Společnice

9

"Á! Joshi!" Ozve se v momentě, kdy mi jeden z mužů, kteří nám otevřeli dveře, bere přehoz.
"Carlosi, rád tě vidím," v momentě kdy se otočím, postarší muž vrhne svůj pátravý pohled na mě.
"Koho jsi nám to přivedl?" Sjede mě pohledem a já se pousměji a přejdu k nim.
"To je Lili. Má přítelkyně," vážně řekl přítelkyně?!
"Dobrý večer," pozdravím a natáhnu k němu ruku. K mému překvapení ji uchopí do obou vrásčitých dlaní a políbí na hřbet.
"Velice mě těší, já jsem Carlos a jsem moc rád, že Josh nedorazil sám. Věřím, že se vám u nás bude líbit."
"Díky," usměji se na muže, který se následně omluví a nechá nás samotné.

Josh mě obejme kolem pasu a zamíří chodbou plnou obrazů, bist a květináčů.
"Vedeš si skvěle," zašeptá.
"Díky," prohlížím si vystavené kusy a musím konstatovat, že jejich majitel je někdo, kdo kupuje věci jenom proto, že jsou drahé a všechny je naskládá vedle sebe aby se jimi mohl chlubit a už neřeší, jak to působí.

Vejdeme do obrovské místnosti, kde se přes polovinu táhne připravený jídelní stůl, kolem kterého pobíhají číšníci a dokončují přípravy. Lidé v druhé polovině mají úplně jiné oblečení, v rukou drží skleničky a povídají si.
Jak jsem předpokládaná, zamíříme k nim.

Jedna žena vyčnívala. Absolutní absencí vkusu i hlučností. Jak jsem předpokládala, jednalo se o hostitelku. Teď už mi bylo jasné, kdo zařizoval dům.
"Oh, drahá, přidejte se k nám," uchopí mě za ruku, když mě Josh všem představí, a odtáhne společně s ostatními ženami k pohovkám, kde se usadíme a do rukou mi strčí sklenku.

Dalších několik minut poslouchám drby o lidech, které neznám a když se na mě podívá, okamžitě mi začne vysvětlovat o koho se jedná. Jako by mě to zajímalo.
K mé smůle zásoby těch, kteří by se dali pomlouvat dojdou a tak se její pozornost stočí k té jediné osobě, o které nic neví. Ke mě.

"Povězte mi dráha, co děláte?" Zraky všech žen se na mě upřou a tak se zhluboka nadechnu.
"Jsem akrobatická tanečnice a vyučuji tanec a vystupuji například v divadle," snažím se odpověď co nejvíce zkrátit a smrsknout možnost dalších otázek na minimum.
"To zní dost nebezpečně, co přesně to obnáší? Nevím, jestli si to dokáži správně vyložit."
"Jedná se o tanec ve vzduchu. Buď na kruhu nebo na zavěšené šále."

"To musí být nebezpečné. Nebojíte se že spadnete?"
"Ze začátku trochu, ale teď už ne," pokrčím rameny, " líbí se mi to." Žena přikývne.
"Máte ráda nebezpečí. To by mě nemělo překvapovat. Joshe nikdy nezajímaly obyčejné ženy. Sám miluje adrenalinové sporty," zvednu pohled, jen abych se mohla o několik metrů za ní střetnout s očima, které mě bedlivě pozorují.
"Jsem moc ráda že po tak dlouhé době někoho přivedl. Už jsem se o něj začínala bát," zamrkám a znovu ji věnuji svou pozornost.

"Vážně? Nepřijde mi jako vlk samotář," zasměje se, stejně jako ostatní ženy.
"To tedy ne. On nikdy. Ale poslední dobou byl jiný. Nevím jestli za to mohl jeho poslední rozchod, ale něco se stalo," svraštím obočí. Jakmile si toho všimne, okamžitě změní téma.
"Ale to není důležité. Důležité je, že jste tu a vypadáte moc šťastně. Povězte nám, jak jste se poznali?" Touhle otázkou mě vrátila do kolejí. Nadechnu se a odvyprávím celý příběh tak, jak jsme ho jen před pár hodinami vymysleli.

💠

Postupně přijde ještě pár hostů a jakmile Carlos uzná, že jsou zde všichni, vyzve nás abychom se posadili. Josh mě odvede k židli, kterou galantně odsune abych se mohla posadit.
"Díky," usměji se na něho. Posadí se vedle mě a vezme mou dlaň, kterou si tisknu druhou ruku složenou v klíně a položí si ji na nohu. Přejede palcem po kloubech a já se usměji. Cítím pohledy ostatních a vím, že aby nám uvěřili musíme se snažit víc, než jen vymyslet skvělou historku.
Jídla je tolik, že když konečně přinesou dezert, jen ochutnám, protože jsem tak plná že kdybych ho snědla, praskla bych.

Následně se lidé rozprostřou po místnosti a atmosféra se uvolní. Neunikne mi, že hostitelka míří k nám a tak se zhluboka nadechnu.
"Joshi, nevadilo by ti, kdybych si Lily půjčila aby mi dělala společnost?" Josh na mě pohledné a když nespatří zděšení, políbí mi ruku do dlaně a pustí ji.
"Jistě že ne."
Vstanu a následuji ji ke dvěma křeslům u krbu, kam se posadíme, přijde číšník, aby zjistil co si dáme a když odejde usměje se na mě.

"Tak, povězte mi," začne vážným tónem až se začínám bát co z ní vypadne, "je na vás hodný?" Chvíli přemýšlím jak to myslí.
"Jistě že ano. Proč si myslíte že ne?" Nevím na co přesně naráží. Může to být úplně cokoliv.
"Neušlo mi, jak jste při jídle byli zamlklí. Měla jsem dojem, jako byste se ho bála."
"To rozhodně ne. Jen jsme spolu ještě v tak velké společnosti nebyli a moc nevím jak je vhodné se chovat." Usměje se.

"Ale dráha. Nemusíte se bát dávat své city najevo. Podívejte se na ně," pokyne k páru, který si spolu důvěrně šeptá a muž ženě přejíždí rukou po zadku. Pak se začnou líbat a mě vystřelí obočí nahoru. Tak tohle by mě vážně nenapadlo že uvidím.
Chvíli mám pocit, že se spolu snad vyspí přímo tady, nakonec mou pozornost odvede číšník, který k nám přijde s našimi nápoji.
Dlouze se napiji a pokusím se změnit téma:
"Povězte mi něco o sobě? Jak jste se poznali vy dva?" Tohle byla nejlepší volba. Další čtvrt hodiny jen sedím, přikyvuji a upíjím ze své sklenice. Očividně sama o sobě mluví dost ráda, což je pro mě záchrana.

Carlos mezi tím pustí gramofon. Očividně si na takové věci potrpí. Dopiji svou sklenici a odložím na stolek.
Najednou mi někdo položí na rameno ruku. Vzhlédnu a uleví se mi, když zjistím že je to Josh.
"Mohl bych si ji půjčit na tanec?" Zeptá se a hostitelka souhlasí. Chytne mě za ruku a vede k části místnosti, kde je na tanec místo.
Když mě k sobě přitiskne zeptá se:
"Co ti takového řekla, že tě to rozhodilo?" Sice nevím jak to zjistil, ale to už je asi jedno.
"Ptala se, jestli se tě bojím," zašeptám mu do ucha. Překvapeně se odtáhne.
"Cože?"