Společnice

2

"Napadlo mě to dnes ráno a pak nebyl už čas na to to probírat. A víš stejně dobře jako já, že tenhle konec je daleko lepší." Nakloním hlavu ke straně. Hraje si na drsňáka a chápu to, jinak by neměl respekt před vlastními lidmi, ale já jsem ho prokoukla. Ve skutečnosti to byl dobrý chlap.
"A to je tvoje jediné štěstí," přimhouří oči, "takže to stejné předvedeš i zítra. Jasné?" Přikývnu a usměji se na něho.

"A teď padej," mávne rukou. Vstanu, obejdu stůl, obejmu ho kolem krku a políbím na tvář.
"No tak," slyším jak potlačuje smích a snaží se tvářit nezaujatě, ale moc mu to nejde.
"Díky," špitnu a pak zamířím ke dveřím, které otevřu a otočím se na něho. Zhluboka se nadechnu a zakřičím:
"Jasně! Zase musí být po tvém co?! Jak chceš, ty jsi tu šéf!" vidím jak se směje a tak jen mrknu a praštím dveřmi.

Noc uplyne rychle a když se konečně dostanu do pokoje, začne svítat. V domě to však stále žije, přestože show skončila, párty se přesunula nahoru do pokojů, kde si ti, co měli štěstí a uspěli u některých z dívek, plní své sexuální představy.
Několikrát jsem Banxovi říkala že by měl ty stěny odhlučnit. Nepotřebuju poslouchat hekání a křičení, chci se vyspat.
Nasadím si sluchátka a pustím přehrávač, abych všechno ostatní přehlušila. Usínám během několika minut.

Probudí mě až nastavený budík. Kdybych mohla, prospím klidně celý den, ale musím si zajít vyzvednout kostým na dnešní večer.
Vzhledem k tomu, že to mají být dvě čísla, potřebuji něco multifunkčního. Navrhla jsem si ho sama a tak jsem zvědavá jak bude vypadat.
Švadlena, která pro Banxe pracuje je šikovná a ve svém oboru jedna z nejlepších. Trochu ji překvapilo, když jsem k ní přišla s nákresy a jasnou představou toho co chci, ale byla ráda že sama nemusí nic vymýšlet, protože má vždy práce nad hlavu.

V kabince najdu ramínko s pověšeným kostýmem a už na první pohled vypadá nádherně. Skládá se ze dvou dílů. Vrchní jako vždy body v černé barvě s trojitými ramínky a další tři jsou spuštěné na paže a budí romantický dojem. Spodní část lehounká, na první pohled víceřadá sukně do půlky stehen v rudé barvě.

"Tak jak vám sedí?" Ozve se z venku. Odhrnu závěs a vyjdu.
"Je to nádherné," prohlédnu se ve velkém zrcadle. Žena ke mě přijde a zkontroluje jestli všechno sedí tak jak má.
"Výborně. A teď to hlavní," usměje se a já si nedočkavě skousnu ret, "tady je šňůrka," ukáže mi na boku a zatáhne za ni.
Sukně se neslyšně spustí až k zemi a z krátkých šatů jsou dlouhé. Nahoře černá barva přechází postupně až do rudé naspodu. Sukně je lehce průsvitná a skládá se z několika částí upevněných u pasu spadajících k zemi, kdy při každém kroku sukně působí spíš jako vlečka a odhaluje celou nohu.

"Tak co? Může být?" Zeptá se když nic neříkám.
"Je to boží!" Usměji se na ni a znovu a znovu se procházím a prohlížím její výtvor.
"Jsem ráda že jste spokojená," usměje se a ukáže jak si potom sukni znovu upevnit nahoru.
Celou cestu zpět vymýšlím jak se co nejlépe učesat a nalíčit. Nakonec se rozhodnu, že vlasy navlním a sepnu a na druhé číslo rozpustím. Líčení zvolím méně třpytivé než včera, zato výrazné stíny i linky s rtěnkou v barvě sukně.

Když o pár hodin později sedím v šatně a prohlížím si svůj výtvor jsem maximálně spokojená. Přestože si připadám zmalovaná jak šlapka, mezi kterými i jsem, nepřipadá mi to kýčovité.
Jsem na řadě jako poslední, což mi dává dost času si všechno znovu projít. Tentokrát jsem Banxe neprovokovala. Nechala jsem si od něj schválit jak šaty, tak celé vystoupení.
Mám spoustu času a tak si zajdu na bar pro něco k pití a podívám se na několik vystoupení, kdy s Terrym komentujeme nápaditost dívek jak zaujmout.

