Ovládán ženou

Kapitola pětadvacátá

Ráda bych tuto kapitolu věnovala jedné věrné čtenářce - @Monys123

O MĚSÍC POZDĚJI

Margaret si již pomalu začínala zvykat na to, že je zavřena v tomto paláci. Vlastně si neměla na co stěžovat, měla vše, na co si vzpomněla. Vstávala kolem 11 hodiny, jedla většinou obědy s veselou Lauren, kterou si čím dál víc zamilovávala. Vlastně ji často dělala společnost.

Lauren byla jedním slovem okouzlující - milovala vtipy, nakupování, pohyb. Její největší vášní byl pole dance, díky kterému byla neskutečně pružná a často Margaret předváděla v posilovně, co se naučila na minulé hodině. A také zjevně milovala nějakého Andrewa. Vykládají jí o něm hodiny, jak ji vzal do restaurace, nakupovat, do parku.

Margaretina svoboda končila tam, kde byl plot tohot panství. Mohla chodit kamkoliv chtěla, a často to dělala, ale pokaždé za doprovodu Pedra nebo Michaela. Nemohla za brány pozemku, nevěděla proč, ale raději se také neptala. Stále přemýšlela, jak má utéct.

Co se týkalo jejího věznitele, Michael k ní byl překvapivě milý. I když ji tu držel a stále ji vtloukal do hlavy myšlenku, že si ji vezme za manželku, měla pozornost muže, kterou v životě neměla. Jedno odpoledne ji překvapil, když seděla v zimní zahradě. Přišel k ní zezadu, objal ji a daroval ji kytici. V ten okamžik se v ní vzbouřily hormony a začala plakat.

Hormony byly jejím nejhlavnějším nepřítelem. Byla v šestém měsíci, bříško se jí jen lehounce zakulatilo. Ptala se i lékaře, který za ní přišel na kontrolu, jestli není něco v nepořádku, ale on jí vše vymluvil s tím, že by se měla těšit na miminko, že čile roste a je v pořádku.

Nejvíc ji však vyrazil dech Michael, když přivedl bytovou architetku s úmyslem přestavět jeden z místností v dětský pokoj. Nechtěla to, nepřišlo ji to správné.

„Michaeli, mohla bych s tebou mluvit?" hlesla a zatahala jej za rukáv. On se na ni však ani nepodíval. Dál se bavil s designerkou a plánoval pokoj. Zatahala jej znovu.

„Michaeli, prosím, pojď se mnou," poprosila jej znovu a tentokrát nečekala, zda ji následuje. Prostě šla do svého pokoje, nechtěla se na této šílenosti podílet.

Překvapivě ji následoval a ještě za sebou zavřel dveře.

„Michaeli, jak dlouho si budeme hrát na tuto frašku?" zeptala se už naštvaně. Její hormonová horská dráha právě projížděla krajem naštvanosti.

„Jak to myslíš, miláčku?" zeptal se nevinně a položil ji nežně ruce na ramena. Dokazoval ji tím svou autoritu.

Margaret setřásla jeho ruce a ustoupila o dva kroky dál.

„Tuhle komedii na pár! Dokázala bych lhát celému světu o nás dvou, ale toto dítě," sáhla si na bříško, „to je Christophera Hundsbergera! Tomuto dítěti nechci lhát," pomalu křičela zlostí.

Michael mlčel, jen na ni hleděl a v očích měl něco skutečně zlého. Nadechl se a chtěl něco říct, ale radši zatnul ruku vpěst a otočil se k Margaret zády.

„Christopher Hundberger svedl moji Patrice," zašeptal Michael.

„Cože?" nechápala.

Michael se otočil a podíval se jí do očí. V očích měl cosi bolestného.

„Patrice byla moje žena. Milovaná žena, ale když jsem byl poslán do zahraničí, podlehla kouzlu Christophera Hundsbergera a také s ním otěhotněla... A on ji nechal zavraždit!" vychrlil tato slova neskutečnou rychlostí.