Ovládán ženou

Kapitola dvacátá

Úspěšně se blížíme ke konci...

„Julio, my ho prostě za kápa nechcem!" vykřikl jeden namakanější Ital. Postavil se doprostřed místnosti, hned naproti Andrewovi, který stál se založenými rukama a čelil tomuto davu. Nyní, když nechal zabít jejich bosse, právem mu tito lidé patřili... Oni však hodlali revoltovat.

„Raminezi, nebuď hloupý," zahučel Julio, který stál vedle Andrewa, ale pro jistotu dál, aby na něj nedosáhl. Sám viděl, jak prchlivý ten Američan umí být, a hlavně jak chladnokrevný. Zahlédl zbytky Goga, když odcházeli. Pomalu nic po něm nezbylo a na tom muži nebyla vidět jediná známka emoce.

Prostě nic.

„Podívej, já jsem nikdy samozvance nepodporoval a za to, že zničil Goga, by měl pikat!" vykřikl ohnivě Raminez a v jeho tmavých očích se zlostně zablesklo. Mocně zvednul své vypracované ruce a vyzval ostatní muže k pokřiku. Pár z nich se ozvalo, ale většina byla rozumnější a raději mlčela. Zvědavě pozorovali toho Amíka, který tam jen stál a tiše je pozoroval. Něco na něm bylo neskutečně matoucí. Napochodoval si to k nim bez jediného slova. Postavil se doprostřed místnosti a čelil všem těmto chlapům bez jediné známky strachu.

„Já být tebou, tak bych mlčel, Raminezi," vyzval ho Julio a postavil se mezi něj a Andrewa. Ten se právě usmál a rozešel se k němu.

„Moc mluvíš... Pravý opak tvého bývalého - jak že tomu říkáte? Kápo? - ten mi zase neřekl nic, co jsem chtěl vědět...," řekl tiše Andrew a začal přecházet po místnosti. Muži bezvědomky ustupovali, což mu značně zvedla ego.

„Ty arogantní pse," vyhrkl prchlivě Raminez a vyrazil na Andrewa, ale nečekal, že jej složí jednou rukou a ještě se dostane do pozice, že mu držel kudlu u krku. Netušil, jak to tenhle chlap udělal, ale byla naprosto v šoku.

„Chceš si semnou zahrávat?" zasyčel Andrew a jemně nařízl Raminezovu kůži. Ten jen zasyčel.

„Udělej to, dělej! Nic ti neřeknu!" křikl arogantně Ital a byly to jeho poslední slova.

Andrew mu podřízl hrdlo bez jediného mrknutí oka. Ostatní přihlížející jen vyděšeně hleděli na umírajícího Raminéze. Z krku mu valila krev, ale on byl ještě z části naživu. Andrew přidržel ho za vlasy ve stejné klečící pozici, ale rozhlídl se na ostatní.

„Kdo je další? Kdo chce skončit jako tahle špína?!" křikl na celou místnost, ale nikdo ani necekl. Umírající tělo pak pustil a to padlo na zem. Překročil ho a s rozpaženými pažemi od krve se obratil na dva.

„Výborně... Tak teď mi najděte a přiveďte Margaret Wilson."

„Tady máte, madam - napěněné banánové frappé," přišel ke stolku číšník a postavil před ní vysokou číši plnou voňavé pěny. V břiše jí jen zakručelo a hned sáhla po žlíci, co byla na podšálku a jala se prát s teou sladkou pěnou.

„Takový apetit," prohlásil hlas za ní a před ní se objevil ten velvyslanec. Bez vyzvání se posadil do protějšího křešílka. Okamžitě přiběhl nějaký číšník a objednal si dvojité expresso.

Po vyšetření, po kterém získala nádhernou fotografii z ultrazvuku a rady, jak se stravovat, ji lékař popřál hodně štěstí do budoucna. Řekl ji, aby počkala v kavárně v přízemí, že si ji někdo od ambasády vyzvedne.

Nejdříve se tu jen posadila, ale když přiběhl pikolík, něco si objednala, i když u sebe neměla žádné peníze. Doufala, že někdo přijde a zaplatí to za ni... Znělo to celkem vypočítavě, ale ona nyní živila dva americké krky!