Společnice

18

"Proč?" Zašeptám trhaně.
"Roger se dívá," chci se přesvědčit, ale drží můj obličej a jen dodá: "Teď ne, až v autě." Ještě jednou mě políbí a pustí. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuji a nasednu. Jakmile se dveře zabouchnou otočím hlavu.
Měl pravdu. Stojí za oknem a s nasupeným výrazem nás pozoruje.

Josh zabouchne dveře a auto se rozjede. Sleduji ho, dokud to jde. Jakmile odbočíme, otočím se k Joshovi, který čeká až mu budu věnovat pozornost.
"Jaks věděl že tam je?" Jen pokrčí rameny, sundá si motýlek a povolí rukávy.
"Znám ho," rozhodně to neznělo jako kompliment. Spíš komplikace.
Chvíli je ticho, ale jakmile si udělá pohodlí, znovu mi věnuje pohled.

"Lhala jsi mi," nezní to jako výčitka, spíš konstatování.
"V čem?"
"Zpívala jsi to ty. Žádný playback," pobaveně nadzvedne obočí a já jen nevinně pokrčím rameny, "bylo to nádherné. Stejně jako tehdy v Gomoře," dodá.
"Díky," cítím jak rudnu.
Až do hotelu jedeme mlčky, za což jsem ráda. Jsem vyčerpaná a mám spoustu věcí, nad kterými musím přemýšlet.

Jakmile cvaknou dveře, všechen stres jako by ze mě opadl. Jako bych v tomhle pokoji byla mimo realitu, v bezpečí před vším.
Sundám boty z bolavých nohou a chci rozepnout šaty, ale nejde mi chytit jezdec zapínání.
"Ukaž," Odhrnu si vlasy na stranu a je slyšet jen tichý zvuk zipu.
"Díky," odložím šaty na postel a zamířím do koupelny. Dám si dlouhou horkou sprchu, která mi ještě víc navodí atmosféru na to jít spát. Obléknu si pyžamo a v polospánku se vrátím do pokoje.
Josh s někým telefonuje a jakmile vejdu ztiší se a hovor rychle ukončí.

"Zítra nemusíš chodit. Udělej si pěkné dopoledne. Mají tu lázně, tak si zajdi na masáž nebo zaplavat." Zní jako by se mě chtěl zbavit, ale jestli si mám vybrat mezi masáží a jednáním, které mi nic neříká s mužem, který mi vyhrožoval, mám jasno.
"Dobře, v kolik mám být připravená k odjezdu?" Vlezu do postele a zakutám se do peřiny.
"Nemám ponětí kdy skončíme. Tak to neřeš, jak se vrátím tak tě najdu," přikývnu a zavírám oči.
"Dobrou noc," zamumlám než zmizí v koupelně.
"Dobrou."

Když se probudím jsem sama. Je něco po půl deváté a tak zavolám na recepci. Objednám si snídani a domluvím čas na masáž. Těším se tak moc, že přijdu o deset minut dřív.
Další hodinu si užívám nic nedělání.
Je to úžasný pocit. Původně jsem se chtěla vrátit na pokoj a jen tak lenošit, ale nakonec se rozhodnu si jít zaplavat.
Mám celý bazén sama pro sebe, čehož náležitě využiji. Teprve když jsem unavená se rozhodnu vrátit na pokoj a dát si oběd.

Nejprve se zajdu osprchovat a obléknout. Vzhledem k tomu, že jsem v pokoji sama se neobtěžuji nejprve vzít oblečení a obléct se ve sprše. Jen s ručníkem kolem těla vyjdu do pokoje.
To jsem zase jednou měla co vymyslet. Nasucho polknu, když u stolu uvidím Joshe, jak si svléká košili.
"Tady jsi," otočí se a sjede mě nic neříkajícím pohledem, a vidím jak mu cukají koutky.

"Co je?"
"Nic, jen vypadáš jako bys právě vylezla z vody."
"To bude tím, že jo." Zamířím do šatny, abych co nejrychleji našla nějaké oblečení. Vedle mě se objeví paže, která se natáhne pro černou košili a při tom na uchu cítím jeho dech.
"Byl tam?" Zeptám se na to jediné, co mě zajímá.
"Ano byl."
"Mluvil jsi s ním?" Vezmu si co potřebuji a přejdu ke dveřím do koupelny.

