Společnice

8

Narovná se a chvíli si mě prohlíží.

"Neříkej nic o své minulosti. Něco si vymysli, nebo to zahrej do outu. Někteří z mých přátel a obchodních partnerů to dělají stejně jako já, ale nikdo to nepřizná. Vždycky si vymyslí nějakou historku jak se poznali. Takže ani nic o smlouvě.

Můžeš si prakticky vytvořit novou identitu. Můžeš být kým chceš, ale na venek jsme klasický zamilovaný pár se vším všudy. Včetně sexu. Stačí tak?" Přikývnu a odložím složku.
"Dobrá. A jak daleko teda v našem vztahu jsme?" Tohle mě bude bavit. Ráda si vymýšlím příběhy.

"Tak jo," zaklapne počítač a opře se o opěradlo, "dejme tomu, že jsme se potkali třeba -"
"V kavárně," skočím mu do řeči.
"V kavárně? Co jsem tam dělal?" Nadzvedne obočí.
"Míváš schůzky brzy ráno?" Přikývne. "Tak jsi na jednu takovou šel a stavil ses na kávu."
"Dobrá. A co jsi tam dělala ty?"
"Stavuji se tam každé ráno při cestě do práce."
"Kde pracuješ?" Vypadá že se baví stejně jako já.
"Učím akrobatický tanec a občas vystupuji v divadle a na různých akcích. Tím by se popřípadě dalo vysvětlit, kdyby měl někdo ponětí že mě zná." Povytáhne koutek a spokojeně se usměje.
"To by šlo."

"Spěchala jsem, vrazili jsme do sebe a mé se rozlilo. Tak jsi mě pozval na nové. Co je?" Zeptám se, když vidím, jak si zakrývá ústa, abych neviděla jak potlačuje smích.
"Nic, jen že by ses tím mohla živit." Přimhouřím oči.
"Dobře," založím si ruce na prsou, "tak pokračuj." Odkašle si a chvíli přemýšlí.

"Když jsi mi řekla co děláš, zašel jsem na jedno tvé vystoupení, které se mi nelíbilo."
"Proč?" Zavrtím pohoršeně hlavou.
"Protože žádný chlap nechce, aby ostatní očumovali polonahou ženu, která se mu líbí," tak teď mě dostal. Kdybych nevěděla že si vymýšlíme historku, řekla bych, že to myslí vážně.

"Aha, tak jsi přestal chodit na představení?" Pokrčím rameny a jsem zvědavá, jak to vyřeší.
"Ne. Zařídil jsem, aby tanečnice na sobě měli přijatelnější kostýmy." Tak to jsem, od někoho jako on, mohla čekat.
"Aha. A dál?"
"Pořád tančíš, ale teď už míň. Zařídila sis vlastní taneční školu u nás doma, kde na to máš vlastní místnost."

"Zajímavé," představa něčeho takového mi přijde nereálná. Pochybuju, že by něco takového dovolil.
"Byli jsme párkrát na rande a pak jsi u mě přespala."
"Vážně? To mi nepřijde jako něco, co bych udělala."
"Jo. Byli jsme v divadle a pak na drink. Trochu jsi to přehnala a jak oba víme, rozumně uvazovat pod vlivem alkoholu moc neumíš."
Přimhouřím oči a zhluboka se nadechnu. Zmetek. Proč jsem mu to vůbec říkala?!
"Když jsi ráno zjistila, že jsem tě uložil do své postele a sám spal na gauči, skočila jsi mi kolem krku." Tak teď už to nevydržím.

"Tak to teda ne! Tak to nebylo!" Rezolutně vrtím hlavou a odmítám takovou historku někomu tlumočit.
"Tak jak tedy?"
"Po pár týdnech to mezi námi začalo skřípat. Vídali jsme se málo a ty jsi mě chtěl neustále tahat po nějakých akcích," jeho pohled naznačuje, že jsem se do jeho povahy trefila, "pak jsi musel na pár dní odjet mimo město a tak jsme oba měli čas přemýšlet a zjistit, jak to a tím druhým máme."
"Ehm, víš že ta historka má skončit sexem a tím že jsme spolu, že?" Skočí mi do řeči. Neodpovím, jen nakloním hlavu ke straně s pohledem, aby mě laskavě přestal přerušovat.

