Společnice

28

"Jsi nádherná, víš to?" Sedí v rohu sprchového koutu a palcem přejíždí po oblibě ňadra. Pořád ležím na zádech a snažím se vzpamatovat.
"Každá žena je svým způsobem krásná. Stačí najít někoho, kdo to vidí." Zavrtí hlavou.
"Ne, ty nejsi krásná, jsi nádherná. Od první chvíle co jsem tě uviděl jsem věděl, že budeš dokonalá milenka."

Tak tohle potěšilo, ale i zabolelo zároveň. Povzdechnu si a vstanu.
"Musíme si sbalit," rychle se osuším a obléknu, abych mohla jít balit věci do kufru. Josh někam zmizí. Kam zjistím v momentě, kdy přijde s tácem jídla.
"Musíme se najíst," pokrčí rameny a když si uvědomím jak velký hlad mám, neprotestuji.
Spíš než jídlo si užívám jeho přítomnost. Vědomí, že je to naposledy co spolu snídáme mi drásá srdce.

💠

Když se letadlo odlepí od země, začnu čím dál víc pociťovat úzkost. Snažím se ji skrýt, ale když se podruhé zeptá, jestli je všechno v pořádku usoudím, že mi to moc nejde.
Po přistání nasedneme do známého auta a zamíříme k domu.
Jen co vejdeme do pokoje, kde Josh odloží kufry, ozve se naléhavé klepání.

"Ano?" Do místnosti vejde TJ. Jakmile mě uvidí uleví se mu.
"Čau. Promiň že otravuju, ale potřebuju tvou pomoc."
"Dobře, hned jdu," otočí se ke mě s omluvným úsměvem a políbí mě na čelo.
"Promiň zlato, přijdu co nejdřív."

"Potřebuju s tebou mluvit," zadívá se na mě a řekla bych, že kdyby si už v letadle nevšiml, že jsem mimo, asi by to nebral tak vážně.
"O čem?" Podívám se na TJ, který nepatrně zavrtí hlavou a jako by mě prosil ať nedělám to, co chci udělat. Když se na něho otočí i Josh, řekne že počká dole a odejde.
"Co se děje?" Teď nebo nikdy. Zhluboka se nadechnu a nasadím neústupný výraz.

"Končím."
"Cože?" Nadzvedne obočí.
"Slyšels, končím. Tohle není nic pro mě."
"Já to nechápu, myslel jsem, že-"
"Tos myslel špatně. Já prostě nejsem děvka. Vrátím se zpět do Gomory."
"Proč? Nesnaž se mi tu vykládat, že mezi námi nic není," stojí si za svým. Zavrtím hlavou.
"Nemusím ti nic vysvětlovat. Promiň. Já takhle prostě žít nemůžu. Tohle není můj svět. Děkuju za všechno cos pro mě udělal." Vrtí hlavou a jako by odmítal vzít na vědomí cokoliv z toho, co jsem řekla.

"Já tě miluju," hlas se mu zlomí. Ztěžka polknu, ale neoblomný výraz si udržím.
"Ne. Miluješ představu. Nejsem taková jak si myslíš." Zavrtí hlavou a zamračí se.
"Takže je konec?" Výraz se mění ze zničeného a něco, co mi nahání strach.

"Promiň," zašeptám a nevím jestli převládá bolest, nebo strach. Přikývne a odejde. S ledovým klidem za sebou zavře dveře, ale když se otáčím abych si pobrala své věci uslyším dutou ránu. Chvíli přemýšlím co to bylo, ale pak se ozvou kroky, jak jde po schodech.

Když vyjdu z pokoje se svou taškou, všimnu si na stěně místa, kde chybí kus, který se rozdrolil a spadal na zem jako by někdo do té stěny praštil.
Povzdechnu si a konečky prstů se jí na chvíli dotknu. Omlouvám se. Jako by to mělo nějaký význam.

💠

O hodinu později už stojím před známou budovou. Zhluboka se nadechnu a vejdu dovnitř. Je brzy a jediný koho vím že najdu bdělého je Banx.
Zaklepu na dveře kanceláře a po tom, co se ozve známý hlas vejdu.
"Nyx!" Vstane aby mě mohl objat, "Ahoj, co ty tady? Na návštěvu?"