"Nemusíš se bát. Už ti dá pokoj," to, s jakým klidem to říká mi nahání strach.
"Jak to můžeš vědět?"
"Řekněme, že dostal velice dobrý důvod." Zamračím se, ale už se na nic neptám.
Než se obléknu, u dveří stojí naše kufry. Sbalené a portýr je vynáší ven.
"Tak pojď ty bludičko," vypadá že má dobrou náladu a tak se jen pousměji a zamíříme k východu.

💠

"Už se těším domů," povzdechnu si a odvrátím pohled od okna. Usmívá se.
"Co je?" Začíná mě tím pěkně vytáčet.
"Líbí se mi jak jsi to řekla. Jako by to byl i tvůj domov."
"Žádný jiný nemám," píchne mě u srdce. Přikývne a pokyne mi, abych šla k němu.
Sklopí sedadlo a já se pousměji.

Vždycky jsem ho musela ke spánku přemlouvat, ale teď chce jít spát sám od sebe. Brzy jsem zjistila, že spánek pro něho není priorita. Raději pracuje, to je, podle jeho slov, produktivnější.
Schoulím se v jeho objetí a jako by celý svět přestal existovat. Začínám si na něho zvykat, je jako má druhá část, jako nejlepší přítel.
Ne není. Protože nejlepší přátelé o sobě ví všechno. On nezná ani polovinu. Zamračím se a tiše povzdechnu.

Po příjezdu si připadám celkem odpočatá a tak se rozhodnu jít aspoň na chvíli do svého království. Joshovi to vyhovuje, protože musí vyřídit pracovní maily a pár hovorů.

💠

Dalších čtrnáct dní na žádnou cestu nemusí, takže trávíme čas převážně doma. Občas když má moc práce, chodím k němu do pracovny a buď si půjčím z knihovny nějakou knihu, poslouchám písničky nebo jen odpočívám a sleduji ho při práci.
Přestože se spolu nebavíme, jako trávení společného času mi to nevadí. I beze slov se o něm dozvídám nové věci.

Třeba když se mu nedaří, tak si sám pro sebe stěžuje a poklepávám perem, nebo čímkoliv co je po ruce; když je bezradný mrčí se a prohrabuje si vlasy.
Přestože to může vypadat škodolibě, občas se pohledem na něj bavím.

💠

Sedím v křesle, pohled na něj napovídá, že by s tím nejradši sekl. Vstanu a přejdu k němu. Zezadu ho obejmu kolem krku a pohlédnu na obrazovku s grafy.
"Nechceš si udělat pauzu a zajít aspoň do kuchyně na kafe?"
Promne si oči a podívá se na hodiny.
"Musím to do večera odeslat. Nemusíš tu se mnou být celý den. Klidně můžeš dělat něco příjemnějšího," to bych ráda, ale samotné se mi nechce.
"Tak ti to kafe přinesu sem a pak půjdu trénovat. Ale večer se spolu podíváme aspoň na nějaký film. Platí?" S úsměvem přikývne a tak zamířím do kuchyně, abych připravila dva šálky.
Jeden mu nechám v pracovně a s letmou pusou na tvář odejdu do svého pokoje.

Při sledování Joshe při práci jsem si vytvořila nový playlist, který se s nadšením chystám vyzkoušet. Pustím písničku a na hodinkách nastavím zvednutí kruhu. Jsem na něm téměř dvě hodiny, které se zdají jako patnáct minut.
Je jedno jestli visím u stropu v Gomoře, nebo tady. Pocit svobody je úplně stejný.

Najednou se hudba vypne. Neochotně se spustím dolů abych zjistila, že se na mobilu vybila baterie. Přemýšlím, kde jsem nechala nabíječku. Pravděpodobně v pracovně.
Neochotně zamířím o patro níž a aniž bych zaklepala vstoupím.
To jsem neměla dělat, protože to, co uvidím bych čekala v Gomoře. Ne tady.