"Došlo ti, jak arogantně ses choval a po příjezdu jsi mi napsal, jestli se můžeme sejít.
Zařídil jsi, že nás v noci pustili do hvězdárny. Přinesl.jsi jídlo a víno. Leželi jsme na zemi a sledovali vesmírnou projekci na stropě a dlouhé minuty ani jeden z nás nepromluvil a tys pak řekl, že mě miluješ. Něco takového jsem od tebe nečekala a dojalo mě to. Políbila jsem tě a pak jsme se poprvé milovali," sakra, měla bych se víc hlídat.

Bez hnutí sedí jako socha a zírá na mě až mám pocit, že dostal infarkt. Pak párkrát rychle zamrká a nadechne se.
"Páni," vydechne, "tak tohle bych vážně nevymyslel. Kde na takové věci chodíš?" Pokrčím rameny.
"To víš. Žila jsem v bordelu se spoustou holek, které snily o princi na bílém koni, který nikdy nepřijede."

"Dobrá tak to bychom měli," znovu rozloží laptop a dá se do práce, za což jsem ráda. Otočím se k oknu, opřu hlavu o opěradlo a sleduji bílé mraky, které zakrývají výhled na zemi pod ní.
Najednou je mi smutno. Chtěla bych otevřít dveře a vyskočit ven do toho vzduchoprázdna, zavřít oči a nechat gravitaci ať vykoná své.

💠

Zastavíme u hotelu a pro krátké době, kdy stojíme na recepci aby Josh nahlásil své jméno a dostal klíč, zamíříme k výtahu.
"Děje se něco? Jsi nějaká zamlklá," otočí se ke mě, když se zavřou dveře výtahu a my jsme sami.
Zavrtím hlavou a když dál čeká že něco povím, dodám:
"Ne, jen jsem unavená a nervózní." Povzbudivě se pousměje.
"Neboj. Budu tam s tebou. Dnes jde jen o večeři a nemusíme tam být dlouho." Přikývnu a pokusím se usmát.

Máme dost času a tak si můžu dovolit ještě na hodinu lehnout. Nezdá se to, ale cestování je vážně náročné. Josh nejprve prohlásí, že bude pracovat, ale o deset minut později to vzdá a jde si lehnout také.

💠

Dám si sprchu a Josh mi mezitím připraví šaty, které si mám obléci a podle toho se nalíčím a učešu.
Vybral vínové koktejlky a bílé boty. Rozhodnu se pro decentní líčení a vlasy sepnu do vysokého drdolu.
Vyjdu z koupelny aby mohl odsouhlasit můj výtvor a najdu ho sedět v křesle se sklenkou v ruce. Vstane a za chůze si mě prohlíží.

"Sluší ti to," nakloní hlavu ke straně, dopije zbytek obsahu a pak odloží prázdné sklo.
"Může být?" Otočím se dokola a ještě si popravím výstřih. Podá mi bílou kabelku a nabídne rámě.
"Rozhodně ano."

💠

Zastavíme před obrovským domem a když vystoupím zůstanu hledět s otevřenou pusou. Polknu a pohlédnu ke dveřím, kterými by prošli minimálně tři lidé vedle sebe. Tak tomu se říká kýč, prolétne mi hlavou. Co za snoby může bydlet v takové hrůze? Nasucho polknu při představě, že mě tito lidé budou vyslíchat.

Stojíme před dveřmi a já mám chuť se otočit a utéct. Josh jemně uchopí mou dlaň do své a když se k němu otočím usměje se.
"Jsem tu s tebou," zopakuje a proplete naše prsty. Křečovitě ho stisknu a když se nadechuji abych mu poděkovala ozve se cvaknutí zámku a následné otevření dveří.
Hra začíná. Nasadím neprostupný výraz a nechám se vést.