Společnice

29

Vypadá stejně jak si ho pamatuju. Dokonale upravený, sebevědomý pohled i postoj. Jen v jeho tváři je něco, co skrýt nedokáže. Vypadá strhaně. Možná. Nebo si to jen myslet chci.

"Co tady děláš?" Zeptám se a ignoruji jeho kompliment.
"Co bys řekla?" Nakloní hlavu ke straně. S nezájmem pokrčím rameny.
"Přišel sis najít další 'společnici'?" Naznačím prsty uvozovky.
"Ne, přišel jsem si pro tebe," povytáhnu obočí.
"To asi těžko. Řekla jsem ti, že končím."
"A já jsem ti to odpustil." Vyvalím oči.

"Prosím?"
"Došlo mi, že to nemyslíš vážně. Proč by ses po měsících se mnou vyspala a vzápětí mi dala košem? Přestože sis obarvila vlasy, mimochodem sluší ti i černá, nemůžeš mě jen tak vymazat." Rozhlédnu se, jestli nás někdo neposlouchá. Klasický Terry. Dělá že leští sklo, ale při slově vyspala se na sekundu zarazí.

"Nic o mě nevíš. Neznáš mě," pokrčím rameny a dál se tvářím sebevědomě.
"Ale znám. Máš ráda akční filmy a pohádky. Miluješ sladké a pálivé. Je ti jedno, co si o tobě myslí ostatní. Ráda posloucháš hudbu když si čteš. Miluješ co děláš, tak moc, že ses k tomu i po tom pádu vrátila.
Miluješ, když ti šeptám do ucha a držím tě v náruči, když spolu ležíme nazí v posteli a zbožňuješ naše líbání," pevně stisknu čelisti a přimhouřím oči.

"Vypadni," zašeptám. Rázně zavrtí hlavou.
"Ne. Jsi jen naštvaná, že tě znám tak dobře. Tak snadno se tě nevzdám."
"Nechci abys sem chodil. Rozumíš? Nechci tě tu, vypadni mi ze života!" Otočím se a zamířím pryč.

"Lil!" Zavolá za mnou a chytne mě za ruku. Prudce se k němu otočím.
"Jmenuji se Nyx! Nemáš ponětí kdo jsem," zavrčím na něj, prudce se mu vysmeknu, přestože to bolí a zamířím pryč.

Jsem tak vytočená! Měl pravdu, zná mě líp, než jsem si myslela. Prudce si strhnu paruku. Chci aby to viděl, aby věděl, že nemá pravdu ve všem.
Vlasy jsem si neobarvila. Přestože se mi ta světlá zprvu nelíbila, teď už jsem si nedokázala představit mít jinou.
Z očí mi tečou slzy a cítím, jak sebou berou i líčidla.

💠

"Nazdar drsňačko," Kyla na mě už čeká na pódiu. Nechápavě k ní vzhlédnu. Jen pokrčí rameny.
"Terry není moc diskrétní," převrátím oči v sloup.
"Komu všemu to řekl?" Svléknu si mikinu.
"Jen mě. Ví že jsme kamarádky, ale předpokládám že i Banxovi." To by mě nepřekvapilo.

"Tak jo, můžeš," pokynu jí ke kruhu a pustím hudbu jako kulisu.
"Víš co mě napadlo?" Zeptá se, když ji zvednu kousek nad zem. "Teda ne jenom mě, ale i holky," udělá výmik a napřímí se.
"Copak?" Kontroluji jí držení.
"Některé si pamatují, žes tu kdysi i zpívala a napadlo je udělat něco jako kabaretní představení, kde by nás bylo víc." Nadzvednu obočí. Tak to bych od nich vážně nečekala.

"Co ty na to?" Pověsí se hlavou dolů a otočí na mě hlavu.
"A ptali jste se Banxe?" Snažím se najít jakýkoliv zádrhel, než nad tím začnu přemýšlet.
"Jo, prej je to na tobě." Seskočí a provede ukázkovou úklonu.
"Super, teď to zkus na hudbu." Posunu příslušnou packu mixážního pultu nahoru a celým klubem se rozezní hudba, kterou si vybrala.