Je tu narváno, což na téhle akci je vždy. Dívky, které nevystupují se vmísily mezi návštěvníky a snažily se některého ulovit.
Vystupuje poslední dívka přede mnou, a tak zamířím do zákulisí abych se připravila.

"Hele, to co chceš udělat je pro tenhle klub premiéra," pronese Banx a vypadá nervózně, "tak kdyžtak nebuď zklamaná, když nebudou reagovat tak, jak bys čekala," nadzvednu jedno obočí a pousměji se.
"Kdybych tě neznala, řekla bych že jsi nervózní," popíchnu ho.
"Jasně že jsem," procedí mezi zuby, "jestli tě vypískají o zákazníky přijdu hlavně já."
"Neboj taťko," poplácám ho po paži a vyjdu po schodech nahoru, "jsme v tom spolu," mrknu na něj a mám pocit, jako by se mu částečně ulevilo. Převrátí oči a odejde.

Potlesk utichne a s ním zhasnou i světla. Posadím se na kruh a musím se zasmát nad těmi slovy:
"A máme tu poslední číslo dnešního programu a není to nikdo jiný než Paní noci, prosím přivítejte Nyx!"
Opět jsem ve svém vlastním světě. Se sukní je to těžší, abych se na obruči nesmekla, ale to už mám natrénované. Pod sebou vidím jen tmavé pohybující se šmouhy a užívám si svou dočasnou volnost.

Před závěrečným skokem na žíněnku, kde se už lesknou třpytky, uvolním vlasy, které se prudkým pohybem rozmotají a tak když přistanu už spadají ve vlnách na záda a ramena. Ozve se potlesk a světla zhasnou. Zatáhnu za šňůrku abych prodloužila sukni a podají mi mikrofon. Posadím se na vysokou židli a nohu spustím tak, aby byla celá vidět. Trocha provokace neuškodí.
Ozvou se první tóny klavíru a musím se spokojeně pousmát, ale jen na okamžik, než se začne rozsvěcovat kruh světla.

Tohle jsem chtěla vždycky vyzkoušet a teď mám šanci. Možná poslední, protože nemám ponětí, jak na to budou reagovat.
"Sladká lásko, sladká lásko.
Uvězněna v tvé lásce.
Otevřela jsem se, nejistá, jestli můžu důvěřovat.
Mé srdce a já jsme byly pohřbeni v prachu.
Vysvoboď mě. Vysvoboď nás.
Jsi vše co potřebuji když tě pevně držím.
Jestli odejdeš, v noci se budu trápit. ..."
Tuhle písničku jsem si vybrala záměrně. Chci provokovat. To se tady musí. Vstanu a sejdu mezi stoly. Pár mužům se posadím na chvíli na klín, některým přejedu paží po ramenou a nakonec se vrátím zpět na pódium. Posadím se zpět na židli a do hlediště vrhnu vyzívavý pohled.
Ze srdce mi spadne balvan, když začnou tleskat stejně jako po prvním čísle. Ukloním se a zamířím pryč.

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Zvládla jsem to a nebyl to žádný obří trapas! To chce panáka. Vrátím mikrofon a když se přede mnou objeví Banx založím si ruce na prsou.
"Tak co, šéfe?" Pronesu spokojeně.
"Tak tohle byla pecka!" Povytáhne obočí a rozhodí rukama.
"Takže padáka nedostanu?"
"Blázníš? Víš kolik chlapů mi na tebe udělalo nabídku?" Pokrčím rameny.
"To je mi fuk. Ať si vyberou některou z holek, spousta by šla i za třetinu. Jdu si dát panáka." Obejdu ho a mířím k baru.
"Jo Nyx!" Zavolá za mnou, "U baru na tebe čeká zákazník." Otočím se k němu a zamračím.
"A řekl jsi mu, že nejsem na prodej?"
"Jo řekl, prej mu to nevadí. Chce s tebou mluvit."

⚪🟤🟣🔵🟢🟡🟠🔴🟠🟡🟢🔵🟣🟤⚪

Málem se mi povedlo ji dopsat v noci. Malý nechtěl spát a usnul po půlnoci ... A já hned po něm 🤦🤣 takže  publikace po půlnoci nakonec nevyšla.