Ovládán ženou

Kapitola druhá

"Prodal jsem galerii," řekl potichu Richard a čekal na Margaretinu reakci.

 

Ta se nezmohla na nic, jen na něj hleděla. Richard to bral jako svolení pokračovat.

 

"Prodal jsem ji jednomu mladému investorovi. Vlastní již několik galerií, je častým mesenášem mnoha umělců. Bude se ti moc líbit, jmenuje se Christopher Hundsberger..." přerušil svoji řeč, když viděl, jak Margaret zbledla.

 

Christopher Hundsberger? Ne, ne, ne...

"Promiň, ale co??" vysoukala ze sebe Margaret.

"Já vím, že je to pro tebe šok, ale nemusíš se bát o místo! Dohodl jsem se s Christopherem na velmi výhodné kupní smlouvě a jako první bod je zachování všech zaměstnanců na svých postech. Nemusíš se ničeho bát," snažil se ji uklidnit Richard.

Margaret nebyla schopna slova, jen na něj zírala. Jak jí to mohl udělat?

"No tak, Margie, řekni něco! Přijdu si hrozně," prosil Richard a hodil po ní "štěněčí" pohled.

"Ne, Richarde, ty se nemáš za co omlouvat. Není to moje galerie, nerozhoduji tady. Otevřu výstavu a odejdu," řekla rozhodným tónem a podívala se mu do očí.

"To přeci neuděláš, Margie! Tato galerie bez tebe nic neznamená!" přemlouval ji Richard, ale Margaret razantně zakývala hlavou.

"Nic mi nenamluvíš, Richarde. To tato galerie bez tebe nebude nic znamenat. Jak odejdeš ty, odcházím i já."

"Ale já už o tobě mluvil s Chrisem a chce si tě tu nechat!"

To Margaret zarazilo. Pokud je to TEN Christopher, kterého znala ona ze střední, pamatoval by si jí. Vždyť si z ní více než tři roky dělal legraci.

"Vy jste o mně mluvili?"

"Ano, jsme stejného názoru, že pro tuto galerii jsi nepostradatelná. Vše dokážeš perfektně zorganizovat, miluješ svoji práci! Dej Chrisovi šanci, Margaret. Znám tvůj postoj k mužům, ale prosím, v zájmu galerie, zkus to s Chrisem! Když jsme spolu naposledy mluvili, hrozně moc tě chtěl poznat, již delší čas pozoruje tvoji práci, ale ještě neměl šanci tě poznat."

Margaret nevěděla, co čekat. Tušila, že až ji pozná, vzpomene si na střední školu a začne pro ni opět peklo. Bude si muset hledat jinou práci.

"Dobře, Richarde, jak si jen přeješ," rezignovala, ale jen na oko.

"Margie, ty víš, že tě zbožňuju, ale teď tě přímo miluju!" rozvášnil se Richard.

"Nepřeháněj to, Richarde," řekla přísně, ale on moc dobře věděl, že ji jeho slova potěšila.

"Výborně," podíval se na hodinky, "stíháme perfektně, budeš se moci ještě převléknout."

"Co stíháme perfektně? Jak se převléknout" Začínala mít špatné tušení, že Richard udělal ještě něco jiného.

"Já jsem se ti nezmínil, že jdete s Chrisem na večeři? Abyste se lépe poznali," řekl tím nejsladším hlasem, který uměl, a tvářil se naprosto nevinně.

"Já s ním nikam nechci jít," odporovala, "mám spoustu práce, musím sehnat cateringovou firmu, Esmé Raymond vyhořela kuchyň, mám toho hrozně moc..." vymlouvala se Margaret.

"Výmluvy, jenom samé výmluvy. To zvládne udělat někdo jiný, ty půjdeš se teď domů převléct, upravit, no prostě to co obvykle dělají ženy před večeří a v sedm večer máte zarezervovaný stůl u Crafta."