Teď mám pár minut na to nad tím popřemýšlel. Moc se mi nechce, ale byla by to příležitost, jak stmelit holky. Taky to bude kopa práce, ale stejně po nocích nespím a hledím do stropu, tak proč by ne.
"Tak co?" Zeptá se, když skončí.
"Super, jen víc propínej lokty, a záda," nakloní hlavu ke straně abych pochopila, že na to se neptala.
"Můžeme to zkusit," pokrčím rameny a ona vypískne jak dítě, které vidí Ježíška. Musím se zasmát.

💠

Překvapí mě, když na první zkoušku přivede osm dalších holek. Takový zájem jsem nečekala. Rozhodnu se, že se musíme nejdřív líp poznat, abychom byly schopné se zkoordinovat a sladit. Jinak to bude stát za prd, takže první zkoušku strávíme povídáním si a seznamováním.
Po nocích vybírám hudbu a vymýšlím choreografii.
Snažím se nějak zaměstnat, protože vystupuji jen jednou týdně. Domluvila jsem se tak s Banxem; dokud se na to nebudu cítit, nebude mě tlačit k častějšímu vystupování.

Další týden uběhne jako nic a já opět stojím na pódiu a připravuji se. Dnes je to šál, z toho mám věští strach než z kruhu, ale nakonec si to užiju úplně stejně.
Zamířím jako obvykle k baru. Už z dálky se na mě Terry dívá zvláštním pohledem. Nechápu to. Pokyne hlavou k druhé straně a když se tam podívám a uvidím Joshe, jak na mě čeká, zastavím se.

Chvíli se na sebe díváme a nevím co mám dělat. Nakonec zavrtím hlavou a odejdu. Co nechápe na tom, že s ním nechci mluvit ani ho vidět?!
Nemůžu mu zazlívat, že neví jak to bolí. Je to neskutečně bolestivé ho tam vidět. Tolik bych si přála ho obejmout a políbit a bylo by mi jedno, že nás kdokoliv uvidí. Chtěla bych zase cítit -

Ne! Dost! Jen se tím sama mučím. Prásknu za sebou dveřmi svého pokoje a podívám se na postel, kde leží zápisník s poznámkami k našemu společnému vystoupení.

💠

Po několika týdnech bez pořádného spánku už jsem tak unavená, že jednou při zkoušce mi uklouzne ruka a spadnu z tyče. Sice na žíněnku, ale i tak si vyrazím dech a narazím žebra, takže musím minimálně dvě vystoupení vynechat, než přestanou být tak citlivá.
Místo toho zkoušíme s holkama naše číslo. Rozhodnu se, že ve vzduchu bude jen Kyla, abych jim kvůli své neschopnosti neposunovala premiéru, takže nakonec změním hudbu.

"Holky, mám návrh," jsem nervózní, protože nebudu měnit program jen kvůli sobě. Musí to rozhodnout všechny.
"Nechci vás v tom nechat a nahoře to nezvládnu, takže mám nápad na změnu, ale nejprve se chci zeptat. Kolik z vás umí zpívat?" Musím vypadat hodně nejistě, ale teď to jsou mé kamarádky, před nimi se přetvařovat nemusím.
Překvapí mě, když se téměř všechny přihlásí. Nejdřív se tvářím skepticky, ale po tom co něco zazpívají zjistím, že jsou vážně dobré.

"To by šlo. Takže návrh je, že zazpíváme a zatančíme na Show me how you Burlesque." Rozhostí se ticho. Kyla se dívá po ostatních a pak na mě.
"Myslíš tu písničku z filmu?" Zeptá se jedna z holek.
"Jo," myslím že samy jsou nejisté a potřebují někoho, kdo je povzbudí, takže mi nezbude nic jiného, že se toho zhostit.

"Hele, je to jen návrh. Zkusíme to a když to nepůjde, tak vymyslíme něco jiného."
Sice nejistě, ale nakonec souhlasí, za což jsem vděčná.
Po prvních dvou zkouškách se holky nadchnou a začnou vymýšlet kostýmy.
Bála jsem se, že když po nich budu chtít, aby vystupovaly oblečené budou protestovat, ale ani jednu to nenapadlo. Díky bohu.