Společnice

3

Překvapeně povytáhnu obočí a když pokrčí rameny rozhodnu se zjistit o co jde.

"Sakra holka!" Spustí Terry, jen co se u něj zastavím, "Ty se vážně nezdáš!" Pousměji se a pokrčím rameny.
"Dej mi panáka," přikývne a za chvíli přede mě postaví sklenku s tmavou tekutinou.
"Ten je na mě," ozve se cizí hlas a když se otočím, sjedu muže zkoumaným pohledem.

Běloch, přibližně pětatřicet, dokonale upravené vlasy i vousy, podle odhalených paží dost namakaný a podle pronikavého pohledu protivně sebevědomý.
"To není potřeba. Pití mám zadarmo," otočím se zpět k baru a vezmu si sklenici.
"V tom případě bych vás rád pozval třeba na jídlo," znovu se k němu otočím. Uvažuji, jestli je tak dotěrný protože nechápe, že se s ním nevyspím, nebo je tak arogantní že si myslí, že změním názor. Usrknu abych si dopřála čas na rozmyšlenou.

"To jste byl vy, kdo se mnou chtěl mluvit?" Neodpovím nakonec na jeho otázku, ale rozhodnu se mu ukázat, že mě jeho sebevědomí rozhodně nevyvede z míry.
"Ano já." S potěšením se pousměje.
"A vy jste?" Zeptám se, když se očividně nemá k tomu aby se představil.
"Josh," nakloní hlavu ke straně a jako vy se bavil, což nechápu.
"A přejete si?" Pokračuji a dál se tvářím neutrálně.
"Mohli bychom si promluvit někde, kde není takový hluk?" Zeptá se nakonec, a jen tak tak ho přes hlasitou hudbu slyším.
Chvíli váhám a upíjím ze sklenice, nakonec se otočím a zamířím k boxům, které jsou prosklené, ale není tam tolik slyšet hluk z klubu.

Posadím se na opěradlo křesla a když zavře dveře a otočí se, při pohledu na mou nahou nohu se pousměje. Čekám dokud se neposadí a neřekne co chce.
"Měl bych pro vás návrh," upraví si rukávy a pohodlně se opře o opěradlo.
"Jaký návrh?" Absolutně nemám ponětí, co by mohl chtít.
"Jsem dost zaměstnaný muž a ve svém postavení nemám čas si hledat partnerky. Chci, abyste byla má společnice."

Nahnu sklenici a vytáhnu do úst zbylé množství alkoholu.
"Jak vám můj šéf řek, já nejsem na prodej. Tyhle služby neposkytuji."
"To jsem pochopil."
"Tak co přesně byste po mě chtěl?" Začíná mě vytáčet, jak se na všechno musím doptávat. Zbytečně to zdržuje.

"Chtěl bych, abyste bydlela u mě v domě. Přesněji v mém pokoji a mé posteli. Chodila se mnou na jednání, večírky a všechny ty nudné události kam musím. Jak jsem řekl, nemám čas si hledat partnerku a tak když se vrátím domů, chci, aby tam byl někdo, kdo mě vyslechne a zahřeje postel. Pokud jde o sex, ten si zařídím jinde." Pokrčí rameny.
"A co bych z toho měla já?" Nakloním hlavu ke straně a snažím se přijít na to, jestli si ze mě utahuje, nebo se mě snaží podfouknout.

"Bydlení v luxusním domě, samozřejmě vám koupím oblečení a všechno co budete potřebovat plus měsíční plat. Řekněme trojnásobek toho, co dostáváte tady plus prémie, když budu spokojený."
Prohlížím si ho a snažím se přijít na to, kde je háček. Tahle nabídka je až příliš lákavá.

