Společnice

24

Vyjdu do potemnělého pokoje a chvíli přemýšlím, jestli se mám jít ještě napít, nebo to vydržím do rána. Nakonec se rozhodnu sejít dolů. Trvá mi to déle než jsem čekala, protože to tady neznám, ale nakonec vypiji sklenici jablečné šťávy a zamířím zpět.
Když vejdu do pokoje je zde stále tma. Jen světlo displeje mobilu, jak do něj Josh hledí napovídá, že se chystá ke spánku.
"Kde jsi byla?"
"Šla jsem se napít," rychle přejdu k posteli a vklouznu pod přikrývku.

Otočím se k němu a chvíli si prohlížím tmavou siluetu.
"Jak dlouho tu zůstaneme?"
"Pár dní. Musím se do víkendu vrátit. Proč?"
"Jen tak. A kromě nás tu nikdo nebude?" Chci zjistit podmínky. Pokud má TJ pravdu, chci aby na těch pár dní nezapomněl.
"Ne. Proč se na to ptáš?" Odloží telefon a chvíli mi trvá, než si mé oči přivyknou natolik, abych dokázala bezpečně rozeznat obrysy jeho tváře.

Přisunu se k němu a položím hlavu na rameno. Paží obejmu mohutnou hruď a položím na něj pokrčenou nohu.
Uchopí ji do dlaně a přejíždí palcem nahoru a dolů. Tělem mi začne probíjet napětí až se ošiji.
Přejedu prsty po klíční kosti až ke krku a na tvář. Příjemné šimrání mi vykouzlí úsměv. Zvednu hlavu, abych zjistila, že se na mě dívá se zamýšleným výrazem. Srdce mi začíná tlouct čím dál rychleji.

"Lil, co se děje?" Zeptá se, ale já jen zavrtím hlavou. Vím, že by mě hlas zradil. Nadzvednu se a palcem přejedu po pootevřených rtech. Stále nevím, jestli jeho reakce na mě jsou odpor, nebo chtíč. Přivře oči a zachvěje se; to mi dodá odvahu a políbím ho.
Jeho stisk na mé noze zesílí a po chvíli se posune výš, jen aby mě o chvíli později převalil na záda a zalehl. Nedočkavě vsune jazyk do mých úst až tlumeně zasténám.
Je jedno, jestli se líbáme na veřejnosti, nebo v soukromí. Stále při tom mám stejný pocit motýlků v břiše.
Je to chtíč. Mám pocit, že mě umačká.

A pak najednou zmizí. Že bych se spletla? Odtáhne se a posadí.
"Co to děláš?" Zeptá se a prohrábne si vlasy.
"Tys to nepoznal?"
"Poznal. Proto nechápu, proč to děláš?"
"Tady žádnou děvku neseženeš, ale já jsem tady," pokrčím rameny. Zamračí se.

"Ty nejsi děvka," mám pocit, že to opakuje jako mantru a snaží se tomu sám uvěřit.
"Ale jsem. Jinak bych nepracovala v bordelu, jinak bych nepodepsala smlouvu, ve které se stávám něčím majetkem."
Stiskne čelisti a vidím že jsem bodla do vodního hnízda.
"Nebo je to tím, že tě nepřitahuju?" začínám pěnit. Tak do prdele co chce?! Vstanu a založím ruce na prsou.
"To potřebuješ někoho, kdo ti kývne hned napoprvé?"

"Přestaň," zavrčí, ale to mě jen naštve.
"Nepřestanu, nejsem žádná kurva abys mi říkal co mám a nemám dělat!" Pobaveně nadzvedne obočí ve škodolibém úsměvu.
"Nejsi? Ještě před minutou jsi tu obhajovala že ano."
Přimhouřím oči a potlačím křik.
"Trhni si," zasyčím a zamířím ke dveřím. Potřebuju od něho vypadnout.

Chytám za kliku, když se vedle mé hlavy objeví ruka a dveře přibouchne.
"Nejdeš nikam," pronese neústupným hlasem.
"Vážně?" Začíná mě vytáčet.
"Vážně," řekne, aniž by mě nechal dokončit co jsem chtěla říct. Udělá ještě jeden krok a přišpendlí mě ke dveřím.

Chytne mě za hlavu a nakloní ji na stranu. Prsty přejede po odhaleném krku a pak ucítím rty, jejichž doteky jsou zprvu jemné, ale postupně se zdrsňují až přivřu oči a skousnu si ret.
Dlaněmi přejede po stranách až k pasu, obejme, roztáhne prsty na břiše a jemným tlakem k sobě přitiskne.
Stiskne kůži na krku mezi zuby až vydechnu a zvrátím hlavu na jeho rameno.

"Tak co? Stále chceš odejít?" Zašeptá spokojeně a rty se přisají ke kůži nedaleko ucha. Zachvěji se a cítím, jak se mi třesou kolena.