Najednou to na mě všechno dolehne. Složím se do křesla a rozpláču se.
Nejdřív je zaskočený, ale nechá mě vybrečet a když mu nechci říct co se stalo, pochopí to a už nenaléhá.
"Můžu se vrátit?" Zavzlykám.
"Jasně že jo." Nalije mi sklenku tmavé tekutiny a bez jakýchkoliv námitek, že je teprve dopoledne ji vypiji.

"Nazdar kočko," Terry je nadšený, jako jeden z mála, že mě vidí.
"Ahoj," obejmu ho a posadím se na stoličku před bar.
"Tak co? Proslýchá se, žes-"
"Počkej, počkej," zarazím ho, "nejdřív mi nalij panáka abych mohla zapít co jsem vlastně udělala," zasměje se a položí přede mě sklenici téměř do poloviny plnou.
"Až tak jo," jsem zvědavá, co se zase roznáší za drby, "Tak povídej,"

"Prej si se nechala zbouchnout nějakým rádoby milionářem a kdyžs zjistila, že zas tak bohatý není uteklas, nechala sis to vzít a vrátila se sem." Zírám na něho s otevřenou pusou. Zamrkám a celý obsah sklenice vypiji naráz. Zasměje se a nalije mi další.
"Jo, přesně to jsem si myslel. Vítej zpět, konečně mám zase s kým pomlouvat ostatní," mrkne a pousměji se.

"Jo. Ale prej je tu i pár nováčků."
"Jo, Banx za tebe cvičí náhradu, i když jí to moc nejde."
"Mě to ze začátku taky nešlo," zavrtím hlavou, "vzpomínáš, jak jsem při prvním představení spadla?" Oba se zasmějeme. Spadla jsem tenkrát na zadek a týden si nemohla pořádně sednout.

Je těžké se k tomu všemu vrátit. Trvá mi téměř týden, než jsem schopná se nechat vyvést až ke stropu a pohnout se, aniž bych se bála že spadnu, ale v ten moment jako by se vše vrátilo do starých kolejí. Už to není stres, jen láska a závislost. Znovu se pro mě pobyt vysoko nad ostatními stává nejmilovanějším místem.

💠

Začala jsem vstávat brzy. Nevadí mi to, stejně nemůžu v noci spát. Cvičím každé dopoledne, když všichni ostatní ještě spí. Občas mě chodí pozorovat i má nástupkyně. Snaží se, přestože jí to moc nejde, ale je to milá holka a baví ji to, což se odráží na pokrocích, které jsou vidět každý den.

Po pár dnech se spolu začneme bavit i o něčem jiném než práci a stávají se z nám kamarádky.
Jako by se tím prolomila bariéra a ostatní holky si řekly, že je neukousnu a tak když spolu sedáváme u stolu po tréninku, občas si k nám některá přisedne aby si popovídala.

💠

Je to tady. Moje první vystoupení po mém návratu. Mám trému. Už je to dávno.
"Vážení hosté, dovolte mi po delší době přivítat naši Paní noci! Nyx!"
V tom momentě ze mě všechno spadne. Následujících pět minut je jako pobyt v nebi.

Kyla, což je má nová kamarádka a 'učnice', jestli se to tak dá říct, stojí v zákulisí a sleduje mě.
Na salto si netroufám a tak vymyslíme elegantnější způsob zakončení. Držím se za jednu ruku a pomalu se snesu na pódium. Připadám si jak Mary Poppins, ale na nic víc si netroufám. Ukloním se a zmizím.

"To bylo úžasné," Kyla je nadšená a tak se na ni pousměji.
"Díky, jdu si dát něco k pití. Jdeš taky?"
"Mrknu ještě na zbylé holky, jestli to neva," s úsměvem zavrtím hlavou.
"Jen se dívej," ono ti brzo dojde, že je to pořád to samé.

Zamířím k baru, kde mi Terry nachystal panáka.
"Spíš kafe," potlačím zívnutí.
"Jsi pořád stejně dobrá," ozve se mi za zády v momentě, kdy vedle sklenice s panákem pokládá kávu. Chce panáka schovat, ale zarazím ho.
"To budu potřebovat," vypiji ho naráz a pak si vezmu hrnek s kávou.
Zavřu oči. Nádech. Výdech. Nasadit kamenný výraz a teprve pak se otočím.