Společnice

27

Tváří se neuvěřitelně zaskočeně.
"Cože?" Strčím do něj a vyskočím na nohy. Leží ve sněhu a nevěřícně se na mě dívá.
"No tak! Uvnitř jsou krabice plně světýlek a ozdob." Pořád se tváří stejně, jako když jsem mu řekla, že chci jít ven.
"Prosím," zazubím se.
Převrátí oči a povzdechne si.
"Tak jo."

Zatleskám a pomůžu mu na nohy. Vybereme jeden, který se nám líbí, nebo spíš co se líbí mě, a mezi tím co ho Josh upevní do stojanu, vytáhnu krabice a odnesou do obývacího pokoje. Josh připevní světýlka a uvolní mi prostor, abych mohla rozvěsit ozdoby.
Vezme si sklenku a posadí se do křesla. Mám pocit, že jsem něco jako televize. Popíjí a hledí na mě jak na kriminalistický seriál.

Podívám se na hodiny. To už je tolik?!
"Udělám něco k jídlu a pak to dokončím," řeknu a prohlédnu si stromek s odstupem. Zvedne se, políbí mě do vlasů a zamíří do kuchyně.
"Jen to dodělej, já něco připravím." Nemůžu uvěřit vlastním uším. On bude vařit?

O patnáct minut později mám hotovo a jen co vše uklidím se objeví Josh. Neudržím se a vyprsknu smíchy.
"Tomu říkáš večeře? Sýr, maso a víno?" Jen pokrčí rameny a vše položí na stolek.
"Že ty mě chceš opít?" Přimhouřím oči. Na to jsem se ani nemusela ptát.

"Odhalen. Ale říkal jsem si, že když jsou ty Vánoce, tak bychom si mohli dovolit menší změnu jídelníčku." Zavrtím hlavou a posadím se na huňatý koberec před stromečkem.
"Děkuju. Moc to pro mě znamená," usměji se, když mi podává sklenku.
"Nemáš zač. Jsem rád, žes mě vytáhla ven a donutila to tu vyzdobit. Líbí se mi to. Budeme to muset zopakovat i na Vánoce a na ty příští také," jen se pousměji a naberu velký doušek vína. Kdo ví, co bude na Vánoce. Jsem si jistá jen tím, že je určitě nebudeme trávit spolu.
Rozhodneme si k tomu pustit i nějaký filmy. Typický Vánoční. Takže není divu, že skončíme u Grinche.

Než se Grinchovo srdce opět zvětší a začne bít, jsem už mírně opilá, přestože se snažím hodně jíst. Bohužel to moc nepomáhá.
"Je moc hezký. Povedl se ti." Pochválí mě.
"Děkuju. Co jste dělali na Vánoce, když jsi byl malý?" Pokrčí rameny.
"Nic zvláštního. Večer jsme šli normálně spát a ráno byly pod stromečkem dárky."
"Vážně? My jsme je dostávali už čtyřiadvacátého večer."

"Tak si je dáme dnes i zítra," navrhne a musím se tomu usmát.
"Já mám ale jenom jeden dárek," dopiji sklenku a odložím na stůl.
"Vážně? Já ani jeden," zní vyvedený z míry. Vstanu a přejdu ke stromku, vedle kterého si sednu a pokynu mu, aby se přidal.

Nejistě se posadí naproti mě, nejprve přelétne pohledem prostor pod stromkem a když nic nenajde vzhlédne. Pousměji se a přetáhnu triko přes hlavu. To už mu dojde a spokojeně se usměje.
"To se mi líbí," olízne si rty s čeká. Vstanu a jedním tahem stáhnu kalhotky i kraťasy. Posune se blíž a uchopí mě za zadek. Zajedu prsty do vlasů a kleknu si, abych mu pomohla z jeho oblečení.

Přinutím ho aby si lehl a skloním se nad ním, abych mohla dlaní přejet po hrudi a krátce ho políbit. Cítím jak se mi otírá o stehna dokonale připravený, pomalu dosednu a jakmile si najde cestu spokojeně vydechnu.
Začnu se pohybovat nejprve pomalu, ale po chvíli mi to přestane stačit a chci víc. Zasténám, když vsune palec mezi nás a začne mě dráždit. Ještě zrychlím a jak jeho stisk na mé noze sílí, blížím se i já k cíli.

Zasténá a jak ve mě cukne, strhne mě sebou. Položím se na něj a nechám ho, aby mi prsty přejížděl po zádech nahoru a dolů, mezi tím co se můj dech a tep vrací do normálu. Lehneme si vedle stromečku a mlčky jej pozoruji.
Je mi smutno. Vím že zítra odjedeme a také vím, co to bude znamenat.
Povzdechnu si, zavřu oči a přitisknu se k němu, jako by mi to mělo nějak ulehčit.

