich území, což do jisté míry trochu chápu."
" Cože?
" Jak by ses cítil ty, kdyby se někdo ze zmijozelu nastěhoval k hlavě tvé koleje?"
"To by bylo přinejmenším divný," přiznal Harry.
" Bral bys ho jako vetřelce?"
" Jo asi jo. Dával bych si na něj větší pozor."
" Přesně, nediv se, že tě budou sledovat."
" Ehm jo, díky," přikývl Harry a pak se přitulil.
" Co kdybychom si dnes posunuli večerku?" zašeptal Harry.
" Nejsem proti," přikývl Severus a vydal se s ním do své ložnice.

***

Druhý den ráno ho raději Severus doprovodil na snídani. Od svých hadů mohl očekávat prakticky cokoli. Snažil se s nimi mluvit včera dost dlouho. Ne všichni kdysi bývali nadšení z krutovlády Pána zla, nicméně díky Potterovi ztratili mnozí své jistoty, když jim zavřeli jejich rodiče a ta nespravedlnost v nich mohla klíčit celé léto. Merlin ví, co se stane, pokud tu budou mít Pottera, původce jejich neštěstí, přímo pod nosem.

Jakmile došli až k Velké síni, rozpojili se. Harry se vydal za přáteli k nebelvírskému stolu a Severus k tomu profesorskému.

U snídaně si Harry s ostatními povídal a snažil se moc nevšímat otevřeného nepřátelství od zelenostříbrného stolu. Pak jim na stole přistáli rozvrhy a Harry zjistil, že první hodina je Přeměňování se zmojizelem.

Uf tak tedy rovnou do jámy lvové, nebo spíš ho hadího doupěte...

Společně s kamarády se vydali do učebny, aby tam byli mezi prvními s mohli zabrat lavice. K jeho smůle tam už bohužel někteří zmijozelští stáli.

" Klid Harry, my tě nedáme," zašeptala mu do ucha Hermiona, když se blížili ke dveřím. Harry jí s díky stiskl ruku.

" A hele, koho to tu máme? Není to ta hříčka přírody?" odfrkla si Pansy a hodila po něm pohrdavý pohled.

" Nenech se vyprovokovat," šeptl Ron.
" Ztratila jsi hlas?" rypla si znovu zmijozelka.
" Nech ho být," zamračila se Hermiona.
" Copak se neumí bránit sama?"
" Jsem kluk," zavrčel Harry.
" To sotva," rozchechtala se Pansy a přidali se k ní Zabinni a Goyle.
" Je mi jedno, co si myslíte," křikl Harry a začínal rudnout.
" Jo, to je vidět," smála se Pansy dál. Naštěstí brzy došli i další Nebelvíři a s větší přesilou zmijozelští raději sklapli. McGonagallová brzy přišla, takže se už nic dalšího neudálo.

Asi bych si na to měl zvykat.
Povzdechl si Harry, když si vytahoval z tašky učebnici Přeměňování pro sedmý ročník.