"Dobře, mám poslední otázku," odložím sklenici na stolek a pak se narovnám abych se na něho mohla zpříma podívat.  "Proč já?"
Pousměje se, jako by čekal právě tuhle otázku a poposedne si na kraj.
"Protože já nehledám děvku. Nemám zapotřebí, aby se na víkendovém jednání vyspala se všemi kolegy a oni ze mě měli prdel. Potřebuji někoho, kdo se umí ovládat a zároveň se nenechá rozhodit. Což vzhledem k tomu, že jsem vás teď pořádně vytáčel a vy jste ani jednou nevybuchla a nedala na sobě nic znát prozrazuje že jste. A to nemluvím o tom, že pracujete v Gomoře a nejste prostitutka ani striptérka."
Nevím jak na to zareagovat a tak jen sedím a civím na něho jak vyoraná myš.

"A mimochodem to představení bylo dokonalé. Předpokládám že jste si choreografií dělala sama."
"Proč si to myslíte?"
"Protože když si odmyslím to, že všechny ostatní dívky před vámi se svlékly, tak jen to vaše mělo duši. A máte příjemný hlas." Zhluboka se nadechnu a vstanu.
"To byl playback," pokrčím rameny.
"Hm," zamračí se zklamaně až se musím ovládat abych se nesmála.

"Dobrá. Ale pořád to jsou jen slova. Doufám že nečekáte, že do něčeho takového půjdu jen na základě slibu někoho, koho neznám. Sepište to a já zjistím, jestli tu můžu skončit." Vstane a upraví se.
"Dobrá. Prozatím mě těšilo." Otevře dveře a podrží je, abych mohla vyjít jako první. Nevím co na to říct a tak beze slova vyjdu a zamířím k baru, kde si od Terryho nechám nalít dalšího dvojitého panáka.

Najdu Banxe, abych si s ním mohla promluvit.
"Tak co se děje?" Zeptá se, když jsme v jeho kanceláři.
"Jde o toho chlapa."
"Ano? Co chtěl?"
"Kvůli tomu jsem s tebou chtěla mluvit," posadím se, "nabídl mi práci. Řekla jsem mu, že se musím nejdřív domluvit s tebou."
Zamračí se a jen čekám jak bude na novinku, že chci odejít reagovat.
"Hele, ve smlouvě je že děláš pro mě, ale kdykoliv můžeš odejít. Jen se ujisti, aby tě nevyužil." Zacukají mi koutky.
"Neboj tati," převrátí oči v sloup a dělá že to neslyšel, "řekla.jsem mu že bez smlouvy nic nebude. Kdyby to vyšlo, dám ti hned vědět."

Dnes jdu spát se zvláštním pocitem. Nevím, jestli se ten muž ještě vrátí. Ani nevím, jestli chci aby se vrátil. Chci odsud vypadnout? Deset let jsem tady zavřená a jak to chodí mimo tenhle barák a taneční studio už nevím. Mám strach, ale zároveň cítím zvláštní pocit při představě, že bych odešla.

Ráno bezprostřední pocity vychladnou a hlavou mi běží že se mi to třeba jen zdálo a že ho už možná nikdy neuvidím. Dnešní vystoupení je na akrobatické šále, takže žádný kostým nepotřebuji. Stačí obyčejné černé body, které s jasně červenou šálou dokonale ladí.

Začala jsem se učit na kruhu. Po pěti letech Banx řekl, že se naučím i na šále a nakonec i u tyče. Ta mě bavila nejmíň, protože být ve vzduchu se mi líbilo, ale také to nebylo špatné.

Stočím se a zaseknu hlavou dolů jen pár centimetrů od země. Přestože visím vzhůru nohama si jsem jistá, že jsem ho zahlédla.
Všichni tleskají, jen on stojí s rukama v kapsách a přísahala bych že se usmívá.
Jako obvykle zamířím k baru pro svou obvyklou skleničku. Když mi Terry podá dvojitého panáka jen tázavě pozvednu obočí.

"Promiňte," ozve se vedle mě, "jste neskutečná," postarší muž už na první pohled vypadá že bude dělat problémy.