Probudím se dřív než Josh, nedokážu usnout a tak nakonec vstanu a chvíli si ho prohlížím. Vypadá dokonale, jako by ho vytvořil bůh k obrazu svému.
Zamračím se. Neměla jsem to dělat. Měla jsem mu už na letišti říct, že končím a odejít. Jen jsem si to zkomplikovala. Jak teď od něj mám odejít po tom, co jsem s ním zažila? Nechci ho ztratit, už teď to nepředstavitelně bolí.

Slzy se derou ven a tak raději zamířím do koupelny dřív, než abych riskovala že se probudí.
Pustím na sebe horkou vodu a nechám slzy, aby vykonaly své. Stojím se zavřenýma očima a chci se vypařit. Chci zmizet a na všechno zapomenout. Nikdy jsem neměla podepsat. Byla to největší chyba v mém životě.

Zakloním hlavu a nastavím tvář proudu vody. Proč jsem nezůstala v Gomoře? To jsem se tam měla tak zle? Co mi chybělo?! Až na jedno...
Jak jsem mohla dovolit, aby se pro mě stal něčím víc, než jen zaměstnavatelem a prací?!
Z myšlenek mě vytrhne jemný dotek na hrdle, nejprve jen malý, který se postupně zvětšuje až nakonec cítím dlaň, jak mi přejede po krku a sjede na hruď.

Přitiskne se na má záda a do rukou uchopí mokrá prsa. Opřu o něj hlavu a vydechnu. Chvíli je pomalu mne a pokračuje dál. Předkloním se a zasténám, když prsty zajede mezi stehna. Mučivě pomalu přejíždí dopředu a dozadu a já lapám po dechu.
Otočí mě k sobě čelem, zády přitiskne k chladné stěně a přišpendlí k ní svým tělem. Cítím jak je vzrušený, ale nerzychlí, užívá si každou sekundu a každý dotek.
Klekne si a zvedne mi nohu, poseje polibky vnitřní stranu stehna až si skousnu ret a prsty zajedu do vlasů. Položí si ji na rameno a ucítím teplý dech těsně před dotekem špičky jazyka přesně v místě, kde hořím.

Zasténání ho ujistí, že je na správném místě a postupuje dál.
Za chvíli už nekontrolovatelně vzdychám a je mi jedno, jak to zní, protože ten pocit když mě saje a ochutnává je nepopsatelný.

"Zlato, udělej se pro mě," zachraptí a vsune mi dovnitř jazyk, kterým krouží až vykřiknu a bolestivě mu stisknu prsty ve vlasech. Cítím jak se konec rychle blíží až se mé tělo napne přívalem extáze a z hrdla se vydere dlouhý sten. Spokojeně zabručí a vstane.

Po cestě jazykem zavadí o bradavku a pak už přitiskne svá ústa na má. Obejmu ho kolem krku a s dozvuky slasti dovolím jeho jazyku, aby navštívil má ústa a vděčně ho přivítám.
Nechá mi jen chvíli, než znovu uchopí nohu a nadzvedne ji, tentokrát sám pro sebe. Zakloním hlavu a když do mě celý pronikne ztratím zem pod nohama.
Stále jsou jeho pohyby pomalé, což mi po tom, co jsem před chvílí zažila nevadí, ale nakonec mi to přestává stačit.

K mé nelibosti zmizí. Otočí mě čelem ke stěně a tak se o ni zapřu.
Kolenem mi roztáhne nohy od sebe.
"Vystrč zadek," jemně mě po něm plácne až vydechnu.
"To se ti líbí?" Zachraptí a zopakuje to, až se prohnu co nejvíc to jde. Přejede mi po půlkách a ten dotek naznačuje jak moc je vzrušený. Kdyby mi po nich touto silou přejel nehty, možná by mě podral až do krve.

Najde si cestu a když mě opět celou náplní natisknu se na stěnu. Znovu je pomalý, ale důrazný až občas vykřiknu nahlas.
Chci víc. Potřebuju to. Ošiju se a tak mě znovu plácne po zadku až toužebně zasténám a jednu ruku ovine kolem prsa. Druhé si vezmu sama a napodobuji jeho pohyby.
Znovu ze mě vyklouzne.

"Na zem," zachraptí a já poslechnu jak cvičený pes. Posadím se a nedočkavě roztáhnu nohy, což ho potěší. Uchopí mě za boky, vysadí na sebe a dlaněmi přejede po prohnuté hrudi. Podpírat se za zády vzdám hned na začátku, je mi jasné že bych to dlouho nevydržela. Potemnělým pohledem si prohlédne celé mé tělo a pak prudce přirazí. Opakuje pohyby a začíná zrychlovat. Přidržuje si mě za boky a já jen bezvládně ležím ve vodě s pažemi zapírajícími se za hlavou abych mu dopřála co nejtvrdší doraz.

Mám pocit že vybuchne. Začne sténat až nakonec vykřikne a bolestivě mě na sebe narazí. Spokojeně se usmívám. Takhle jsem ho ještě neviděla.
Když se vzpamatuje, vyklouzne ze mě a skloní se. Záda se mi prohnou a je to otázka pár minut, než se všechny svaly napnou a tělem se rozlije úleva.