Společnice

25

Ty postupně střídá únava. Ležím v jeho objetí, oba přikrytí přikrývkou a prsty mi přejíždí po jizvách na zádech.
"Řekneš mi někdy, jak jsi k nim přišla?" Cítím sklíčenost i zvědavost.
"Když ti to řeknu, odpovíš mi na jakoukoliv otázku?" Chvíli přemýšlí, ale nakonec souhlasí.

"Jak jsem ti vyprávěla že jsem měla bratra," přikývne a bedlivě poslouchá, "byl závislý na heroinu. Aby měl na dávky kradl rodičům peníze. Když došly, dal dealerovi za dávku náš byt. Matka z toho dostala srdeční příhodu a otec zemřel pár dní po ní. Na další dávku neměl a tak prodal to jediné, co mu zbylo. Mě," vidím jak se zamračil, "pár měsíců jsem byla jako kus hadru. Dělali se mnou různé nechutné věci. Mezi něž patřila i ta, že jsem byla jako popelník."

Zachmuřeně po jedné z nich přejíždí a nad něčím přemýšlí.
"Mrzí mě to," zavrtím hlavou.
"To nebyla tvoje chyba."

"Teď já," posadím se a přemýšlím, jak otázku formulovat, "proč jsi spal s těma děvkama chápu. Máš svoje potřeby, ale proč jsi jim dával moje oblečení?"
Povzdechne si a posadí se také.

"Nahrazoval sem si tím tebe. Tolik jsem tě chtěl, že když jsem jim oblékl něco tvého, líp se mi předstíralo že si to ty."
"To je zvrácené," konstatuji a on jen přikývne, "a povíš mi tu svou nejoblíbenější fantazii?" Snažím se změnit téma. Tohle by mě zajímalo.
"To ale není jedna otázka," protestuje. Pokrčím rameny a smutně zaprosím.
"Tak jo," zatleskám a lehnu si jako malé dítě, které čeká na pohádku před spaním. Vidím jak mu cukají koutky až si nakonec lehne za mě a šeptá mi do ucha.

"Zavři oči. Představ si, že jsi ve svém pokoji, kde máš šál, tyč a kruh. Hraje pomalá písnička a ty se spouštíš na kruhu dolů, kde stojím já." Tak to jsem zvědavá, jak tohle dopadne.
"Kruh zastaví v úrovni mého obličeje. Podíváš se na mě a sama roztáhneš nohy. Tvoje sténání se nese celou místností a jen co vykřikneš, jak dosáhneš orgasmu spouštíš se ještě o něco níž abych tě mohl chytit a narazit na sebe," hlas se mu začíná zadrhávat, "a pak bych pokračoval u tyče, chytla by ses jí a předklonila a já bych tě udělal zezadu."

"A co šál?" Zeptám se a cítím jak se pousmál.
"Ten bych si nechal nakonec. Zamotala by ses do něj v určité výšce a seděla ve vzduchu každý můj příraz by tě sám odmrštil a zase vrátil zpět." Tohle mi přišlo ujeté nejvíc, ale když mu to dělá dobře...

"A teď bych se vrátil k debatě před tím. Říkala.jsi že sex s mužem jsi měla dávno....co ten druhý? Kdy naposledy jsi se udělala sama?" Vážně to řekl nahlas a ptá se na to? Zaváhám, jestli mu chci říct pravdu, nebo si mám něco vymyslet.

Pootočím hlavu a pootevřu oči abych na něho viděla.
"Naposled to bylo když jsem byla v Gomoře. Stěny tam jsou hodně tenké a občas stačí trocha představivosti. Byla to noc před tím, co jsem odešla."
"Popíšeš mi to?" Jako by se v tom vyžíval. Nebo spíš do teď neměl odvahu se o tom se mnou bavit. Jako by se náš vztah změnil a byl víc důvěrný.

"Vedle v pokoji si to rozdávali už skoro patnáct minut a já nemohla usnout. Už to bylo delší dobu a byla jsem nevrlá."
"Nadržená," opraví mě. Plácnu ho po ruce.
"Vyprávíš ty nebo já?"
"Promiň," zasměje se.

"Nevím jak to mají ostatní, ale pro mě je nejpříjemnější, když myslím na někoho, kdo se mi líbí. Ležela jsem na své posteli a zavřela oči." Zavřu je a mírně se pousměji.
"Snažila jsem si vybavit detaily. Jak voněl, jaké měl ruce, rty, oči. Pohyby i jeho úsměv.

Položila jsem si ruku na břicho a představila si, že je jeho," ucítím dotek a v duchu se pousměji, "pak pomalu sjel dolů a jemně mě pohladil aby zjistil, jak moc mě vzrušuje," roztáhnu nohy, když se dá do pohybu a jakmile se mě dotkne spokojeně vydechnu.
"Vybavila.jsem si jeho rty a jaký by to byl pocit, kdyby mi líbal prsa," opět udělá co říkám a spokojeně mu zajedu prsty do vlasů.

"Pak do mě vsunul prsty a -" nedořeknu, je rychlejší a já jen zalapám po dechu a zasténám.
Netrvá to dlouho a sesypu se mu pod rukama.

"Kdo byl ten, na koho jsi myslela?" Neotáčím se, se zavřenýma očima si užívám horkost jeho kůže a teplý dech ve vlasech.
"Jediný, který se ke mě za poslední dobu choval jako k člověku, ne kusu masa na prodej." Chvíli je ticho jak přemýšlí.
"Kromě mě tam byl ještě někdo jiný?" Zeptá se nakonec. Neodpovím, jen se sama pro sebe pousměji a přitáhnu si svalnaté ruce blíž k sobě.

Probouzím se a chvíli mi trvá, než si vzpomenu kde jsem. Venku je tma s tak se snažím usnout, ale nedaří se mi to. Nakonec to vzdám a rozhodnu se dům trochu prozkoumat. Hodím na sebe košili a zamířím do přízemí. V krbu dohořívá oheň a tak přiložím pár polen.

Najdu kuchyň a zůstanu stát ve dveřích s nevěřícím výrazem. Za pracovní linkou je místo obkladu dlouhé okno, za kterým jsou vidět vrcholky hor a daleko za nimi slunce, které se chystá vycházet.
Při prozkoumávání domu narazím na pár věcí, které mi vnuknout nápad. Chtěl sem jet na Vánoce, tak si je uděláme. Světýlka, na které jsem narazila při šmejdění rozvěsím a rozsvítím. Pak zamířím do kuchyně a prohlédnu zásoby. Naštěstí je tu vše.

Vejce, mouka, skořice, kakao a ostatní vyskládám na linku a o půl hodiny později mám připravené těsto na perníčky. Je to recept mojí mamky. Jedna z nejkrásnějších vzpomínek, které na ní mám je, jak jsme na Vánoce pekli a zdobili perníky.

Rozválím těsto a vykrajuji tvary, které následně skládám na plech a ten nakonec do trouby. Hnětení těsta je něčím zvláštně uklidňující. Brzy dům voní a já se cítím šťastná, přestože plná melancholie a někde v pozadí je stále ta bolest, kterou budu muset způsobit nám oběma, ale ta teď není důležitá. Důležité je, aby si naše 'Vánoce' užil a byl šťastný.