Společnice

22

"Joshi!" Ozve se hlas, který už jsem slyšela.
"TJ!" Teď už vím kde.
"Jsem rád že jsi nakonec dorazil." Podají si ruce a obejmou se.
"Tohle je Lili," otočí se ke mě a tak se na muže usměji.

"To je ona? Rád vás poznávám. Josh o vás často mluvil. Doufám že ta vaše zranění nebyla vážná, ale jak se tak na vás dívám, vypadáte úchvatně, takže už je to asi lepší," tak tomu to teda mele. Nevím na co odpovědět nejdřív.
"Také mě těší. Už je to o hodně lepší, ani o nich nevím. Vážně? O vás nemluvil vůbec a děkuji za kompliment. Doufám že jsem odpověděla na všechno." Zasměje se a poplácám Joshe po rameni.

"Ta se mi líbí."
"Nech si zajít chuť," přitáhne mě k sobě a majetnicky obejme kolem ramen.
"V klidu. Dnes mám v plánu sbalit nějakou nedoceněnou čtyřicátnici," mrkne, "ještě se uvidíme," zamává a odejde.

Teprve teď mě pustí.
"Jen pro info," otočí se ke mě, "někteří paparazzi jsou pijavice. Vydávají se za hosty a vyzvýdají." Přikývnu a zamíříme do hlavního sálu. Po cestě ještě pozdraví několik známých a pak už vejdeme do velkého sálu, kde jsou rozestavěny stoly, v rohu je bar, pódium na kterém sedí pětičlenný soubor a taneční parket, na kterém se pohybuje  několik párů.

Zamíříme k baru, kde nám Josh objedná pití po jehož vypití se mírně uvolním. Večer plyne a hosté se skvěle baví. Josh převážně konverzuje s lidmi, se kterými se potká, než se mnou, což mi moc nevadí. Potřebuji chvíli abych si na něho opět zvykla.

"Zatančíš si?" Natáhne ke mě ruku. Chvíli váhám.
"No tak, paparazzi čekají," nadzvedne obočí a šibalsky se usměje. Musím uznat, že už se někteří pokoušeli vyzvídat a neustále vidím ty s foťákem v ruce čekající na jakoukoliv příležitost .
Uchopím ho a pousměji se.
Hudba je pomalá a když se k němu otočím, zjištění, že je stejně nejistý mě uklidní.

Uchopí mou ruku do standardního držení. Nevím jestli to udělal schválně, nebo mu zase nedošlo, že takto moc jako pár nevypadáme. Rozhodnu se to neřešit, ale jak se otáčíme a já vidím některé pohledy dochází mi, že ti lidé nejsou slepí.
V roku zahlédnu TJ. Se sklenkou v ruce se na nás dívá a jakmile se naše pohledy setkají zavrtí hlavou.
Takže on zná pravdu.

Vymaním svou ruku a dlaní přejedu po paži na rameno a za krkem propletu prsty.
Zhluboka se nadechne jako by se přemáhat, očividně mu to není příjemné.
"Proč to děláš?" Sklopí ke mě pohled a já pokrčím rameny.
"Sám jsi to řekl. Kvůli paparazzi. A TJ dal najevo, že to nikdo nežere. Když to poznají oni, co pak řekou novináři? Josh Broocks si najímá děvky a bere je na společenské akce," zarecituji titulek. Zamračí se a zavrtí hlavou.

"Ty ale nejsi děvka."
"Myslíš si, že je to bude zajímat? Bude jim stačit, když zjistí kde jsem pracovala."
"Koupím všechny noviny aby to nemohli otisknout."
"Proč bys to dělal? Jsem jen kapka v moři. Za rok už si ani nevzpomeneš," přemůžu se a vykouzlím tak přesvědčivý úsměv, jak jen dokážu.
"Hm. Takže říkáš že nám nevěří?" Vrátí se k podstatě problému.
"Ne."
"Tak s tím budeme muset něco udělat," zamračí se a než se stihnu zeptat co, názorně mi to ukáže.

Nejprve si mě k sobě přitiskne a odhrne vlasy na záda. Jeho pohled sklouzne k pootevřeným ústům a ztěžka polkne. Uchopí mě za bradu aby ji nadzvedl a skloní se.
První dotek je nejistý, cítím jeho parfém spolu s alkoholem a mé srdce začíná zrychlovat.

Připadám si jako v hipnóze. Nutí mě spolupracovat a při tom se ani bránit nechci. Tentokrát jsem to já, kdo polibek prohloubí, čímž ho přinutím se zachvět.
Uchopím jeho tvář do dlaní a palcem po ní přejíždím.
Nepatrně se odtáhne, ale jen abychom mohli popadnout dech a opře své čelo o mé. Teplý dech na tváři mě přinutí se pousmát.

"Tak co?" Zašeptám když vidím, že se nenápadně dívá po ostatních. Upře na mě tmavý pohled a nepatrně nadzvedne koutek.
"To je fuk. Chtějí mít divadlo, tak ať se dívají," dojde mi, že to jsou má slova a zasměji se.

Přitiskne mě k sobě až mě tím o pár centimetrů nadzvedne. Následující polibek už není tak jemný. Na okamžik mě tím zaskočí, ale trvá to jen zlomek sekundy.
Jestli jsem doteď měla pochybnosti o svých citech vůči němu, tak teď už žádné nemám. Chvíli si to užívám a po dlouhé době se cítím šťastná, ale pak si uvědomím okolnosti a štěstí je rázem to tam.

Cítím slzy a ty si teď nemůžu dovolit.
Naposled ho políbím a přestože nechci se odtáhnu.
"Musím si odskočit," zachraptím a stále se snažím popadnout dech.
"Doprovodím tě," nabídne mi rámě a se sklopeným pohledem vyjdeme ze sálu, kde ho po pár krocích zastaví nějací známí. Pustím ho tedy a pokračuji sama.
Na toaletě strávím na můj vkus až moc dlouhou dobu a teprve když si jsem stoprocentně jistá, že žádné slzy nehrozí, vyjdu na chodbu.

"To bylo působivé," povědomí hlas, ale tvář cizí. Muž se zjizvenou tváři stojí u protější stěny a ledabyle se o ní opírá jako by na něco, nebo někoho čekal. Odlepí se a zamíří ke mě.
"Promiňte, asi jste mi mě spletl," řeknu s úsměvem a rozhlížím se, kde je Josh.

"Nemyslím si. Zkus to ještě jednou," pátravě se na něho zadívám. Tu tvář bych si pamatovala. Zahledím se do ledových očí a po zádech mi přeběhne mráz a úsměv zmizí.
"Á, tak už?" Pobaveně se usměje.

"Roger?" Řeknu nevěřícně, "Co se ti stalo?"
"Neřekl ti to?" Nechápu o čem mluví. "No jasně, proč by taky měl. To mám od něj," ukáže na zjizvenou kůži.
Tomu nevěřím. Zavrtím hlavou a o krok ustoupím.
"Předstírat milenku umíš dokonale. Co kdybychom se přesvědčili, jak dobře umíš předstírat děvku?" Nasucho polknu a začínám panikařit.

"Co kdyby sis dal odchod," mezi námi se objeví vysoká postava.
Chvíli se o něčem dohadují a pak Roger s kopou sprostých slov odchází.
Muž se ke mě otočí a já ve svém zachránci poznám TJ.